Sestavte si porodní plán podle rad duly. Nezapomeňte na období po porodu

A měla byste ho mít i vy. „Dobře sestavená porodní přání mohou průběh porodu pozitivně ovlivnit,“ říká Marcela Fišerová z České asociace dul. „Porod bude vždy řídit miminko, ale na jeho hladký průběh má vliv především přístup rodící ženy.“

K porodům provázíte ženy už osm let. Jak se mění mámy u porodu v čase?

Ze začátku byly mé klientky spíš opatrné ve svých přáních a požadavcích a i já jsem taková byla. S nárůstem informovanosti a vznikem spousty organizací, které se zajímají o dění v porodnictví, se to změnilo.

Klientky začaly být ráznější, umí si říct, co chtějí a co je pro ně nepřípustné. Už toho dost vědí a jsou schopné si za svým názorem stát i v bolestech.

Takže „asertivní rodička“ je dnes na běžném pořádku?

Je i není. Dnes mají všechny porodnice na webových stránkách napsáno, že jsou baby friendly a rodičce vyjdou vstříc. Spousta žen je pak ukolébána pocitem, že přirozeně porodit již mohou bez obav kdekoli. Realita je pak zaskočí. Příprava se opět trochu podceňuje a to není dobře.

To musím potvrdit, samotnou mě zarazilo, že jedno dítě mi v porodnici nechali na břiše a po šesti letech osvěty další miminko chtěli hned po porodu odnášet a balit je do zavinovačky.

Všude je to o lidech, bez ohledu na webové stránky. Porodnice jako celek může být dobře naladěná, ale zrovna narazíte třeba na směnu, kde slouží externisté, kteří tohoto „ducha“ nesdílejí.

Nebo se nedávno stalo něco nepříjemného kolem porodu a teď jsou tu opatrnější. A naopak – i v porodnici se špatnou pověstí můžete prožít krásný porod.

Očekává zdravotnický personál, že přinesu svůj porodní plán?

Ano, je to běžná věc. Ale já mám raději termín „přání“. Běžně s nimi pracují. Do některých porodnic je můžete zanést už v 36. týdnu, kdy vás sem gynekolog předává do péče.

Jinde jej nesete až k porodu. Zůstává-li žena v péči svého gynekologa až do 40. tt nebo do porodu, je dobré se do porodnice zajít alespoň představit a přání přinést s sebou.

Průběh porodu se ale přece naplánovat nedá – to je častý argument. Sama jsem to třikrát takzvaně nechala osudu a byla jsem mile překvapená průběhem.

To jste měla štěstí. Může se stát, že se nepřipravím a porod bude krásný zážitek. A je to jedině dobře. Spoléhat však na to, že moje tělo všechno zvládne a zdravotníci vše vědí, se nemusí vyplatit.

Když personál porodnice není zvyklý vyčkávat a nechávat ženě k porodu dostatek času, mizí i jistota, že mé tělo umí porodit. Na zásahy do porodního procesu připravené není. Když chci něco ovlivnit, musím se na to připravit. A každá potřebujeme přípravu jinou.

Takže asi nemůžu čekat, že mi dáte tip na skvělý formulář porodního přání a já ho vyplním?

Nedám. Sestavení porodního přání by mělo předcházet ujasnění si priorit a zodpovězení pár otázek. K hladkému průběhu porodu je třeba klidné a přívětivé prostředí, pocit bezpečí, přítmí a co nejméně rušivých vlivů. To jsou podmínky, za kterých se mohou vyplavovat ty správné hormony.

Co mi tyto podmínky zajistí? Jak toho mohu docílit v porodnici? Která porodnice mi je poskytne? Od toho se odvíjejí další otázky. Budu se cítit klidněji, když se mnou bude partner, dula, kamarádka, nebo mi postačí personál porodnice? Když mi není dobře, pomáhá mi nějaká hudba, vůně, člověk, činnost?

Jak celé přání potom sestavit?

Je fajn si vše v klidu napsat, klidně na kus papíru, projednat to s partnerem, dotazovat se v porodnici. Můžete si vzít na pomoc dulu nebo komunitní porodní asistentku, která má s danou porodnicí zkušenosti, aby vám pomohla se zorientovat.

Přečtěte si třeba Průvodce přemýšlivé ženy od zkušené duly Henci Goer. Jsou zde stručně a jasně vysvětlena pozitiva a negativa všech možných postupů a zákroků, jež se vás mohou při porodu v porodnici týkat.

A když už víte, co a jak by vám porod mohlo usnadnit, co chcete, a co naopak nechcete, teprve pak se vrhněte na finální psaní porodních přání.

Když si budu co nejvíc zjišťovat, nepřidají se obavy a strach?

Jak u koho. Sama jsem si před vlastním třetím porodem říkala, že už nic nechci vědět! Měla jsem již dvě děti, za sebou mraky informací a asi třicet doprovodů. Bála jsem se, že budu „přeinformovaná“ a neschopná vypnout mozek.

Spousta žen jde ale k porodu jen s informacemi od babiček, maminek a kamarádek. Stále nám připadá normální heslo: „Přežila jsem to, tak i ty to přežiješ.“ Nebo: „Ještěže už to mám za sebou!“ A to je škoda. Každá z nás je originál, nejsme maminka ani babička a svůj porod chceme prožít, nejen přežít.

Na co všechno má vliv hezky prožitý porod?

Ulehčí celé bytí s dítětem. První hodiny po porodu jsou zásadní pro nastartování laktace. Za to je zodpovědný hormon lásky oxytocin. Ten se nebude nikdy dobře vyplavovat, když mi bude zima, budu se bát, budu naštvaná. Vlivem hormonů se i krásně zapomíná, příroda to dobře zařídila.

S čím se u porodních přání setkáváte nejčastěji? Co my ženy vnímáme jako důležité?

Klid a intimní prostředí, co nejméně lidí kolem. Porodní přání ovlivní i výběr porodnice. Když nám jde třeba o intimitu, těžko půjdeme rodit někam, kde je vedle sebe několik boxů oddělených jen plentou.

Dnes je naštěstí už běžné, že žena rodí pouze s porodní asistentkou. Často se řeší i žádost o co nejméně vaginálních vyšetření a monitoringů miminka. Běžný je požadavek, že žena nechce nástřih hráze.

Přání je jedna věc, ale co praxe? Kdyby mi lékař u porodu řekl, že miminku hrozí potíže a že je třeba hráz nastřihnout, všechna přání v tu chvíli zapomenu.

Právě proto je třeba předem studovat. Vybavit se informacemi znamená ustát svůj požadavek. To nedokážu, když se nepřipravím a svůj porodní plán opíšu, a tak v něm mám vlastně i něco, s čím úplně nesouzním.

Jestli mi nic neříká dotepání pupečníku, neřeším ho. Když ale předem vím, že nechci epidurál, protože po narkóze mi bylo zle a toto může být podobné, pak bude moje přesvědčení silné. Přesto není chyba, že během porodu chcete něco mimo plán.

Typicky asi zaváháme třeba kolem možné farmakologické úlevy.

Vůbec ne. Co se týče bolesti, jsme my ženy velmi silné. Těžké bývají chvíle, kdy lékař nebo porodní asistentka začnou mluvit o miminku. O to se bojíme a pak ze svých přání slevujeme.

Nelehké bývá také obhájit si porodní polohu. Porod je ve finále, jsme unavené a personál naléhá, zda bychom přece jen nechtěly tlačit v polosedě na porodnickém lůžku.

Dovedu si představit situaci, že nic neběží podle mých přání a pak se po porodu obviňuju, že jsem selhala. Stává se to?

Ano, ale to není naše selhání. Nejde o to dostát všem porodním přáním, každému bodu. V běžném životě se přizpůsobujeme změnám situace obvykle několikrát denně. Tohle není nic jiného. Porod řídí pořád miminko, my ho můžeme ovlivnit jen do jisté míry.

I když každá máme priority jinde, určitě se najde něco, co lze poradit všem nastávajícím maminkám.

Dobře vybrat místo porodu, to je základ. A pak doporučuji sestavit porodní přání nejen pro dobu před porodem. Zahrnout sem i požadavek na podporu bondingu, kdy se dítě mamince po porodu neodnáší a ošetří se, zváží a změří později.

Samostatné přání se dá napsat pro pobyt na šestinedělí. Maminka si třeba nepřeje, aby se dítě koupalo, aby mu vykapali oči nebo podávali vitamin K injekčně, když to lze i v kapičkách.

Stává se, že porod skončí neplánovaně císařským řezem. Dá se tu něco plánovat?

Určitě a je možné sestavit si porodní přání pro případ akutního císařského řezu. Mít ho s sebou a když k té situaci dojde, včas ho zdravotníkům předat. Tatínek může být v některých porodnicích přítomen i u císařského řezu, bonding se dá také praktikovat. To všechno se tu dá zohlednit.

Zažila jste s porodními plány něco úsměvného v akci?

Je to už pár let, to ještě nebyl běžně v porodním plánu akceptován požadavek na porod v poloze, která bude klientce vyhovovat. Porod šel v závěru ale tak rychle, že paní nakonec porodila opřená vestoje. Pod ní seděla porodní asistentka, která si ani nestihla natáhnout rukavice na obě ruce – a držela miminko.

V tu chvíli dorazila lékařka a ode dveří volala, že v téhle porodnici se vestoje rodit nebude! Ve chvíli, kdy porodní asistentka klečící na zemi a držící dítě nesměle špitla, že paní to měla v porodním plánu, měla jsem co dělat, abych se nezačala smát nahlas.