[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Narodila se jako Susan Alexandra Weaver 8. října 1949 v New Yorku. Její otec Sylvester byl za války poručíkem námořnictva, po návratu z fronty se mu podařilo vybudovat televizní impérium NBC, kde byl několik let prezidentem. Matka Elizabeth byla populární britská herečka, hrála i v Hitchcockových filmech. Malá Susan se starším bratrem Trajanem vyrůstali na zbohatlické Upper East Side obklopeni chůvami a posluhovačkami. V průběhu 50. let žila rodina na třiceti různých místech. Susan byla bystrá a odmala velmi ráda četla - už na základní škole hltala Mobyho Dicka nebo Náhle minulého léta.
S panenkami si moc nehrála, místo na pískoviště chodila za tátou do práce - do televizního studia. Působila předčasně vyspělým dojmem a ve škole se spolužáky si toho neměla moc co říct. „Šťastné dětství jsem neměla,“ vzpomíná herečka. „Ve škole se mi posmívali kvůli mé výšce a já se ve svém těle fakt necítila moc pohodlně.“ Ještě horší to bylo, když se srovnávala se svou krásnou matkou. Od ní se také naučila britský zvyk skrývat a nedávat najevo své pocity. Ve třinácti byla tak zasmušilá, že ji rodiče poslali na terapii (tehdy se věřilo, že zázračná psychoanalýza vyléčí všechny problémy). Když se rozhodla odejít z domova, rodiče jí nebránili a poslali ji do elitní soukromé školy. Tam to ale byla hrůza. Zase se jí všichni posmívali, jak je vysoká, a Susan celý rok probrečela. Tehdy četla Velkého Gatsbyho, kde ji zaujalo jméno jedné z postav Sigourney. „Znělo mi to jako pravé divadelní jméno, dlouhé a takové kudrnaté,“ směje se. „Rozhodla jsem se, že se tak budu jmenovat.“
Mít divadelní jméno pro ni bylo důležité. Žádná jiná kariéra, kterou jí doporučovali rodiče a učitelé, se jí totiž nezdála dost zajímavá, a tak se rozhodla, že se stane herečkou. Bylo jí šestnáct let a o letních prázdninách se vydala na kočovné turné s jednou divadelní společností. Hrála v několika hrách včetně Tramvaje do stanice touha a byla výborná (přirozený talent asi zdědila po matce), ale zjistila, že se svou výškou bude mít problém - většina herců byla menší než ona. Přihlásila se na Stanfordskou univerzitu, kde studovala angličtinu a drama. Po prvním ročníku odjela na čtvrt roku do Izraele do kibucu a potom přestoupila na prestižní Yale School of Drama.
„Věřila jsem si, ale i tady mi učitelé říkali, že jsem prostě moc vysoká, a tudíž neobsaditelná,“ říká herečka. Hrála vražedkyně, prostitutky nebo staré ženy - vždycky nějaké zvláštní postavy na okraji společnosti. V příštím školním roce přišla na Yale nová studentka, která pak dostávala hlavní role ve všech představeních. „Meryl Streep ,brala‘ role spoustě hereček, ale mně dokonce už od školy,“ říká Sigourney. Sehnala si agenta, ale nic zajímavějšího než vedlejší role v divadelních hrách nedostávala. Když jí však v jedné z nich viděl Woody Allen, ihned ji chtěl obsadit do Annie Hall, kterou právě chystal. Jenže Sigourney měla smlouvu v divadle, kterou nemohla zrušit. Woody jí přesto dal roli své přítelkyně, a tak ve filmu hrála -byť byla na plátně jen šest vteřin…
A pak konečně přišel průlom. Sigourney zavolal její agent, že pro ni má roli v báječném sci-fihororu. Ona právě pracovala na projektu Hunger, kampani proti hladovění v zemích třetího světa. „Nechtěla jsem o tom ani slyšet. Představovala jsem si, že mě bude někde ve vesmíru honit hromada žlutého slizu,“ směje se herečka. Pak ale souhlasila, že se setká s režisérem - Ridleym Scottem. Ten jí ukázal nákresy vetřelce od švýcarského umělce H. R. Gigera, tvůrce biomechanických světů, a vyprávěl jí, o čem film bude. Hlavní hrdinka, která jako jediná z celé posádky vesmírné lodi přežije, vetřelce nepřemůže svými vnadami nebo sofistikovanými zbraněmi, ale inteligencí. Sigourney ihned souhlasila, že postavu poručice Ellen Ripley bude hrát.
Vetřelec byl obrovským úspěchem, skvěle natočený film s chytrou zápletkou a mistrně vygradovanou děsivou atmosférou dodnes neztratil nic ze svých kvalit. Sigourney se přes noc stala hvězdou. Sláva ji ovšem zastihla nepřipravenou, a tak se na čas stáhla do ústraní. Zjistila, že má stále problémy s projevováním svých citů a začala opět chodit na terapii. „Zvykla jsem si jednou týdně mluvit páté přes deváté o všem, co mě napadne, s psychoanalytikem a vydrželo mi to ještě hodně let,“ říká herečka. Mel Gibson si ji vybral jakou svou partnerku do filmu Rok nebezpečného života o indonéské revoluci z roku 1965. Natáčelo se na Filipínách, kde se ovšem strhlo opravdové povstání -štáb i herce nejdřív na každém kroku chránili ozbrojení bodyguardi, až nakonec všechny odvezli na letiště a pokračovalo se v bezpečné Austrálii.
Pak hrála s Chevym Chasem v komedii Transakce století o obchodnících se zbraněmi. Oba filmy, které měly velké rozpočty, skončily jako propadáky a Sigourney najednou zjistila, že jí nikdo žádné další role nenabízí. A ty, o které se ucházela sama, nedostala. Dokonce letěla do Londýna na konkurz ke dramatu se Seanem Connerym Pět dní jednoho léta, ale neuspěla. Moc vysoká a moc patricijská, promiňte. Ovšem potom vyhrála konkurz na roli v Krotitelích duchů a byla zpátky na koni. Komedie o nezaměstnaných parapsycholozích, kteří loví duchy, byla jedním z nejúspěšnějších filmů desetiletí. Dařilo se jí i v osobním životě. Jejím vyvoleným se stal o šest let mladší, nepříliš známý herec a režisér Jim Simpson. Setkali se už před lety na jednom divadelním festivalu, ale že se jí líbí, zjistila až teď. Na jednom večírku ho požádala o tanec. Odmítl. Po pár týdnech ho pozvala na svou vyhlášenou halloweenskou párty. Nechtělo se mu, ale kamarádi ho přesvědčili, aby šel. Slovo dalo slovo a do roka se Sigourney a Jim brali v jachtovém klubu jejího otce na Long Islandu.
Když dostala nabídku na pokračování Vetřelce, nejdřív se jí moc nechtělo. „James Cameron měl ale při psaní scénáře šťastnou ruku,“ vysvětluje herečka. „Ripley ve ,dvojce‘ zachraňuje malé děvčátko, a protože jsme se s manželem zrovna pokoušeli o miminko, vzbudilo to ve mně mateřské instinkty a neodolala jsem.“ Vetřelci byli také nesmírně úspěšní a stali se prvním ze tří filmů, za které byla nominována na Oscara. Druhým byly Gorily v mlze - snímek na motivy života americké zooložky a antropoložky Diane Fossey, která strávila 18 let ve rwandské džungli, kde studovala život goril a kde byla nakonec brutálně zavražděna pytláky. Třetí oscarovou nominaci dostala za komedii Mika Nicholse Podnikavá dívka. Když se jí po téměř pětileté snaze otěhotnět narodila holčička Charlotte, slíbila si, že bude točit jen jeden film za rok, aby na dceru měla dost času.
„Měla jsem pocit, že se mi všechno daří, ale pak přišel nešťastný potrat při druhém těhotenství a lékaři mi oznámili, že další dítě už nikdy mít nebudu,“ říká Sigourney. Rok měla deprese, ale pak se s tím smířila. Natočila Vetřelce 3, kde jí existenciální scénář dalšího skvělého režiséra Davida Finchera (Sedm nebo Klub rváčů) předepisoval, aby se pro roli nechala ostřihat dohola. Následovalo historické drama1492: Dobytí ráje, v němž hrála královnu Elizabeth, a komedie Dave, kde představovala první dámu Spojených států. Ve výborném thrilleru Vraždy podle předlohy hrála policejní psycholožku Helen, agorafobičku, která nevychází ze svého domova a jen s pomocí počítače pomáhá pátrat po masovém vrahovi. Zajímavé je, že sama Sigourney se bojí uzavřeného prostoru ve výtazích a raději chodí po schodech.
Čtvrtého Vetřelce: Vzkříšení dostal od producentů na starost francouzský režisér slavných Delikates Jean-Pierre Jeunet. Ripley, která v trojce zemřela, se vědcům podaří naklonovat z její krve. Ovšem součástí té krve je DNA vetřelce… V tomto filmu Sigourney v roli androida zdatně sekundovala Winona Ryder. O některé zajímavé role přišla. Třeba když jednou řekla svému agentovi, že příští půlrok rozhodně nechce pracovat a nebude nikomu zvedat telefon. Jistě si dovedete představit, jak se cítila, když jí potom řekl, že mu volala Jane Campion - chtěla Sigourney obsadit do svého Piána, a pokud ona nemůže, ať jí sežene někoho podobného. Co mu tedy zbývalo, než doporučit Holly Hunter… Zajímavých nabídek ale měla přesto stále dost. V Mapě mého světa hrála matku, tedy roli, která jí je prý nejbližší. „Většinou jsem hrála ženy, které vypadaly, jako že mají zácpu nebo ještě nikdy neměly orgasmus,“ směje se herečka. Další úžasnou roli měla v dramatu Sněhový dort, kde skvěle zahrála autistickou ženu, která se musí vyrovnat se smrtí své dcery.
V prosinci u nás má premiéru film Avatar. Ambiciózní sci-ficomeback Jamese Camerona (se kterým Sigourney natočila Vetřelce „dvojku“) je jedním z nejočekávanějších snímků posledních let. Režisér pracoval na unikátním 3D projektu za pomoci revolučních technologií deset let a slibuje, že tento snímek přepíše filmovou historii (jeho česká premiéra se koná až po naší uzávěrce). Příběh se odehrává na vzdálené planetě Pandora, kterou obývají bytosti s fluorescentní modrou kůži a kde je úžasná vegetace včetně světélkujícího pralesa plného nádherných tvorů i prehistorických predátorů.
Sigourney už dnes točí jen dva, maximálně tři filmy za rok. Může si dovolit pečlivě si vybírat scénáře a pracovat jen na takovém projektu, který ji opravdu zaujme. Někdy si s sebou na natáčení bere dceru Charlotte, jindy ji nechává doma s manželem, se kterým žije už přes čtvrt století. Ve volném čase chodí cvičit, jezdí na koni, trénuje karate, potápí se a poslouchá jazz. Má vlastní produkční společnost Goat Cay a doufá, že až jí bude osmdesát, zahraje si Miss Murple. „Stejně jako moje hrdinka Margaret Rutherford,“ vysvětluje se smíchem. Kdysi nesmělá a přerostlá holčička, které se ve škole posmívali, si vůbec nevede špatně.
Kromě angličtiny mluví plynně francouzsky a německy. Angažuje se ve hnutích za zákaz držení střelných zbraní. Před natáčením Goril v mlze navštívila chatu Diane Fossey, kde jsou dodnes vystavené všechny její věci a na matraci postele, kde byla zavražděna, jsou jasně vidět stopy krve. Patří mezi několik hereček, které byly v jednom roce nominovány na Oscara za dva různé filmy. Bylo to v roce 1988 za Gorily v mlze a Podnikavou dívku, ale ani jednu sošku si bohužel nakonec domů neodnesla. Její honorář za Vetřelce: Vzkříšení (11 milionů dolarů) byl vyšší než celkové náklady na první díl vetřelecké tetralogie. Ještě dva týdny poté, co četla scénář k hororu Vesnice (2004), měla noční můry. Před třemi lety si při natáčení Sněžného dortu poranila koleno a celý rok pak nesměla cvičit. Odmítla několik rolí ve velmi slavných a úspěšných filmech, například Modrá laguna (Brooke Shields), Scarface (Michelle Pfeiffer), Terminátor (Linda Hamilton), Osudová přitažlivost (Glenn Close), Thelma a Louisa (Geena Davis), Základní instinkt (Sharon Stone) nebo Piáno (Holly Hunter).