[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sexuální výchova ve škole existuje, aspoň to můžeme říct s jistotou (doporučení Ministerstva školství vstoupilo v platnost v roce 2010). Problém je, že si s ní sami učitelé často nevědí rady. Ať už proto, že jim povídání o sexu není příjemné, nebo proto, že zkrátka nevědí, jak ho pedagogicky uchopit.
Školní vzdělávací programy jim v tom také příliš nepomáhají. Například na prvním stupni je pro sexuální výchovu vyhrazeno 12 hodin, na druhém deset. To je dost málo, že? Se sexuální výchovou se to navíc má podobně jako s výukou moderních dějin – řada na ně přichází až koncem školního roku, takže se často stane, že na ně zkrátka nezbyde čas.
„Osvícenější“ pedagogové raději obětují pár hodin biologie, které by jinak věnovali třeba horninám, ti zbylí se možná potají zaradují. Všichni se však shodují, že zadat dětem pracovní list k vyplnění nebo je nechat listovat příručkou nestačí. A to i přesto, že oproti dobám minulým je již k dispozici dostatek kvalitních knih, které jsou nejen obsahově hodnotné, ale jejich formální zpracování je činí dětem snadno přístupné. Jednou z oblíbených je například Titeufova sexuální výchova, která téma předkládá vtipně a nenásilně prostřednictvím oblíbené komiksové postavičky.
Sexuální výchova je především záležitostí základní a střední školy. Začíná se zlehka – na prvním stupni jde hlavně o otázky hygieny, intimity, vysvětlují se změny, kterými dospívající tělo prochází. Ta „pravá“ sexuální výchova, na kterou se teenageři těší, pak přichází v osmé třídě a učitel musí přijít na vhodný způsob, jak vysvětlit dětem početí, těhotenství a porod.
Téma se pak rozvíjí informacemi o bezpečném sexu, formách antikoncepce (a ano, obvykle dojde na oblíbené okurky a kondomy), pohlavních chorobách nebo psychologických aspektech sexuálního života. Teoreticky tak mají být děti do života náležitě poučeny a vybaveny znalostmi, ale skutečnost bývá jiná.
Sexuální výchova v zahraničí se liší zem od země. Tradičně kvalitně podchycenou ji mají ve skandinávských zemích. Kupříkladu ve Švédsku je povinnou součástí školních osnov už od roku 1945 a děti si údajně nafukování prezervativů procvičují už v mateřské škole. Naproti tomu ve státech, kde má církev silný vliv a postavení, sexuální výchova neexistuje vůbec nebo je pojímána opravdu nedostatečně, případně ji přímo zástupci církve pojímají spíše jako strašení sexem.
Tím hlavním, kdo nese za sexuální výchovu dítěte odpovědnost, je nicméně stále rodič. A pakliže to myslí s osvětou vlastního potomka vážně, měl by především vědět, že nikdy není brzy začít. Sexuální výchova se totiž týká i dětí v předškolním věku. Tehdy je důležité vysvětlit dítěti, které zóny na jeho těle jsou intimní, a zdůraznit fakt, že se těchto míst nikdo nesmí dotýkat bez jeho souhlasu a stejně tak nikdo nemůže požadovat, aby se dítě dotýkalo intimních partií někoho jiného.
Předškolní věk je také obdobím zvídavých dětských otázek, pokládaných zpravidla v nejnevhodnější dobu na nejnevhodnějším místě. Přesto byste malého tazatele nikdy neměli odbýt – může se stát, že se vám příště už nesvěří. Využijte tedy toho, že dítě ještě nezná pocit studu a rozhovor o „pindíkovi“ nebo „pipince“ je pro něj stejný jako povídání třeba o nehtech.
Čím více se toho dozví od vás, tím lépe, už kvůli posilování vzájemné důvěry. Ta bude důležitá hlavně v pubertě, protože co si budeme nalhávat, nejvíc toho děti pochytí od zkušenějších kamarádů, jejichž informace ale často budou notně zkreslené a přifouknuté, a v dnešní době bohužel také z internetu, který by v sexuální výchově rozhodně neměl být tou hlavní studnicí informací. Je na vás, aby vám dítě natolik věřilo, aby se vám svěřilo s tím, co se dozvědělo jinde, a vy jste měli možnost jeho názor korigovat a případně mu i pomoci.
Jak mluvit s dětmi o sexu? Jednoduše: pravdivě, otevřeně, upřímně, bez uhýbání, zlehčování, vtipkování (nebo jen tehdy, když se to opravdu hodí), se slovníkem a mírou detailů přiměřenou věku. Ale pozor, pohádky o čápech a vránách nebo včeličkách a motýlcích se nehodí ani pro ty nejmenší. Berte to jako výzvu, že i prckům popravdě vysvětlíte, jak se věci mají. A když si nebudete vědět rady, vezměte si na pomoc jednu z mnoha příruček. Předem si ji prolistujte, ať víte, jestli vám její zpracování vyhovuje, a můžete začít. A pokud ani to nepomůže, zkuste všechno nakreslit.
A nezapomínejte také na jednu podstatnou (ne-li nejpodstatnější) věc: Sexuální výchova není jen samotný sex, ale obecně intimní blízkost a náklonnost dvou lidí, kteří se mají rádi. A v tom byste měli být dětem zářným příkladem. Když uvidí, že se máma a táta objímají, dotýkají a líbají, budou se cítit jistě a bezpečně a takové vztahy budou v budoucnu vyhledávat.