[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Velmi zjednodušeně to znamená, že osoba s touto diagnózou, a obvykle je to dítě, mluví pouze s určitými lidmi a v určitých situacích. V neznámém prostředí takto postižení lidé nedokážou říct ani slovo. Totéž platí pro mluvení před lidmi, kteří nejsou členy oné „privilegované“ skupiny, která je slyšet smí – a nemusejí to být výhradně cizí lidé, běžně se to stává i před členy širší rodiny.
Nejčastěji jsou selektivním mutismem postiženy děti. Buď je to způsobeno nějakým traumatickým zážitkem v raném dětství, nebo přílišnou stydlivostí v počátcích mluvení a jejím postupným prohlubováním. Některé děti přestaly mluvit na cizí lidi například poté, co na veřejném prostranství jako malé promluvily na domnělou matku nebo jiného blízkého člena rodiny, k němuž stály zády, a po chvíli zjistily, že je to úplně cizí člověk.
Některé děti se odjakživa bály promluvit před lidmi a s postupujícím věkem jejich stydlivost narůstala, až se z ní stal nekontrolovatelný zlozvyk.
Zajímavé je, že selektivní mutismus postihuje mnohonásobně častěji holčičky než chlapce – pravděpodobně je to tím, že chlapci celkově začínají mluvit později, takže na jejich projev není každý tolik zvědavý. Pro stydlivou holčičku může být už jen fakt, že po ní příbuzní chtějí, aby návštěvě řekla tu hezkou básničku, velmi náročným výkonem – mamince a bratříčkovi ji sice recituje pětkrát za hodinu, ale s nimi je celý den.
A někdy i takové požadavky mohou způsobit pozdější obrovské potíže s mluvením ve společnosti méně známých lidí nebo na neznámých místech.
V mnoha případech nemusí být selektivní mutismus vůbec diagnostikován. Děti třeba doma mluví bez problémů, ale ve školce se takzvaně stydí a první rok, dva třeba vůbec nemluví. Pokud nejsou kořeny této „nemoci“ nijak zvlášť hluboké, problémy po nějaké době odezní samy, děti si na prostředí i lidi ve školce zvyknou a samy si uvědomí, že se nemusí mluvení bát.
Školka současně bývá prvním místem, kde se zjistí, že s dítětem nemusí být všechno v pořádku – dokud bylo výhradně ve svém domácím prostředí, neměli si rodiče jak všimnout nějakých odchylek, ale školka je obvykle prvním sociálním prostředím, kam se dítě dostává samo, bez podpory nejbližších.
To, že vaše dítě není jenom stydlivé, ale trpí selektivním mutismem, zjistíte návštěvou pedagogicko-psychologické poradny, kam byste se svým podezřením měli zajít.
V obou případech je samozřejmě kontraproduktivní dítě nutit, aby mluvilo proti své vůli, nicméně v případě diagnózy selektivní mutismus je třeba obrnit se ještě větší trpělivostí a počítat s tím, že na vyléčení budete potřebovat spoustu času.