[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Míšo, maminkou jste přesně půl roku, jak byste tuto dobu zhodnotila?
Bylo to, a je, nejkrásnější, nejintenzivnější a zároveň nejnáročnější období mého života. Každý den přináší něco nového – úsměvy, pokroky, ale i pochybnosti, jestli dělám všechno správně. Mateřství mě naučilo zpomalit a vnímat i ty nejmenší radosti. Jakou největší změnu s příchodem Isabellky pociťujete?
Určitě změnu priorit. Všechno se teď točí kolem ní a už si ani neumím představit, jaké to bylo předtím. Také cítím, že jsem mnohem citlivější a intenzivněji vnímám věci, které se týkají dětí obecně. Člověk se může na mateřství připravovat, jak chce, ale realita je stejně jiná.
Co nejvíc vás na mateřství překvapilo? Asi to, jak moc dokáže jeden malý človíček ovlivnit můj spánek. Nebo tedy spíš jeho nedostatek. (směje se) Spinkání byla kapitola sama o sobě – měli jsme období, kdy to bylo hodně náročné, ale teď už se to lepší.
Čím vás Isabellka pro změnu odměňuje?
Těch momentů je tolik! Nejvíc mě dojímá, když se na mě podívá tím svým zamilovaným pohledem, jako bych byla celý její svět. No a pak samozřejmě ty její roztomilé pokusy o komunikaci.
V našem předchozím rozhovoru jste ještě coby těhotná zmínila, že jste zvědavá na Petra u porodu. Důvodem bylo mimo jiné i to, že omdlel u vyšetření vaší fenky Missi. Jak to dopadlo na porodním sále?
Naštěstí dobře! (směje se) Petr byl neskutečná opora. Myslím, že ho to celé úplně dostalo a viděla jsem na něm, jak moc je dojatý. Možná měl chvíle, kdy se musel zhluboka nadechnout, ale zvládl to skvěle.
Přijde mi smutné, že někdo dokáže kritizovat ženu za to, že její tělo prošlo tou největší proměnou – dalo život!
A jaké dojmy jste si z porodu odnesla vy?
Byl to intenzivní zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nebylo to úplně snadné, ale když jsem poprvé držela Isabellku v náručí, všechna bolest i únava šly stranou.
Vzpomenete si, jaké otázky se vám po porodu nejvíc honily hlavou?
Jestli dělám všechno správně, jestli Isabellce stačí mléko, jestli jí není zima nebo naopak horko… A hlavně – kdy se konečně pořádně vyspím? (směje se)
„Tohle tělo dalo život. Prošlo neuvěřitelnou změnou a zvládlo zázrak. Každý detail na mém těle teď vypráví příběh o síle, lásce a odhodlání.“ Takto jste na Instagramu zhodnotila pohled na mateřství. Setkala jste se osobně třeba s bodyshamingem?
Naštěstí mám kolem sebe podporující komunitu, ale občas se samozřejmě nějaký nevhodný komentář objeví. Přijde mi smutné, že někdo dokáže kritizovat ženu za to, že její tělo prošlo tou největší proměnou – dalo život! Každá máma je krásná, protože v sobě nosí sílu a lásku.
Co mateřský plurál, jede u vás doma? Bohužel ano! A nikdy bych neřekla, že mi to bude připadat tak přirozené. (směje se)
Přiznala jste, že v těhotenství jste procházela doslova hormonální bouří. Jak tomu bylo v šestinedělí?
Upřímně, bylo to ještě intenzivnější, než jsem čekala. Šestinedělí je opravdu velká jízda emocí. Chvíle absolutního štěstí střídaly momenty únavy a slz, ale postupně se to ustálilo. O tom by mohl své vyprávět můj manžel. Ten to dostával z první řady. (směje se)
S čím vám v domácnosti pomáhá nejvíc a naopak, co třeba nemusí?
Pomáhá se vším kolem Isabellky, hodně se zapojuje do uspávání. Většinou totiž usne s ní. Ale strašně rád si s ní hraje. Ukazuje hračky, čte pohádky. To miluje.
pETR JE TÁTA Láskyplný, trpělivý, hravý, ochranitelský a někdy až překvapivě vynalézavý...
Kdybyste měla Petra charakterizovat jako tátu, co byste na něm vyzdvihla?
Je láskyplný, trpělivý, hravý, ochranitelský a někdy až překvapivě vynalézavý. Náhodou tady máme i tatínka, tak toho využiju. Petře, jaká je pro změnu Míša maminka?
Míša je ta nejúžasnější máma. Má nekonečnou trpělivost, je něžná, ale zároveň neskutečně silná. Dokáže být vtipná i ve chvílích, kdy je úplně vyřízená, a vždycky ví, co Isabellka potřebuje. Obdivuju, jak všechno zvládá, a každý den mi dokazuje, že je prostě supermáma.