[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Markéto, při jaké příležitosti jsem vás zastihla?
Zastihla jste mě při datlování do počítače.
Ptám se proto, jestli se ta činnost netýká rodiny, tedy zda zrovna neřešíte úkoly do školy, potyčku mezi sourozenci, neházíte prádlo do pračky...
Potyčky mezi sourozenci neřeším nikdy. Ne, že by se nepotýkali, ale musí si je vyřešit sami mezi sebou. A prádlo do pračky hází starší děti už samy.
Máte v rodině nějaký plán, že se třeba starší děti občas postarají o ty mladší?
Jasně, že mám. Sama bych děti nedokázala spolu s prací zorganizovat, a nějak je uživit musím. Takže musím pracovat, abych je nakrmila. Tudíž pro ně musím mít hlídání. Starší děti tak občas musí pohlídat mladší sourozence.
Jak u vás vypadá běžný pracovní den?
Ráno se starší děti vyvalí do školy a já zasednu k počítači. Obyčejně v tu dobu přijde chůva, která dohlédne na nejmladší dvě holčičky. Odpoledne nastane zpětný chod: děti se trousí domů, chůva odchází, já odcházím od počítače a jdu třeba vařit.
Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Marketa Sichtarova (@marketa.sichtarova)
Příspěvek sdílený Marketa Sichtarova (@marketa.sichtarova)
A co nezbytné odfrknutí si? Coby sedminásobná máma ho potřebujete asi víc než kterákoliv jiná...
Ale jo, čas od času – byť ne moc často – si třeba dvanáctihodinovku bez dětí dám. A je to moc fajn. Nápady na to, co dělat bez dětí, mi rozhodně nechybí.
Nedávno jsme psali o sedmerčatech a o tom, co všechno, a hlavně v jakém množství, dokázala spořádat. Vy jako ekonomka o tom máte dozajista také přehled. Prozradíte, kolik pečiva kupujete týdně - v porovnání se standardní čtyřčlennou rodinou?
Žádné rohlíky a chleba nekupuju, protože část dětí má celiakii, takže musím kupovat bezlepkové pečivo. Kolik ho spořádají, spočítané nemám, ale třeba mám spočítáno, že za týden spořádají 5 trsů banánů, 6 kilo jablek, 40 balíčků šunky. A na večeři 600 gramů bezlepkových těstovin.
V současnosti je na sociálních sítích spousta platforem na téma jak nejlépe vychovávat děti. Propaguje se takzvaná volná výchova, kdy děti můžou v podstatě cokoliv, nesmí se trestat, mají svá práva jako dospělí. Na straně druhé oponenti zastávají názor, že dětem by se zas tak ustupovat nemělo, že musí mít mantinely a že jedna výchovná na zadek ještě nikomu neublížila. S čím se jako máma ztotožňujete vy?
Děti osahávají prostor kolem sebe a testují mantinely. Je to biologicky naprogramováno. Když mantinely nenajdou, nenaučí se je respektovat a nenaučí se pracovat s limity – a celý zbytek života trpí. Nehledě na to, že i já mám své hradby, které si hlídám. Proč bych měla dítě nechat, aby do mě strkalo a pokoušelo se vykňourat si to a ono tričko, když já mu ho zrovna dát nechci? Hlídám si své hradby a přes ně dítě nesmí. Jsem zrovna tak důležitá jako dítě a v jistém ohledu ještě důležitější, protože když se složím, dítě zůstane samo. Moje zdravá existence podmiňuje existenci dítěte. Proto musím pečovat o své duševní zdraví, tedy dítěti dovolit jen tolik, kolik mu chci dovolit JÁ, ne kolik chce SAMO.
Když zlobí jedno dítě, bohatě to stačí. Jak to vypadá, když jich zlobí sedm?
Moje děti moc nezlobí. Když nepáchají nic špatného, tak je nechávám. A když mě začnou štvát, křiknu na ně a je klid. Když po nich něco chci, třeba nějakou práci, požádám je.
Jak se díváte na možnost novely zákona, že fyzický trest spáchaný na dítěti bude brán jako trestný čin?
Pěkná blbost.
Všech sedm dětí jste rodila doma. Důvodem bylo vaše nesouznění s tím, jak k nastávajícím matkám lékaři v porodnici přistupují. Co konkrétně vám vadilo nejvíc?
Chtěla jsem své tempo porodu, chtěla jsem okamžitý nepřerušovaný kontakt s dítětem a nechtěla jsem zbytečné intervence.
Je některé z vašich dětí vaší ryzí kopií?
U každého dítěte vidím něco málo svého. Akorát u každého je to něco jiného. U některého technické myšlení, u jiného kreativita, u dalšího buldočí povaha…
Strašákem doby je nárůst psychických onemocnění u dětí. Přibývá sebepoškozování i pokusů o sebevraždu. Umíte si představit, že byste tyto problémy jednou řešila u svých dětí?
Ano, umím. Nikdo není Ironman, a kdo tvrdí, že je, je nejvíc ohrožený. Kdo si nejvíc namlouvá, že jemu se tohle stát nemůže, přímo si o to koleduje!
Odborníci na dětskou duši říkají, že dětem chybí především komunikace s rodiči a důvěra k nim...
Souhlasím. Ideální je, když dítě může přijít za rodičem jako za parťákem.
Jakou nejzásadnější radu do života se snažíte svým dětem předat?
Já jim nijak zásadně neradím. Snažím se žít tak, aby mohly být na mámu děti hrdé, a aby mohly něco okoukat. Zatím to funguje, protože já na své děti rozhodně hrdá jsem.