[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jasně, je to přece moje vina. Koho jiného. Je tak snadné někoho soudit a odsoudit. Nikdy jsem si nestěžovala, nikdy jsem nevyčítala dětem, že jsem si je neměla pořizovat, ani žádné jiné absurdnosti.
Prostě jsem jela jako dobře namazaný stroj. Ovšem i ten jednou začne skřípat. Připadám si jako stará použitá pračka, která prostě přestala fungovat. Je vůbec ještě čas na její opravu? Nebo už oprava nestačí a je třeba generální výměna součástek? A vůbec, víte, jak to poznáte, že jste se dostala až na pokraj svých sil?
Jistě, matky, které mají děti, a mají jich třeba víc jako já (tři), zapomínají pravidelně a není to nic nenormálního. Ovšem když začnete zapomínat neustále a zapomínáte i na věci, které jste předtím zvládala levou zadní, pak zbystřete. Není normální, když po dvaceti letech začnu komolit slova, přehazovat křestní jména dětí, zapomínat na to, že dítě má maturitní ples nebo že prostřední syn už dva měsíce nemá omluvené absence v žákovské.
Ne, to není normální, i když někdo bude tvrdit, že je. Není normální, když zapomenete na to, že má vaše dítě narozeniny, nebo když v sobotu budíte celou rodinu v šest ráno, v domnění, že je čtvrtek. Extrémní zapomínání je známkou blížícího se vyhoření.
Přečtěte si další signály, které vám mohou naznačit, že jste vyhořela.