[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Svého partnera milujete, ale sex dvakrát týdně? Do toho se vám nechce. Je to normální, ptáte se? Je to naprosto normální. Každý člověk má jinou biologickou dispozici, která navíc denně podléhá mnoha faktorům. Nechuť k sexu mohou vyvolat různé aspekty – stres, únava, tělesné potíže nebo partnerské neshody. „Snížená sexuální touha se obvykle vyskytuje u žen. Jejich sexualita je totiž mnohem komplikovanější a není tolik biologicky podmíněná jako u mužů,“ říká psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková.
Jinými slovy: kvůli testosteronu je to především muž, kdo si stěžuje, že s ním jeho žena nespí tak často, jak by si představoval. Ženy často ztrácejí chuť k sexu i z důvodů, které na první pohled nemusejí být vážné. Stačí, když si s partnerem méně povídají, neřeší každodenní problémy nebo mezi nimi bublá nevyřčený konflikt. Oddalováním problémů narůstá vzájemné odcizení a sexu je v partnerském životě čím dál tím méně. Pak se jednoduše stane, že zatímco muž by se miloval, žena o „tom“ nechce ani slyšet. „Pokud se taková situace odehraje ojediněle, nic se neděje.
Problém nastává, když jeden z partnerů sex výrazně vyžaduje a druhý jej výrazně odmítá. Pro oba je taková situace stresující,“ tvrdí psycholožka zaměřující se na sexuální poradenství Kateřina Hollá. Jak konkrétně vypadá snížená sexuální touha, bohužel není jednoduché určit. „Měřítka jsou individuální. Není možné říct, že normální je milovat se dvakrát týdně. Pro někoho ano, ale pro jiného ne. Jde o to porovnat současnou situaci s dobou, kdy se tento problém neprojevoval,“ říká sexuolog Ondřej Trojan.
Kdo má vyšší sexuální apetit, má tendenci toho druhého do sexu nutit a někdy si dokonce vypomůže i agresí. Když druhý partner pod tlakem podlehne, nemá ze sexu žádné potěšení, přestane na něj mít spontánní chuť a leckdy k němu dokonce začne mít odpor. Vzniklá situace jako by začala ještě víc rozevírat nůžky v potřebách obou partnerů. Čím víc jeden naléhá, tím víc se druhý uzavírá. Zvlášť u žen hraje kromě biologických faktorů důležitou roli i stav psychiky. V ordinacích sexuologů často říkají, že na milování potřebují klid, pohodu... Když to nemají, preferují cokoli jiného, nebo jsou schopné sex odmítat.
„Žijeme spolu s manželem dvanáct let, z toho poslední dva roky máme velké problémy se sexem. Manžel by se miloval nejraději třikrát denně, mně vyhovuje mít sex zhruba jedenkrát až dvakrát za týden, víckrát nemívám chuť. Vstávám brzy do práce, pečuji o dům a tři děti. Kdykoli upřímně řeknu, že nemám náladu nebo chuť, slyším, že jsem frigidní a hádáme se. Manžel má tendenci být agresivní. Naposledy mi v hádce dokonce řekl, že si snad najde milenku, aby mě neustále neotravoval. Dřív jsem se na sex těšila, teď se z něj stala nepříjemná povinnost,“ vypráví dvaačtyřicetiletá Lucie. Kolik z vás poznává v jejím příběhu svůj vlastní?
Sexualita je složkou partnerského vztahu, která v každém jeho období funguje trochu jinak. V zamilovaném, eroticky nabitém období začne mozek produkovat fenyletylamin, noradrenalin, oxytocin, zkrátka pestrou směs hormonů, díky kterým touží po sexu i ženy, kterým by normálně nepřinášel takové uspokojení. Zamilovanost spojují odborníci vlastně s částečným zhroucením ega. Kdo je zamilovaný, pro něj je najednou všechno možné.
Dělá věci, které by jinak nedělal, a neexistují pro něj žádné hranice, což platí i v sexuální oblasti. Jenže jak čas plyne a milenecká fascinace přejde, což se děje asi za tři roky, začne se každý projevovat individuálně. On má rád tohle a ona tamto. On chce jít na fotbal, ona nakupovat. On chce sex dvakrát denně, ona dvakrát týdně. „Nesoulad v sexuální potřebě bývá zprvu skryt zamilovaností, o které se ostatně hovoří jako o stavu změněného vnímání. V tomto období intenzivně touží po sexu většina lidí, jenže postupně ztrácí chtíč na síle i u lidí poměrně náruživých,“ říká sexuolog Ondřej Trojan.
„Na začátku partnerského vztahu se také stává, že kdo je frustrovanější, opájí se nadějí, že,se to časem zlepší‘. Někdy se tak skutečně stane, ale většinou nikoli. U muže trpícího předčasnou ejakulací může jít o situační poruchu na počátku vztahu, kdy ho fascinuje nová partnerka a vzrušení je obrovské, často jde ale o hlubší problém, který bez terapie nepomine,“ dodává odborník. Jakmile zmizí období zamilovanosti, a s ním i chemická pojistka sexuálního apetitu, pár by se měl na sex podívat reálnýma očima a najít v něm určitý soulad, podobně jako ve financování bydlení či trávení volného času.
I tato témata bývají důvodem k hádkám, protože každý na ně má jiný názor. Jenže pokud má partnerství fungovat, nezbývá, než se nakonec dobrat smíru. A pokud se umíte domluvit na rodinném rozpočtu, nedělním cyklistickém výletě nebo na tom, že váš syn bude hrát fotbal a dcera tancovat, musíte se podobně snažit vyjednávat také o sexu. I tady je třeba najít kompromis, který bude dlouhodobě vyhovovat oběma.
Nejobtížněji se podle Laury Janáčkové hledá kompromis v sexu v období těhotenství, po porodu a ve chvíli, kdy se ženám s přibývajícím věkem začne měnit tělo. „Mnoho žen se dá po porodu relativně rychle dohromady fyzicky, ale kvůli psychice mají potíže a zábrany měsíce, některé i několik let,“ upozorňuje odbornice. Její slova potvrzuje osmatřicetiletá Eva, kterou po porodu přepadla několikaměsíční sexuální nechuť a páru pomohla až návštěva odborníka.
„Lékař mi při porodu nastřihl hráz a pak mě sešil. Měla jsem z toho několik dní špatný pocit, styděla jsem se o tom mluvit a definitivní psychickou ránu mi zasadila jedna ze zdravotních sester, když mě rádoby v žertu informovala, že,na mě si tedy bude muset manžel zhasnout‘,“ vypráví Eva. I kvůli fyzickému vzhledu těla mívají ženy potíže v sexu. Problém je, když se tělo mění rapidně a partner to přestává akceptovat. A nebudeme si nic nalhávat, sexualita je s fyzickými proporcemi těla velmi úzce spojena.
Červenou dávají svým sexuálním touhám i ženy samotné. Aniž by partner změny jejich tělesných proporcí jakkoli komentoval, řada z nich má pocit, že jsou nemožné, tlusté, ošklivé a odmítají se svlékat. Ve chvíli, kdy kvůli tomu omezí sexuální život a muž je navíc není schopný přesvědčit (nebo se o to ani nepokouší), že mu kila navíc nevadí, nastává problém.
Už jste jistě slyšeli, že spokojený sexuální život je otázkou hledání kompromisu a že milování by mělo vycházet z dohody. No jo, říkáte si, takže sex by měl být jen ve chvíli, kdy ho oba chceme? Ale co když partner o milování stojí a mně se do něj nechce? Pak u nás doma sex nikdy nebude? Z bludného kruhu existuje jediná cesta ven: komunikace.
„Nejprve je třeba taktně, ale zřetelně partnerovi sdělit, co vám nevyhovuje. Mluvit o svém problému a o svých pocitech, případně se zajímat o další informace nebo vyhledat odborníka dřív, než vztahové trhliny budou tak veliké, že se je nepodaří zacelit,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. Ono to vypadá jako banalita: hovořit o sexu a o svých pocitech. Jenže kdyby to skutečně byla banalita, měli by sexuologové v ordinacích minimálně o polovinu lidí méně. „Vzpomínám si na pár lidí středního věku, kdy muž ke mně přišel s tím, že jeho manželka nemá chuť na sex a pravidelně ho odmítá. Když se u mě v ordinaci potkali společně a muž toto tvrzení zopakoval, žena nevěřícně kroutila hlavou.
Záměrně se snažila být v sexuální oblasti zdrženlivější, protože měla pocit, že její muž tráví spoustu času v práci, je unavený a na milování nemá ani pomyšlení,“ popisuje Laura Janáčková. Co z toho plyne? Chcete se milovat? Zeptejte se partnera, jestli náhodou netouží po tomtéž. Všechny problémy nemají snadné řešení, mnoho z nich nebývá záležitostí šedesátiminutové společné konverzace nebo jedné návštěvy lékaře. Přesto jsou odborníci přesvědčení, že komunikace by řadu z nich vyřešila.
Tedy za předpokladu, že na obou stranách bude patrná ochota o problému hovořit a vzájemná dobrá vůle k dohodě. Té dosáhnete ale jen v případě, když upřímně řeknete, po čem toužíte a jaká jsou vaše přání, jinak nebudete mít šanci. „Pokud je sexuální nechuť otázkou posledních dní, nafoto: příklad kvůli únavě z pracovních povinností, lze sex snadno o pár dní odsunout. Pokud by problémy měly trvalejší ráz, je dobré nabídnout řešení třeba slovy: Mě to vůbec netěší. Nechápu, kam zmizela moje chuť na sex. Pojďme o tom chvíli mluvit a zkusme najít příčinu,“ doporučuje Ondřej Trojan.
Pokud jste oba připravení problém řešit a vyjednávat o podobě vašeho sexuálního života, máte (téměř) vyhráno.
Miroslav Plzák, autor vůbec první vysokoškolské učebnice o poruchách manželského soužití na světě, tvrdí: „Nejdůležitější ze všeho je společné sdílení radosti.“ Vlastně je to podle něj vůbec důvod k tomu, proč lidé společně žijí v páru, a je to taky jedno z nejsilnějších emočních pout, které vůbec může existovat, aniž by ho výrazně ohrožovaly občasné neshody. Jenže většina lidí nechává emoce stranou, a když přijdou k odborníkovi na párovou terapii s tím, že mají potíže v intimní oblasti, mluví výhradně jen o „tom“ ve smyslu sexuálního uspokojení.
Jenže sexualita není totéž co soulož. A poskytnout manželovi „to“ není totéž, co vědomé rozhodnutí se s manželem milovat třeba jen z toho důvodu, že ho má partnerka ráda. Víte co? Zkuste zavzpomínat, kdy naposledy jste svého partnera dlouze políbila? Pohladila? Dala mu najevo, že je opravdu milován, a to nejen tak, že mu poskytnete svůj klín, aby se zbavil biologického napětí?
„Je dobré si uvědomit, že sexuální styk nemusí mít nutně pokaždé formu genitálního spojení. Některé ženy se s partnerem rády mazlí a muži berou jako plnohodnotné i uspokojení orální nebo manuální. Je mnoho variant, jak prožívat sexualitu, a žádná z toho není méněcenná. Ne vždycky je zapotřebí, aby došlo k pohlavnímu styku a aby se při něm opakovalo úplně totéž co minule,“ říká Laura Janáčková.
Důležitou součástí sexuálního vyjednávání je dohoda o frekvenci, neboli jak často se bude milování odehrávat. Není možné, aby žena vyhověla svému muži pokaždé, kdy se mu zachce. „Málo platné, když pluje konvoj lodí, musí se rychlost plavby řídit tou nejpomalejší. A to platí i v sexu,“ říká Ondřej Trojan. Kdo je sexuálně víc chtivý, měl by ze svých požadavků slevit a svému partnerovi se přizpůsobit. Přebytečné sexuální napětí je pak nejlepší podle odborníka vybít masturbací, ale určitě ne mimomanželským sexem, který situaci ještě víc zhoršuje.
A kdo schválí partnerovi milenku jako řešení vlastních problémů v sexu, jako by říkal: Nezajímají mě tvoje pocity, nezajímáš mě ty sám. A co to znamená „slevit z požadavků“? To je věc každého páru. Není možné říct, že normální je jednou týdně souložit a jednou týdně uspokojovat jeden druhého orálně. Jde o to, aby v páru panovala rovnováha a aby kompromisem každý z partnerů nejenom ztratil, ale taky získal. Jinak se názory odborníků na vyjednávání o frekvenci sexuálních styků dost liší.
Zatímco Miroslav Plzák navrhuje stanovit si den, kdy k sexu dojde, a toho se důsledně držet, Ondřej Trojan i Laura Janáčková považují takové řešení za cestu do pekel, protože jakékoli nucení jednoho či druhého partnera k sexu podle nich nemůže vést ke spokojenosti. Věřte nevěřte, dodejme aspoň to, že Miroslav Plzák frekvenci styků přizpůsobuje věku partnerů a délce trvání svazku.
Plán „úterý a pátek“ je podle něj vhodný na prvních deset let manželství, pak stačí nahradit ho jedním dnem v týdnu a po dvaceti letech třeba jenom jedním dnem v měsíci. Laura Janáčková je toho názoru, že nechuť některých žen k milování je způsobená tím, že při styku neprožívají orgasmus. „Když zůstávají po milování frustrované, není divu, že nemají chuť to opakovat. V některých případech rozdílných apetencí proto může pomoct k častějšímu milování i to, když se muž víc zaměří na uspokojení své partnerky než na uspokojení své.
Tím zvýší pravděpodobnost toho, že i ona se bude příště na milování těšit,“ říká. Dalším prostorem pro vyjednávání je způsob milostného aktu. I sexuální praktiky mohou být tak různé, jak různí jsou lidé, a i tady je důležité hledat střední cestu tak, aby to oběma partnerům vyhovovalo a aby to pro jejich sexualitu bylo přínosné.
Je to sice mnohem náročnější než dát sexu vale, ale rozhodně prospěšné. Ono vůbec skoncovat se sexem je nezodpovědné. Minimálně k vlastnímu zdraví. To je podobné, jako kdybyste řekli, že už víckrát nebudete jíst.
Pokud v partnerství panuje sexuální nesoulad a jeden z páru touží po sexu mnohem víc než druhý, doporučují odborníci vybít sexuální napětí masturbací. Jak vyplývá z výzkumu sexuálního chování, lidé se k masturbaci přiznávají stále více. Už 90 % mužů připouští, že v životě masturbovali. To je o 7 % více než v roce 1993. U žen je nárůst mnohem znatelnější. Zatímco před patnácti lety přiznala onanii necelá čtvrtina žen, dnes se k ní hlásí 65 %. Ukazuje se, že občasná masturbace je u Čechů normálním doplňkem partnerských styků.