[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nejste náhodou rodiče s vrtulí? Takzvané „helikoptéry“ charakterizují psychologové jako přehnaně starostlivé rodiče. Mají tendenci své děti neustále vést, hlídat a kontrolovat každý jejich krok, pořád jim radí a říkají, co a jak mají dělat. Krouží zkrátka v jednom kuse nad nimi jako hlídkující vrtulník. Samozřejmě to dělají většinou s těmi nejlepšími úmysly, věnují jim spoustu času, chtějí, aby byly šťastné, spokojené a v bezpečí. Jenže čeho je moc, toho je příliš.
Taková výchova může způsobit potíže se sociální adaptací a navazováním přátelských vztahů. Snažte se zachovat zdravý selský rozum a objektivní náhled na to, kolik pozornosti a péče vaše ratolesti skutečně potřebují. Dopřejte jim prostor k rozvoji a růstu, jen tak se naučí zvládat a mít pod kontrolou své emoce a city, chovat se ve společnosti, najít si své místo v kolektivu vrstevníků, obhajovat své názory a nést důsledky svého jednání. Když si všimnete, že je potomek schopný zvládnout nějakou konkrétní situaci nebo úkol samostatně, bez vaší pomoci, nechte ho. Zasáhněte až ve chvíli, kdy jste o to požádáni.
Zastáváte názor, že je škoda každé rány, která padne vedle? Psychologové tvrdí, že zpravidla ten, kdo býval v dětství sám bit, později bez výčitek tluče i své děti. Možná byste se divili, kolik rodičů považuje fyzické tresty za normální a aktivně je využívá. Pravda je ovšem taková, že síla a agrese vám ve výchově ani trochu nepomůžou. Vařečkou, páskem ani dobře mířeným pohlavkem většinou nic nezmůžete. Odborníci varují, že fyzické tresty (a nemusí to být hned výprask na zadek, rozumí se jimi i facky, pohlavky, plácnutí rukou nebo proutkem…) mohou mít celou řadu negativních dopadů (vyšší míra sklonu k závislostem, deprese, úzkostné poruchy, poruchy chování). Podle lékařů ovšem existuje u takových dětí zároveň vyšší riziko vzniku srdečního onemocnění, astmatu, alergií, ale i rakoviny.
Srovnáváte své dítě s ostatními? Hodnotíte a porovnáváte jeho vlastnosti, schopnosti, temperament, školní výsledky a chování se sousedovic Pavlíkem, hudebně nadanou sestřenicí nebo s kamarády z fotbalového oddílu? Ubližujete mu. A upřímně, začínáme s tím obvykle už od útlého věku: „ Emička už umí počítat do dvaceti a ty nezvládneš ani do pěti, ty ostudo,“ případně: „Taky bych chtěla doma raději hodného Tomáška odvedle než takového zlobila, který jen dělá nepořádek.“ Myslíte si, že podobnými větami motivujete ratolesti k lepším výkonům? Nikoli, spíše naopak! Budou mít problémy se sebedůvěrou a sebeúctou, budou pochybovat, začnou se v duchu podceňovat, vytvoří si pocit méněcennosti. Navíc svým chováním narušujete váš vzájemný vztah, dítě ve vás může ztratit důvěru, protože se v jednom kuse cítí nejisté a zmatené.
Co je konzistence v rodičovství? Zjednodušeně řečeno to, jak funguje vaše rodina, jaké máte rituály i nastavené hranice, zvyklosti, jak u vás probíhá běžná rutina, zda máte doma určitý režim, jak se k sobě navzájem chováte. Děti potřebují ke svému zdárnému vývoji důslednost, stereotyp a opakování. Dodávají jim pocit bezpečí. Když jsou rodiče důslední ve svých reakcích, povelech a případných trestech, děti přesně vědí, co očekávat.
Jeden den požádáte potomka, aby si uklidil hračky, což se nestane, a proto to nazítří uděláte sami, aniž byste řekli jediné slovo. Včera jste měli špatnou náladu a potrestali děti za úplně nevinný vtípek, ale dnes se cítíte báječně a necháte je celý den dělat, co chtějí. Maminka se mračí, tatínek hýří dobrou náladou…To jsou jen některé z příkladů nestabilního prostředí.
Vaše ratolest by měla být schopna předvídat, jak budete reagovat na konkrétní situace, například když zahodí jídlo na zem, neuklidí pokojíček, přinese ze školy čtyřku nebo poruší večerku. Děti rozumí okolnímu světu právě prostřednictvím tzv. konzistence, takže když dokážou bez váhání předpovědět, jak bude vypadat jejich další ráno nebo víkend, jsou v psychické pohodě, vyrovnané a cítí se sebejistě. Pokud jim toto nedokážete zajistit, vaše chování je nepředvídatelné a nevyzpytatelné, měníte často plány a názory, jeden den kvůli něčemu křičíte a druhý den to s úsměvem přejdete nebo říkáte něco jiného, než děláte, je to velmi matoucí. Důsledkem pak bývá frustrace, úzkost, pasivita nebo naopak agresivní projevy. Dítko je zranitelnější a tápe v tom, co se od něj vlastně očekává.
10 zásad dobrého rodiče
Je jasné, že na světě pravděpodobně neexistují rodiče, kteří by si nepřáli, aby jejich dítě bylo šťastné, úspěšné, nadané a vyhýbala se mu veškerá selhání i prohry. Je fajn sledovat, když se potomkům daří, pamatujte si ale, že nadměrná očekávání a tajné představy, případně projektování vlastních přání a snů do svých dětí, jim nijak neprospěje. Psychologové se shodují, že vkládat do dětí své naděje, povzbuzovat je a chválit, to vše je motivuje k lepším výkonům. Ale pozor, jen do určité rozumné míry, nesmí se to proměnit v nedosažitelné cíle. A je hodně důležité, abyste tuto proměnu dokázali včas rozpoznat a „hodili“ zpátečku. Nechcete přeci svým ratolestem způsobit stres, nespavost nebo dokonce duševní poruchu! „Je velmi nebezpečné, když se děti bojí dělat i nepatrné chyby, protože vědí, že jejich rodiče od nich očekávají, že budou naprosto dokonalé,“ varuje Ryan Hong, psychoterapeut a vědec z National University of Singapore.