[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Šikana je obrovské aktuální téma dnešní doby. Jedná se o typ agresivního chování, které zahrnuje úmyslné, opakované a dlouhodobé ubližování jiné osobě. Je postaveno na zneužívání moci nebo síly vůči někomu, kdo je v dané situaci slabší nebo zranitelnější, ať už se jedná o úroveň fyzickou, psychickou, či sociální. Šikana má negativní dopad na oběť a často i na širší okolí. Probíhá jak v prostředí dospělých, tak i v prostředí dětí, což je ještě závažnější.
Velmi stručně lze říct, že pošťuchování je obvykle jednorázové, rovnocenné a bez úmyslu ublížit. Naopak šikana je opakovaná, záměrná a využívá nerovného postavení. Má na rozdíl od nevinného pošťuchování destruktivní dopad na oběť. Hranice mezi uvedenými však může být velmi tenká. Je nutné všímat si a včas zasáhnout v případě, že by mohlo dojít k plynulému přechodu od pošťuchování, budeme-li tomu tak říkat, ke skutečné šikaně.
Šikana u dětí se pohybuje v oblastech fyzické, verbální, psychické, kybernetické a sexuální úrovně. Počty případů šikany jsou ovlivněny kombinací osobních, sociálních, kulturních a technologických faktorů. Nárůst případů lze vysvětlit zejména rostoucí anonymitou, například u kyberšikany, normalizací násilí ve společnosti či nedostatečnou prevencí. Naopak prevence, osvěta a podpora obětí mohou přispět ke snižování výskytu šikany.
Motivy toho, kdo šikanuje, jsou různé a často zahrnují komplexní kombinaci psychologických, emocionálních a sociálních faktorů. Agresor obvykle jedná z důvodů, které uspokojují jeho vlastní potřeby nebo problémy, ať už vědomě, či nevědomě. Motivy agresora zahrnují široké spektrum důvodů, od osobních problémů a nejistot až po sociální vlivy a dynamiku kolektivu. Klíčovými faktory jsou obvykle touha po moci, kompenzace vlastních slabostí, hledání pozornosti a nepřijetí odlišnosti oběti. Pochopení těchto motivů je důležité, protože umožňuje efektivnější řešení šikany, zaměřené nejen na pomoc oběti, ale také na prevenci a nápravu chování agresora.
Ano, jedním z hlavních důvodů, proč šikanované dítě často mlčí, je strach, že by se situace mohla ještě zhoršit. Tento strach je velmi častý a vychází z obav, že by agresor mohl svou šikanu stupňovat, pokud by se dozvěděl, že oběť hledá pomoc nebo o situaci mluví. Šikanované dítě se často cítí bezmocné a izolované, což mlčení ještě více posiluje. Agresoři často vyhrožují oběti, aby ji zastrašili a zajistili její mlčení („jestli to někomu řekneš, bude to ještě horší“).
Pokud se dítě v minulosti setkalo s bagatelizováním problému („to nic není, to se vyřeší samo“), může mít pocit, že nikdo jeho záležitost nebere vážně. Může se obávat, že pokud se svěří, bude označeno za „práskače“ nebo „žalobníčka“, což by mohlo vést k jeho dalšímu vyloučení z kolektivu. Dítě se o šikaně často bojí nebo stydí mluvit hlavně kvůli strachu ze stupňování útoků, studu či pocitu bezmoci. Klíčem je vytvořit bezpečné a důvěryhodné prostředí, kde se bude cítit podpořeno a pochopeno. Záleží na rodičích, učitelích a dalších dospělých, jak se k takové situaci postaví.
Rozpoznat, že vaše dítě zažívá šikanu, je náročné, protože děti o svých problémech často nemluví. Mohou se bát, stydět, nebo si dokonce myslet, že si šikanu „zaslouží“. Často tak trpí v tichosti. Je proto důležité věnovat pozornost změnám v jejich chování, emocích nebo fyzickém stavu.
Ano. Dítě, které je šikanované, často nevysloví své trápení nahlas, ale může to signalizovat změnami v chování, vztazích nebo školním prospěchu. Důležité je být vnímavý a trpělivě se ptát citlivým způsobem, aby cítilo důvěru a podporu. Pokud šikanu odhalíte, jednejte klidně a vyhledejte pomoc školy nebo odborníků. Hlavním cílem je ukázat dítěti, že na jeho straně stojíte vy i další dospělí, kteří mu chtějí pomoct. Můžete, a je to velmi důležité, zaznamenat určité varovné signály, jako jsou změny v chování, problémy ve škole, fyzické projevy, sociální izolace či změny ve spánku či stravování.
Velmi citlivými otázkami a empatickým přístupem, to je klíč k tomu, aby se dítě cítilo bezpečně a bylo poté ochotné se svěřit. Důležité je, aby otázky nebyly přímé nebo konfrontační (například „nešikanuje tě někdo“), protože dítě by se mohlo stáhnout ještě více. Zaměřte se na jeho pocity, ptejte se na školu a vztahy, na problémy se ptejte nepřímo a sdílejte vlastní zkušenosti, a každopádně se věnujte posilování či budování důvěry. Současně kontaktujte školu a vyhledejte odbornou pomoc.
Když se dítě svěří, že je šikanováno, první okamžiky jsou klíčové. I když vás situace může šokovat, rozrušit nebo zanechat pocit bezmoci, je důležité se soustředit na dítě a jeho potřeby. Vaše první reakce ovlivní, zda se dítě bude cítit v bezpečí, zda bude ochotné se dál svěřovat a zda bude věřit, že problém lze vyřešit. V první řadě zachovejte klid. Vyhněte se emocionálním reakcím typu pláč nebo křik. Vyjádřete podporu a pochopení například větou: „Jsem moc ráda, že jsi mi to řekl. Je moc důležité, že o tom mluvíme.“
Ujistěte ho, že to, co prožívá, není jeho vina. Nepřerušujte dítě, když se vám svěřuje, a snažte se jej podpořit k dalšímu objasňování situace. Současně ho uklidněte a poskytněte pocit bezpečí. V žádném případě situaci nezlehčujte, ale rovněž se neuchylujte k radám, které by dítě mohly ohrozit. Například ať se brání, ať se nedá a podobně. A nezapomeňte zdůraznit jeho hodnotu, třeba větou: „Jsi úžasný právě takový, jaký jsi, a nikdo nemá právo se k tobě chovat špatně.“
Pokud se dozvíte, že vaše dítě čelí šikaně, je klíčové situaci řešit citlivě, ale zároveň systematicky a rozhodně. Šikana je závažný problém, který může mít vážné následky na psychiku i sebedůvěru dítěte. Jako rodič máte několik možností, jak postupovat, a je důležité vědět, jak a kde hledat pomoc. Poté, co uklidníte situaci doma, je dobré zjistit co nejvíce informací a ideálně si je sepsat. Dále kontaktujte školu. Domluvte si schůzku s třídním učitelem, metodikem prevence, výchovným poradcem, školním psychologem či ředitelem školy. Požadujte diskrétnost.
Zvažte současně pomoc odborníků, například dětského psychologa či psychoterapeuta nebo návštěvu pedagogicko-psychologické poradny. Existují linky bezpečí, které nabízejí anonymní podporu a konkrétní rady. Například Linka bezpečí (116 111), která je nonstop a zdarma. Děti mohou zavolat samy, ale na linku mohou volat i rodiče. Anebo Rodičovská linka (606 021 021), která je pro rodiče, kteří potřebují konzultaci ohledně šikany. V extrémním případě se můžete obrátit na policii či informovat Českou školní inspekci.
Ano, škola je ze zákona povinna šikanu řešit, protože má odpovědnost za bezpečí dětí během jejich pobytu ve škole. Pokud se dítě stane obětí šikany ve školním prostředí, je nutné, aby škola podnikla konkrétní kroky k zajištění jeho ochrany, k vyšetření situace a k nápravě. Pokud však škola situaci ignoruje, nebo ji neřeší dostatečně, jako rodiče máte právo podniknout další kroky. Nikdy není správné šikanu ignorovat, ať už ze strany školy, nebo rodičů. Vaše angažovanost a odhodlání mohou pomoct problém vyřešit a chránit vaše dítě. Vaše podpora a aktivní přístup dítěti ukáže, že na problém není samo a že situaci lze vyřešit.
Šikana je komplexní problém, který bohužel nelze vždy zcela eliminovat, ale rodiče mohou podniknout řadu preventivních kroků, aby minimalizovali riziko, že se jejich dítě stane obětí. Prevence šikany zahrnuje posilování sebevědomí dítěte, budování dobrých vztahů a komunikace a učit dítě, jak reagovat na složité situace. Zároveň je důležité vytvářet otevřené a důvěrné prostředí, kde se dítě nebojí o svých problémech mluvit.