[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Abych to uvedla na pravou míru, Vašek není proti zdravé stravě jako takové. Klidně si dá salát z červené řepy nebo pečenou kořenovou zeleninu s jogurtovým dipem. Nevyhýbá se žádným mým experimentům, možná až na ty s kysaným zelím, protože to opravdu nesnáší. Problém je ovšem jeho přístup k ostatním – ne zdravým potravinám, které přijímá stejně otevřeně jako ty zdravé. A zcela nepokrytě jimi krmí i naše kluky.
Markovi je pět let a Frantovi budou v květnu tři. V jídle zdaleka nejsou nevybíraví a rozhodně nepatří mezi ty svaté děti – sen všech matek -, které snědí, co před ně postavíte. Ale za těch pár let už se mi podařilo vštípit jim pár pravidel. Například jedí ovoce, neofrňují se nad zeleninou – a to jak vařenou tak v syrovém stavu, pozřou celozrnné pečivo, aniž by z něj vybírali semínka, a vědí, že ode mě žádné sladkosti typu lízátek či barevných navoněných bonbonů neuvidí.
Ne tak ovšem od svého tatínka. Pokaždé, když jdou s Vaškem ven, najdu pak v jejich kapsách obaly od lízátek, papírky od bonbónů nebo rovnou celé prázdné pytlíky. Jazyky jim hrají všemi možnými (anilinovými) barvami a žaludek mají pokaždé tak ztláskaný, že nacpat do nich večeři nebo oběd je věc zhola nemožná. A Vašek se mě při tom ani nezastane.
Vůbec ho nenapadne houknout na ně, ať mažou okamžitě ke stolu a dojí všechno ze svého talíře. Ani nápad. Většinou jen pobaveně prohodí něco o tom, že „Óóó, pozor, mamka se zlobí, schyluje se k průšvihu“ a tím to pro něj končí. Přitom ví, jaké mám k takovým sladkostem výhrady, ví, jak nechci, aby si kazili zuby podobnými cukrovými bombami, ale klidně jim je dál kupuje a pak se ještě dobře baví, když se do nich snažím dostat normální jídlo.
Při tom to není o tom, že já bych jim nechtěla dopřát nic sladkého. Dostávají sušenky i čokoládu, ale některé věci mi prostě vadí. Kdyby lidi byli lépe informovaní a více četli složení potravin, které si kupují, možná by se divili. Ale nejde jen o sladké. Tuhle jsme byli v ZOO a Vašek šel s klukama do bistra koupit nějakou sváču.
Myslela jsem, že si přinesou zmrzlinu nebo oplatku, ale oni se vynořili každý s talířkem hranolek. Těch nejmastnějších, fritovacím olejem nacucaných hranolek. A aby toho nebylo málo, Vašek si je před klukama ještě pořádně, jakýžto příklad samozřejmě okamžitě následovali. Za mých chabých protestů a jeho bodrého ‚Ale tak je nech jednou‘.
Už jsme na tohle téma vedli iks debat, několikrát jsem se opravdu hodně rozčílila a udělala scénu, ale Vašek tohle prostě odmítá brát vážně a odmítá moje přání respektovat. Kvůli ničemu jinému se vlastně nehádáme, ve všch jiných věcech jsme se na podobné vlně nebo se dokážeme dohodnout na kompromisu, ale tohle… tohle k jeho uším prostě nedoléhá. Začíná mi být jasné, že se s tím budu muset vyrovnat a vzít na vědomí, že on je bude krmit, čím se mu zachce. Ale nevýslovně mě to… nevýslovně mě to štve.“