[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Rodičovství, a mateřství obzvlášť, se v dnešní době nese v duchu spousty „návratů“. Vracíme se k přirozeným porodům, kojení je díkybohu zase to nej, co může být, příkrmy vaříme domácí a věříme na kontaktní rodičovství, které je o blízkém spolubytí, spoustě doteků a porozumění. A docela určitě do něj zapadá právě také šátkování. O tom se navíc ví, že ve většině případů zklidní i ty největší křiklouny, uspává největší nespavce a pomáhá dětem s psychickou odolností, protože nemusejí mámu pořád hledat a mají pocit nekonečného zázemí. Ty maminky, které se pro šátkování rozhodnou, mají o jeho benefi tech jasno. Navíc s miminkem v šátku se toho dá tolik stihnout… Stačí vybrat velikost, materiál, střih, naučit se vázat a můžete jít na to. Opravdu? Vůbec ne. O šátkování je třeba vědět mnohem víc. Hlavně to, jaký vliv má rovněž na mámino zdraví.
„Ve spoustě diskusí pro maminky se o šátkování mluví skutečně pouze v superlativech. „Dočtete se, že to pomáhá s dobrým držením těla, dokonce si můžete pomoct od bolestí zad. Potíž je v tom, že argument, že nošení dítěte v šátku má pozitivní dopad na stav našich zad a správné držení těla, nebude bohužel u většiny žen pravdivý,“ říká k tomu fyzioterapeutka Martina Nakládalová z Fyziomami. Návrat ke kořenům, k nošení, jak jej známe třeba z dokumentárních filmů o Africe, kde černošky šátkují ostošest a není pro ně nic snazšího, pro nás totiž tak idylický není.
Jestli trpíte bolestmi zad, zajděte si před šátkováním určitě k fyzioterapeutovi. Erika Pilátová, redaktorka
Myslím pro nás Středoevropanky sedící věčně u počítače, s nefunkčním pánevním dnem, skoliózou, hyperlordózou, kulatými rameny a strnulou krční páteří. To jsou asi ty nejčastější potíže, jež s držením těla máme, a všechny se proti nám mohou během šátkování obrátit jako největší nepřítel. „Tělo, které například trápí bolesti zad, evidentně neunese samo sebe. Jak tedy může bez následků nést další zátěž?“ ptá se fyzioterapeutka, podle níž se spousta maminek toužících po šátkování přemáhá a šátkuje bez ohledu na vlastní nepohodlí.
Ano, maminka nedostane hned patnáctikilovou zátěž, začíná se na plus minus třech kilech, a člověk by tak řekl, že si postupně zvykne. Nicméně po porodu je na tom naše tělo všelijak. Kondice je obecně nízká, a když se do toho přidá možná rekonvalescence po eventuálním nástřihu, císařském řezu nebo zjištění, že jste si z těhotenství odnesla rozestup břišních svalů, podmínky pro šátkování nejsou vůbec optimální, ani když vás čeká jen tříkilový uzlíček. V takovém případě je totiž cítit doslova každý gram. „Po porodu máme skutečně oslabené především dva důležité pilíře našeho těla, a to pánevní dno a transverzální břišní sval,“ potvrzuje fyzioterapeutka a dodává: „Potřebujeme, aby získaly zpátky svou pružnost a sílu.
Ačkoli je zatím řeč jen o varování a bolesti, komplikacích a podobně, chci vlastně jediné: říct, že jestli si chcete šátkování užít, bylo by dobré se na něj připravit. „V prvé řadě vnímat své tělo. To nám chybí nejvíc. Když nás někde něco bolí, jsme zvyklé zatnout zuby, ne se pídit po tom, co je špatně, a zkoušet to jinak a lépe,“ říká na rovinu Martina Nakládalová.
Je diastáza čili rozestup přímého břišního svalu skutečně váš problém? Pak se šátkování vzdejte do doby, než se potíže vyřeší. Obraťte se na fyzioterapeuta, existuje spousta speciálních cviků, které umí zázraky. Ale někdy bohužel ani to nepomůže a namístě je jedině operativní zákrok, ani pak ovšem šátkování vašemu tělu neprospívá. A pokud nevíte, jak na tom s diastázou po porodu doopravdy jste, fyzioterapeut vám řekne, jaká je pravda.
Takže pokud patříte k těm, které již před porodem či v průběhu těhotenství něco pobolívá, a pokud si nejste jistá pružností svého pánevního dna ani tím, kde máte transverzální neboli příčný břišní sval, začněte na tom hned pracovat. „Že máte v pořádku pánevní dno, poznáte jednoduše: jste plná energie, nic vás nebolí, cítíte se přitažlivá, užíváte si krásný sex s partnerem. Pánevní dno je totiž sídlo ženské energie,“ vypočítává odbornice.
Jsou to vlastně maličkosti: stačí vnímat, jak sedíte, chodíte, ležíte, co vás kde bolí, a snažit se to napravit dřív, než byste to ještě víc pokazila zbrklým šátkováním. Než začnete, najděte si fyzioterapeuta, který této problematice rozumí, a nechte ho, ať vám pomůže najít ten nejlepší úvaz právě pro vás, naučte se s ním šátek vázat, ať v praxi netápete, a myslete nejen na miminko, ale také na sebe. Však to znáte: jen se spokojenou mámou je spokojené i miminko. Bylo by miminko šťastné, kdyby vnímalo vaši nepohodu? A byla byste šťastná vy, kdybyste se bála něčeho, co má být veskrze pozitivní, ale vy se u toho budete cítit špatně? Určitě ne, proto vše dopředu promyslete a pak si to doopravdy užívejte, než vám miminko z toho šátku vyroste.
Mgr. Martina Nakládalová fyzioterapeutka
Máte zkušenost se šátkováním?