Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Sebechvála nesmrdí! Učte své děti pochválit samy sebe. Proč?

Martina Machová 25.  7.  2020
Umí se vaše děti pochválit? Anebo jsou k sobě od útlého věku kritické a vidí a mluví spíše o tom, co se jim nepovedlo? (Ostatně, jak jste na tom vy sami?)

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Jen kdo sám dokáže oceňovat vlastní výkon, rozvíjí nezávislý pocit vlastní hodnoty,“ tvrdí německý psychoterapeut Heinz-Peter Röhr. Názor terapeuta a autora několika zajímavých knih lehce kontrastuje s tuzemskými zvyklostmi a vnímáním sebeocenění. Ostatně vždyť přece „Sebechvála smrdí!“ říkává se v Čechách i na Moravě s oblibou. Jenže umět se pochválit a ocenit to, co se nám povedlo, je pro budoucí životní spokojenost, vyrovnanost i vnitřní klid velmi důležité. Bohužel máme v našich končinách stále tak nějak zažité, že pokud mluvíme o sobě, zmiňujeme spíše věci, které se nám nepovedly, a vyzdvihujeme vše negativní. Jenže pozor, jak mluvíme a myslíme, tak i cítíme! Pokud smýšlíme negativně, jistě se budeme i negativně cítit.

Chválit lze dobře i špatně: Buďte upřímní a nepoužívejte obecné fráze

Malý čertík-našeptávač na rameni

Nezdary, průšvihy, drobné katastrofy i nehody na sebe dokážou strhnout pozornost bez ohledu na to, že je vždy poblíž i celá řada věcí a situací, které se povedly. Dokonce i my rodiče často soustřeďujeme pozornost spíše na to, co naši potomci pokazí, a dětem několikrát za den zcela automaticky řekneme: „Ty si tomu zase dal! Já se z tebe zblázním, ty to neumíš udělat pořádně? Jsi vůbec normální?“ a podobná nelichotivá hodnocení. Těmi pak mnohdy zahrnujeme nejen své potomky a okolí, ale i sami sebe. Dětem tak nevědomky již v raném dětství usadíme na rameno malého čertíka, „vnitřního kritika“, který jim neustále našeptává do ucha negativní zpětnou vazbu. Neměl by ale na druhém rameni sedět andílek, který chválí? Andílek, který dává dítěti cennou pozitivní zpětnou vazbu: „To ale jsem nakreslil moc pěkně! To se mi opravdu povedlo! V té sukénce vypadám báječně!“ Vždyť právě rovnováha vnáší do života klid a vyrovnanost, jak tedy děti směrovat k tomu, aby se uměly pochválit?

Desatero rodičů báječných dětí: Netrestat a užít si i obyčejné momenty

Co byste řekli na nový večerní rituál?

Rituály jsou pro děti důležité, pomáhají jim orientovat se ve světě, přijímat nové i opouštět staré. Každá rodina má své uspávací, ale třeba i jídelní rituály či narozeninové zvyklosti, za rituál lze považovat i rozloučení se školkou nebo naopak oslavu vstupu do školky a klidně i obřadné předání dudlíku jinému miminku. Velmi pěkným večerním rituálem se může stát i jakési krátké a pozitivní zhodnocení dne. Můžete si s dětmi říci, co se jim i vám povedlo, i kdyby to byla pouze maličkost. Půjde nejen o pěkný zvyk, ale i dobrý příklad: Máma i táta o sobě samém umí mluvit hezky a mají sami sebe rádi.

Ostatně umět se pochválit a mít schopnost pozitivní zpětné vazby buduje pocit vlastní hodnoty a dostatečnosti, a tím i umění vyrovnávat se s všudypřítomnou kritikou. Jen ten, kdo zná svou hodnotu, se pod tíhou kritiky nezhroutí anebo nepřejde okamžitě do útoku. Vždyť kritiku lze naprosto jednoduše přijmout jako věcnou informaci o chybě – o chybě, kterou jde opravit, a něco nového se tak naučit.

Deset zásad dobrého rodiče

Témata: Děti, Výchova, Rodina a vztahy, Péče o dítě a jeho výchova, Sam, Kritika, Pochva, Heinz, Vyrovnanost, Dostatečnost, Dětství, Hodnocení, Andílek, Čechy, Rituál, Zpětná vazba, Morava, Útlý věk, Sebechvála, Heinz Peter Röhr, Vazba, Rameno, Rozloučení, Průšvih, Vnitřní klid