Simona: Další těhotenství mě může zabít. Přesto do toho chci jít

EVA 9. 7. 2013 18:12
Ahoj, vím jaké to je...mám holčičku a vím, že další těhotenství není možné a dlouho trvalo než jsem to vzala na vědomí, ale pravdu má tvůj partner...Musíš na sebe dát pozor už kvůli malému...Sou i jiné možnosti. Pokud budeš chtít dalsí mimi adoptuj... Je to těžké rozhodnutí, ale nelituji...Malá má brášku a hlavně mámu a tátu..
Marse 9. 7. 2013 19:57
souhlasím s předešlým názorem,je dost sobecké chtít za každou cenu další dítě a nemyslet na to,že by eventuelně malý Patrik zůstal bez mámy,kterou bude ještě potřebovat.Jedno dítě už máte,proč se s tím nesmířit a riskovat.
Lída 9. 7. 2013 20:12
Ten,kdo při každé těhotenské kontrole nezažil strach z toho,aby bylo vše v pořádku nebo aspoň v rámci normy nemůže hodnotit......já si tím prošla hned dvakrát...obě dítka o měsíc dřív..u prvního těhu komplikace hned od začátku až do samého konce, u porodu tlak 240/ 140...a doktor mě dorazil otázkou: " Vy tady ještě jste? S takovým tlakem?"...jak kdybych za to mohla....druhé těhu bylo kupodivu bez komplikací (možná i tím,že více než rok předtím jsem byla pod přísnou kontrolou) ....touha po druhém byla veliká a vymluvit jsem si to taky nenechala,možná nezodpovědnost,možná ne.....ale sama za sebe můžu říct.....do třetice už bych do toho rizika asi nešla.....tak Simčo,hodně štěstí a ať tvé rozhdnutí je to správné.....
kacenka 9. 7. 2013 21:11
Zdravím, ať se rozhodnete jakkoliv, držím pěsti. Vím že to není jako mít vlastní, ale zvážila bych možnost adopce nebo pěstounské péče. Je to krásný způsob darování nového života někomu, koho bez vhodné rodiny moc dobrého nečeká. S pěstounskou péčí jsem se již setkala a je možné vzít si malé miminko i větší dítko.
ek 9. 7. 2013 21:55
Celý život jsem pozorovala, že když jsem si něco "vydrčela", tak to nestálo za nic. Buď, Simono, spokojená s tím co máš - a není toho málo: partner a syn.
buryalka 9. 7. 2013 22:39
Vím o čem článek je, také jsem měla preklampsii, také si užila hnusné injekce kortikoidů na dovyvinutí plic, ta horkost z kalciových injekcí, které mi píchali kolikrát přímo do žíly na snížení tlaku, ta je vážně nezapomenutelná, ale u nás naštěstí vše došlo až do 36 tt, kdy jsem měla vyvolaný porod pro onu bílkovinu v moči, takže jsem to ustála od 30 tt až do toho 36 tt v nemocnici a prakticky od 20 tt stále po nemocnicích s přestávkami, nyní mám navíc cukrovku 1. typu, tedy píchám inzulín 4x denně a druhé mimi chci a určitě si časem pořídíme. Komplikace budou. sledování od začátku do konce, což na psychice moc nepřidá, ale dnešní zdravotnictví už je na takové úrovni, že bych se nebála a nesnížila se z touhy po dalším dítěti. Ne nadarmo se říká, že jedno dítě je pro strach. A ještě k tomu vysokému tlaku, ten mi zůstal, beru léky, takže je to už v normě, jen mám o svačinku ráno víc jsou léky, které na tlak se dají brát i v těhu, takže zbytečně bych to kvůli tlaku nehrotila. a přeji snadné a rychlé otěhotnění a co nejvíce klidu...
Mila 9. 7. 2013 22:48
Souhlasím s ostatními kteří navrhují adopci. Rozhodně si myslím že je strašně nezodpovědný chtít za každou cenu druhé dítě pak se něco stane a tvůj syn zůstane bez matky. Navíc dítě už přece máš tak proč vyšilovat že chceš za každou cenu druhý, spousta lidí má jen jedno a jsou spokojený.
??? 10. 7. 2013 07:23
nesouhlasím s navrhovatelkami adopce - ta s sebou nese celou řadu obrovských rizik a psychických zátěží i pro lidi, kteří jsou pro ni rozhodnuti a velmi zodpovědně a dost dlouho se na ni připravují, takže použít adopci jako řešení problému s pořízením si druhého vlastního potomka může navrhnout jen někdo, kdo a) ví o adopci úplný prd b) nikdy o ní ani blíže nepřemýšlel. Naopak souhlasím s "ek" - z vymrčených věcí radost nebývá. Na druhou stranu plně chápu Simoninu touhu a - rozum stranou - na jejím místě bych se taky asi o druhé dítě snažila, jakkoliv bych věděla, že je to riskantní.....těžko se rozhodnout. Simoně držím palce!
Sam 10. 7. 2013 09:08
Všichni kdo navrhujete adopci měli byste si uvědomit že to není vůbec tak jednoduché. Preklampsie při jednom z těhotenství nutně neznamená, že se tento problém objeví i při druhém těhu. Ženu je nutno sledovat na odborných pracovištích a mít pravidelný přehled a informace o stavu matky i dítěte, aby se na případné komplikace přišlo včas. Je mi moc líto, co se vám stalo. Držím vám moc a moc palce. Chápu že máte velký strach, ale přesto bych "to" ještě zkusila. Pro jistotu bych se ale nechala sledovat v nějakém zdrav. zařízení, kde se na tyto problémy opravdu specializují, abych měla "jistotu", že jsem v těch nejlepších rukou. Hodně štěstí :)
10. 7. 2013 11:19
Píšete "teď už jenom přesvědčit ostaní". Proč by jste je měla sakra přesvědčovat? Jste dospělá a je to vaše rozhodnutí na které máte plné právo a NIKDO vás za to nemůže soudit. Já bych do toho šla také. Mám dcerku a všechno bylo zaplaťpánbu ok, ale i kdyby ne tak bych do toho šla. Nechci mít jedináčka. A pro ty co tu píšou o adopci - nejde jen o to mít dítě. Uvědomte si že třeba jde i o to těhotenství. O sledování miminka na ultrazvuku, o vnímání jeho pohybů, o sledování jak roste bříško, o těšení se. Navíc o tom víte prd. Moje příbuzná si s manželem zažádali o adopci po několika neúspěšných pokusech umělého oplodnění a vyhozených přes 200 000,-- v roce 2010 a stále nic. Podotýkám že prošli všemi psychotesty, mají vlastní dům, jsou zajištěni, byli shledáni vhodnými žadateli a zařazeni do programu čekatelů. Ale s těmito zákony lze dítě získat jen velmi velmi těžko. Oni chtěj malé miminko, těch je málo. A tak stále čekají... Pěstounskou péči nechtějí a to z toho důvodu, že je to risk. Ono se u pěstounské péče totiž může klidně stát že vy budete vychovávat třeba 8 let dítě a potom si to jeho biologičtí rodiče rozmyslí a vy jim ho musíte vrátit. Takže asi tak.
Terka 11. 8. 2013 07:00
I já patřím mezi ty, které nemely podle lékařů o druhem těhotenství ani uvažovat a přitom jsem maminkou dvou zlatícek. Mám vrozenou poruchu krve a byl zázrak, ze jsem první díte donosila a nepotratila a hlavně, ze jsem to já zvládla bez transfúzi atd. Druhé těhotenství mi bylo velmi rozmlouvano a tak jsem si to vyřešila jak jsem chtěla já. Na kontrolu na hematologii jsem se objednala, až v 16 tydnu, kdy už se nedalo nic dělat. Mini interrupci už nesla a klasicka to už bylo jedno, protože i to už byla pro mě veliká zátěž. Na tydnu jsem pochopitelně šla hned jak jsem zjistila, ze jsem těhotná. Konec těhotenství bylo sice trochu drama, ale zvládla jsem to a v 37. tydnu se nám narodilo miminko 3,5kg!! Ano po ležela jsem si v nemocnici mesic a každy den mě sledovali a hodili po vysetrenich, těch transfúzi co jsem dostala, bohužel zbytečně, protože moje telo je odmítalo a hned vse vyplavilo, ano uznám, ze dva týdny po porodu jsem měla strasne bolesti hlavy z nedostatku všeho možného co do krve patrí a omdlevala jsem, ale šla bych do toho znova. Měla jsem velikou podporu v partnerovi a jedinacká jsme proste nechtěli. Třetí těhotenství mám zakázané, protože pry bych už umřela. O tom ale už ani neuvažujeme, máme dvě zdravé děti a tak jsme spokojeni. Ao uznávám, první tehu bylo úplne bez komplikaci, druhé, no sahal jsem si na dno a věřím, ze třetí by byla moje konečná, ale pokud bych se měla opět rozhodnout zda druhé díte tak říkám ANO!!!!! Držím palce, aby vám to vyšlo a bylo vse v pořádku. Lékaři jsou v dnešní době profici a člověk by nemel jejich rady podceňovat, ale ještě porad jsou tu věci, za které nesené zodpovědnost jen my!
11

Video