Sexuální strategie mužů a žen

Už Charles Darwin si povšiml, že sexuální strategie se v přírodě řídí dvěma základními principy. Ten první říká, že existuje jedno pohlaví, obvykle samčí, které usiluje o reprodukční (sexuální) přístup k příslušníkům opačného pohlaví – samicím. Podle druhého principu pak existuje pohlaví (obvykle samičí), které provádí výběr uchazečů, kteří budou k této reprodukci připuštěni. Úkolem mužů je tedy v rámci reprodukčních strategií ucházet se o ženy a úkolem žen pak pečlivě vybrat z uchazečů toho geneticky nejkvalitnějšího.

Důvodem odlišnosti těchto reprodukčních strategií je velký nepoměr mezi počtem spermií a vajíček v přírodě – zatímco v jedné ejakulaci jsou i stovky milionů spermií, žena má k dispozici pro oplodnění pouze několik set vajíček a dítě donosí jen z pár z nich. Reprodukční úspěšnost ženy závisí hlavně na volbě partnera. Správný partner je v této souvislosti ten, který je schopen získat přístup ke zdrojům a ochránit ji i její potomky před agresivními členy stejného druhu.

Druhou příčinou rozdílnosti sexuálních strategií je nesrovnatelnost rodičovských investic. Žena do rodičovství investuje obvykle mnohem víc než muž. Zatímco muži teoreticky stačí investovat do reprodukce jednu úspěšnou ejakulaci, žena při každé souloži „riskuje“ devět měsíců těhotenství, v minulosti často i život ohrožující porod, kojení a pak mnohaletou péči o potomka. I to je důvod, proč reprodukčně úspěšná žena musí otce svých dětí pečlivě vybírat.

V přírodě jsou rodičovské investice jedním z nejvýznamnějších faktorů, který určuje rozdílnost sexuálních strategií. U některých ptačích druhů, kde na vejcích sedí samci, kteří se pak také starají o mláďata po vylíhnutí, se o reprodukční přístup snaží naopak samice a selekci provádějí samci. Mírou rodičovské investice se řídí dokonce i atraktivita pohlaví. U druhů, kde je v této investici velký rozdíl, se uchazeči snaží imponovat druhému pohlaví, být co nejbarevnější a největší. U druhů, kde je rodičovská investice rozložená rovnoměrně, jsou tělesné odlišnosti mezi pohlavími minimalizovány.

Tyto důvody jsou i v pozadí odlišností mužské a ženské sexuality. Proto muž více tíhne k promiskuitním sexuálním stykům, touží po větší variabilitě sexuálních partnerek a rovněž sexuálních aktivit. I to je důvod, proč prostituce existuje v podstatě jenom pro muže. Výzkumy sexuálního chování obyvatelstva jednoznačně potvrzují, že muži jsou také častěji nevěrní svým partnerkám, uvádějí vyšší počty sexuálních partnerek za život a mají podstatně bohatší zkušenosti s komerčními sexuálními styky. Pro ženy představa anonymního styku za peníze není obvykle nijak vzrušující. Pokud ženy vyhledávají mužské společníky, je to obvykle spíš kvůli doprovodu ve společenských situacích, fyzické uspokojení hledají méně.