[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sympatická blondýnka v dětství mateřskou lásku nezažívala, protože vyrůstala v dětském domově. A to byl i jeden z důvodů, proč se přihlásila do Maminky roku. „Přihlásila jsem se do soutěže z toho důvodu, že jsem vyrůstala v dětském domově a vím, jaké to je těžké pro ty děti, které pak vyjdou z dětského domova a nevědí, co bude dál. Chtěla jsem je posílit, aby se za to nestyděly. Já jsem se za to strašně styděla. Na intru se odcizily peníze: To jsi musela být ty, protože ty jsi z děcáku,“ vypráví.
Simona ale dostávala v dětském domově lásku od vychovatelky, která pro ni byla vždy vzorem, proto se po základní škole rozhodla, že půjde studovat pedagogiku a jednou bude jako ona pomáhat dětem v dětském domově. Když byla ve třetím ročníku, porodila prvorozeného syna. Přestože bylo náročné skloubit péči o syna a studium, školu dokončila.
Nejtěžší chvíle v životě pak přišla po narození druhorozené dcery. „Po porodu jí diagnostikovali Downův syndrom. Nikdo z nás to nečekal. Já jsem uvažovala nad tím, že bych si i vzala život,“ vzpomíná. V tu dobu nevěděla, co dělat, nenáviděla se... „Postupem času jsem zjistila, že vlastně Karolínka je pro mě dar. Že to je prostě ta láska, kterou mi ona nejvíc dala, kterou jsem v životě nikdy nezažila,“ vypráví.
Účastí v soutěži chce podpořit všechny maminky. „Někdy vše chceme vzdát nebo chceme utéct, ale láska našich dětí nám dodává sílu a energii,“ říká. I když je péče o dceru psychicky náročná, přesto si Simona splnila své sny, pracuje v dětském domově a pro děti je vzorem.
Co je nejhorší pro děti v dětských domovech? Jaký má dnes Simona vztah se svou maminkou? Podívejte se na video medailonek v úvodu článku a 17. října nezapomeňte sledovat finálový galavečer.
Maminka roku 2023 Finalistky Maminky roku 2023: Toto jsou maminky hrdinky