[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Šikana vzniká z různých příčin – stačí, aby dítě bylo nějakým způsobem „jiné“ než jeho vrstevníci. Je jedno, jestli se vymyká temperamentem, svými koníčky, vzhledem (stačí i třeba to, že nosí brýle), dovednostmi anebo, jak je dnes bohužel poměrně časté, svými majetkovými poměry.
Dětský kolektiv dovede být krutý, a jsou-li v něm jedinci se sklony k agresi, kteří navíc dokážou strhnout jinak nekonfliktní děti na svou stranu, svou oběť si najdou poměrně snadno. Stačí, aby vybrané dítě mělo starý mobil, příliš dobře se učilo nebo – právě na táboře – bylo třeba nešikovné a zkazilo svému týmu táborovou hru.
Ostatní se mu pak posmívají, pomlouvají ho nebo ostentativně ignorují a vylučují z kolektivu. Časté bývá schovávání a ničení věcí, nucení k činnostem, které oběť nechce dělat, které ji bolí a ponižují, a v neposlední řadě různá míra fyzického násilí.
Šikana má dvě velká úskalí. Špatně se na ni přichází, pokud se dítě samo nesvěří. A pokud přece vyplave na povrch, ti, kdo by ji měli řešit, ji často bagatelizují jako obyčejné dětské „pošťuchování“.
„Jsi kluk, musíš přece něco vydržet!“ „Holky takové jsou, tak se tím netrap, vyrostou z toho!“ Tak přesně takovými větami ve svém dítěti navždy pohřbíme touhu se nám s něčím svěřit. Dáme mu pouze pocit, že je na všechno samo a nikdo mu nepomůže.
Pravidlo číslo jedna tedy zní: Nikdy nezlehčovat problémy svého dítěte. I kdyby nám z dospělého pohledu připadaly úsměvné, pro dítě jde vždy o vážnou věc a tak k tomu musíme přistupovat. A šikana je všechno, co je mu nepříjemné a s čím si samo neporadí. Od toho má pak nás. Případně jinou dospělou osobu, které důvěřuje a může se jí svěřit.
„Šikaně lze předcházet tak, že se s dětmi naučíme mluvit. To nejsou jen kamarádi a šikana. To je široké spektrum přátelského, méně přátelského a nepřátelského chování až po třeba sexuální obtěžování. Dítě by mělo vědět, že se může rodičům svěřit.
Důležitá je vzájemná důvěra mezi námi a dítětem, která se však buduje léta. Dítě by mělo také vědět, že se může ohradit, a mělo by znát přijatelné formy ohrazení vůči jemu nepříjemnému chování,“ říká psycholožka Eliška Antoš Bachová, která je sama maminkou tří dětí.
Setkaly se vaše děti se šikanou?