[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Slova ,srdeční šelesty‘ znějí rodičům znepokojivě. Důležité je uvědomit si, že převážná většina srdečních šelestů neznamená nic závažného,“ tvrdí pediatr, výzkumník a autor populární knihy Vy a vaše dítě, která byla přeložena do více než 30 jazyků, Benjamin Spock. Už samotné slovo „šelest“ napovídá, co lékař při poslechu srdíčka slyší – na srdíčku při poslechu zkrátka cosi šelestí a šustí!
Uvádí se, že až 75 % dětí s diagnostikovanými šelesty na srdíčku je zcela zdravých a šelesty věkem zcela vymizí. Závažné srdeční vady bývají totiž v současné době obvykle diagnostikovány již před narozením děťátka či krátce po něm.
Až u 90 % zcela zdravých dětí lze v průběhu vývoje někdy slyšet šelest a různé, pro srdíčko nezvyklé „tóny“. Šelestění může vyvolat i obyčejný stres (strach, zadržování dechu, pláč atd.) dítěte při lékařského vyšetření. Nejčastější „šelestivý“ zvuk, který bývá při poslechu srdíčka zaznamenán, je způsoben nezvykle slyšitelným prouděním krve v jednotlivých srdečních dutinách a cévách. Tento neškodný šelest však bývá slyšitelný výhradně ve fázi stažení srdce (systola). Tyto šelesty však nejsou nijak nebezpečné a věkem zpravidla vymizí, a dokonce ani nepotřebují žádné léčení. Jak dítě roste, tak se jednoho dne zkrátka vytratí.
V dřívějších dobách bývaly závažnější typy šelestů nejčastěji příznakem takzvané revmatické horečky, ta má přímou souvislost s angínou způsobenou streptokoky. Pokud nebyla angína zavčas léčená, rozvinula se v některých případech právě v tzv. revmatickou horečku. Ta mohla mimo jiné způsobit zánět srdečního svalu a jeho následné poškození – zjizvení. „V minulosti se s dítětem, které mělo šelest, zacházelo jako s polovičním invalidou. V současnosti lékaři pouštějí dítě, které zcela překonalo stádium aktivního zánětu, postupně zpátky do normálního života. Srdeční sval, který není postižen zánětem, se normální činností posiluje,“ vysvětluje pediatr Benjamin Spock.
Šelesty jsou tedy jakousi zprávou či varovným signálem týkajícím se stavu srdíčka. (Tak trochu podobně, jako nás teplota informuje o tom, že v těle probíhá nějaký zánět či jiná nekalost.) Je-li šelest důsledkem závažnější vrozené vady, kterou lékaři často diagnostikují už u plodu v děloze, popřípadě do několika měsíců po narození, není pak šelestivý zvuk srdíčka žádným překvapením. Ostatně v odborné literatuře se uvádí, že novorozenci obvykle nemívají „nevinné šelesty“. Je-li tedy šelest zaznamenaná u novorozeného děťátka, jde pravděpodobně o nějaký typ vrozené poruchy.
V případě, že lze takovou vadu operovat, šelest s odstraněním vady vymizí. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že šelesty, které objeví pediatr při běžné kontrole v ordinaci, bývají ve většině případů neškodné a dítě z nich jednoho dne zkrátka vyroste.