[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sebeúcta je ve své podstatě pozitivním vztahem, přímou a bezpodmínečnou láskou každého z nás k sobě samému. Úcta k sobě samému je vztahem, který je realistický a vnímá nedostatky i nedokonalosti, ale nebrání mu to v láskyplném přijetí sebe sama, toto přijetí je pak zásadní pro kvalitu celého života.
Sebeúcta rodičů úzce souvisí se sebeúctou jejich dětí, dle odborníků na lidskou duši je pro sebeúctu dětí dokonce zásadním způsobem určující. „K tomu nejpodstatnějšímu, co můžeme dát do vínku dítěti, náleží opravdový a silný pocit vlastní hodnoty, tedy sebeúcta. S tou bezprostředně souvisí i tělesné a duševní zdraví,“ tvrdí německý psychoterapeut Heinz-Peter Röhr. Psychologové se shodují v tom, že pevné základy úcty k sobě samému se pokládají už v prvních šesti letech života!
Už děťátko v děloze by mělo vnímat, že je vítané, a to s přednostmi i potížemi, které si na svět přinese. Děti by měly cítit, že jsou „dostatečné“ a vůbec nic nechybí k tomu, aby byly milovány. Nemilujeme je přeci proto, jaké jsou, ale jednoduše protože jsou! A naši lásku musí pochopitelně cítit. Musí bez oklik vnímat, že jsou milované, což je patrné zvláště na pozornosti a čase, který jim věnujeme. Možná by se vše dalo shrnout do slůvek: Bezpodmínečná láska či bezpodmínečné přijetí. Ostatně i lásce se děti učí od svých rodičů; rodiče jsou vzorem i zrcadlem lásky k sobě, vzájemné rodičovské lásky a lásky k druhým lidem.
„Aby se děti mohly naučit umění sebeúcty, potřebují někoho, kdo se sebeúctou sám žije,“ říká psychoterapeut Heinz-Peter Röhr.