[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S tím, jak se dělají a přicházejí děti na svět, mě seznámil ve čtvrté třídě spolužák Žežulka. Slovníkem čtvrté cenové. „Takhle si tebe možná udělali vaši, ale já jsem se tak rozhodně nenarodila,“ řekla jsem Žežulkovi a vzpomněla si na trochu zmatené otcovo vyprávění o včelkách a květinkách.
Vedle toho se moje dětské představy o sexu kromě informací od spolužáků utvářely také na základě vysílání tehdejší normalizační televize. Většina scén v televizních inscenacích a seriálech té doby, které měly navozovat erotické a sexuální dusno, se odehrávala skrytě pod duchnou a i tak pro jistotu kamera cudně zabírala blikotající lampičku.
Vzpomeňme si, jaké pozdvižení svého času vyvolala legendární hanbatá scéna ze seriálu Žena za pultem s Petrem Haničincem a Jiřinou Švorcovou v posteli. Erotickým idolem řady dnešních čtyřicátníků byla v osmdesátých letech plešatá a nahá Dagmar Patrasová ze seriálu Návštěvníci.
Mezi tím, kde jsme my jako děti začátku osmdesátých let minulého století čerpaly informace o sexu a věcech s ním spojených, a tím, jak a kde získávají znalosti děti a náctiletí v současnosti, nastal radikální rozdíl. Dnešní děti se nacházejí v dost odlišném informačním a mediálním prostředí.
Díky internetu, Facebooku a dalším sociálním sítím mají možnost dostat se k informacím, k nimž jsme se svého času dopracovali až třeba na prahu dospělosti. Jak tedy s dětmi mluvit o sexu, když o něm vlastně „všechno vědí“? A je to vůbec potřeba? Nejsou informace od dospělých vlastně zbytečné?
Nejsou. Přesto, že toho děti a dospívající vědí o sexu hodně, potřebují leckdy svoje znalosti, které mohou být zkreslené, uvést na pravou míru. Jak upozorňuje americký psycholog Tim Harnett, nepoměr mezi neznalostmi sexuální anatomie, rizik pohlavně přenosných nemocí či prevence otěhotnění, a tím, co teenageři naopak - hlavně díky internetu - vědí například o sexuálních technikách nebo pornografii, je zarážející stejně jako málo rozvinutá schopnost dospívajících uvažovat o sexualitě v psychologických, sociálních a etických souvislostech.
Podobnou zkušenost má také psycholožka a psychoterapeutka Milena Nováková - pokud budou náctiletí o sexualitě slýchat jen od vrstevníků nebo je čerpat pouze z internetu, může jim uniknout význam a intimita sexuality. „Děti musí vědět, že sex není něco, co prostě dělá každá dívka s každým klukem, ale že jde o něco výlučného. Je to proto, že až do puberty děti berou věci víc absolutně a mají menší schopnost rozlišit situace,“ uvádí Milena Nováková. Navíc je podle ní potřeba, aby rodiče dětem otevřeli téma sexuality i proto, aby je ochránili před případným zneužíváním.
Mluvit s dětmi o sexu - i když se nám do toho mnohdy nechce - je namístě. Pokud to totiž neuděláme my jako rodiče, udělá to za nás někdo jiný. A výsledek nemusí odpovídat hodnotám, které v rodině vyznáváme.
Mluvit s dětmi o sexu ovšem není lehký úkol. V první řadě by člověk měl být srovnaný s tématem sexuality sám v sobě a dokázat mluvit o sexu beze studu či pocitů viny, které děti dokážou dobře vycítit a s nimiž se mohou do určitého věku i ztotožnit.
Děti musí vědět, že sex není něco, co prostě dělá každá dívka s každým klukem
Neměli bychom zapomínat ani na to, že téma sexuality je skutečně velmi široké. Nejedná se pouze o sexuální styk jako takový, který děti a jejich pátrání na internetu asi nejvíce láká. Dětem je potřeba předat i informace, které se týkají zdravotních aspektů sexuality, například přenosu pohlavních nemocí či problematiky antikoncepce a nechtěného těhotenství. V rozhovorech s dětmi nenechme stranou ani oblast sexuálních mýtů, na pravou míru je potřeba uvést i téma homosexuality, autoerotiky apod.
Zvlášť ožehavé nám rodičům může přijít, jak dětem vysvětlit pornografii a její způsob ztvárňování sexu. Ve filmech vystupují muži s obřími penisy, kteří vydrží souložit i několik hodin. Sexuálně atraktivní ženy tu zase jsou vybaveny dokonalými křivkami a vyvinutými ňadry.
Děti by měly vědět, že se nejedná o pravdivý obraz intimního styku, ale o pohádku pro dospělé, jinak v nich pornografické obsahy mohou v pozdější době vzbudit řadu nerealistických očekávání.
Všechna nereálná očekávání vedou v dospělosti ke zklamání
Ta ovšem nemusí vyrůst pouze z podhoubí pornografie, vyrábí je i běžná populární kultura. Mnoho i nakrásně romantických filmů může vzbudit falešné představy - třeba cudně zabíraná scéna milujícího se páru, který dosáhne současně společného orgasmu, v běžném životě ovšem zážitku velmi vzácného.
Všechna nerealistická očekávání tak v dospělosti mohou vést k pocitům frustrace a zklamání. Jako rodiče tak stojíme před úkolem dětem vysvětlit, za jakým účelem pornografická díla vznikají, proč se tedy tak liší od skutečného života a že jde o pohádky pro dospělé, které se týkají nejen zobrazení sexu, ale také způsobu navazování intimních vztahů mezi partnery.
Děti a dospívající, ale i my dospělí, nemá smysl se vyčleňovat - my všichni potřebujeme mít relevantní informace o sexualitě nejen k ochraně svého fyzického zdraví, ale také pro svůj zdravý psychosociální vývoj, aby z nás a našich dětí byli dospělí lidé s vyrovnanou sexualitou a abychom byli schopni navazovat a prožívat zdravé partnerské vztahy.