[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Nevím, zda patřím mezi výjimky, ale povinná školní četba mi nijak zásadně nevadila, spíše naopak. Když si tedy odmyslím tehdy „přikázané“ budovatelské romány nebo prastaré, nekonečně dlouhé a napůl nesrozumitelné eposy… A vedení čtenářského deníku byla pro mě spíše zábava a relax než nepříjemná povinnost.
Můj kamarád, čtyřicátník, má ale naprosto odlišný pohled na věc: „Neuvěřitelně jsem to nesnášel a vydrželo mi to až do maturity. Nuda, nuda, šeď. Nechápal jsem, proč bych se měl prokousávat nezáživnými texty, které kdosi před staletími sesmolil, případně louskat lyrické básničky a hltat nekonečné a nezáživné bichle o rudoarmějcích, partyzánech a dalších „hrdinech“.
Děti Čtěte dětem už od narození: Rozvíjíte jejich slovní zásobu a obrazotvornost
Jak to s tou školní četbou vlastně je? Má svůj smysl, nebo znamená pro většinu dětí jen nutné zlo, které se stejně snaží nějakým vynalézavým způsobem „obejít“ (internet a sociální sítě v tom výrazně napomáhají, jak všichni víme)? Existují průzkumy, které ukazují, že zhruba třetina dospělých lidí nikdy nečetla knihy, které byly v doporučeném seznamu školní povinné literatury, některé zase jejich četba znechutila natolik, že jim zošklivila čtení jako takové na dlouhé roky.
Odborníci se shodují (a my ostatní jim asi dáme za pravdu), že čtení je u dětí dovednost nesmírně důležitá pro rozvoj mnoha dalších schopností, přispívá nemalou měrou k celkovému osobnostnímu růstu. Lásku k četbě musíme v dětech ale probudit a vybudovat. Jak? Snažit se jim tuto aktivitu co nejvíce zpříjemnit, povídat si s nimi o knížkách, postavách a příbězích v nich a zejména nabízet takové knižní tituly, které odpovídají jejich věku a zájmům a vyvolají v nich zájem, vzbudí zvědavost, nebudou se při nich nudit. A právě v tomto ohledu hraje podstatnou úlohu povinná školní četba, která by měla být pojata tak, aby byla pro žáky nejen přínosná, zejména ale rovněž poutavá, zábavná, dokázala přitáhnout jejich pozornost.
Důležité je, aby se děti školního věku nevěnovaly četbě jen a pouze v hodinách literatury, ale vnímaly čtení jako druh zábavy, odpočinku, příjemný způsob trávení volného času. Čtenářská gramotnost (neboli schopnost osvojit si dovednost čtení, řádně psanému textu porozumět a umět jej použít a správně interpretovat) je potřeba pro úspěšné další studium, člověk se bez ní neobejde v mnoha oborech a ovlivňuje prospěch školáka i v ostatních předmětech (příprava referátů a slohových prací, slovní úlohy v matematice, vyhledávání informací v textu, jejich porovnávání a výběr těch relevantních…).
Výběr doporučené školní četby pro jednotlivé ročníky základních i středních škol je dnes podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy plně v kompetenci vedení jednotlivých škol. Někde ho sestavují samotní kantoři a snaží se, aby byl zajímavý a atraktivní, přizpůsobují jej často zájmům a přáním svých žáků, mohou s ním flexibilně pracovat.
Do povinné školní četby se tak dostala například díla jako Harry Potter, Pán prstenů, Letopisy Narnie nebo Šifra Mistra Leonarda. Například Babičku od Boženy Němcové nebo osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška nedočte podle pedagogů téměř nikdo, na rozdíl od Erbenovy Kytice nebo Defoeova Robinsona Crusoe… Přiznejme si, že Epos o Gilgamešovi, Jirásek, Remarque, Hemingway, Němcová, Vrchlický a ostatní „klasikové“, stejně jako antické tragédie nebo středověké legendy, současné děti nijak nenadchnou, spíše naopak, většinu téměř jistě dokonale odradí a otráví.
Není žádným tajemstvím, že dnešní děti tráví velkou část volného času online, připojeni k internetu a sociálním sítím. Nemusí to být ale vždycky špatně. Online prostor nabízí také nové podoby sebevzdělávání, když je využíván správně. V případě čtení se například objevují odpovídající obdoby tradičních papírových knih. Jde třeba o elektronickou knihu (e-book), která si získává stále více příznivců. Lze ji číst na monitoru počítače nebo prostřednictvím speciálních čteček. Ať se nám to líbí nebo ne, může jít o jednu z možností, které svět knížek dětem zatraktivňují. Elektronická kniha totiž spojuje prvky tradičního čtení knihy s výhodami používání počítačů a tabletů. V elektronické verzi je dnes možné pořídit velkou většinu knižních titulů.
Nejsilnějším hnacím motorem, který dokáže získat dítě od raného věku pro čtení, je samozřejmě rodina. Ta má své rozhodující a nezastupitelné místo. Z průzkumů jednoznačně vyplývá, že čas, který rodiče věnují společnému čtení s dítětem v jeho raném věku, pozitivně ovlivňuje jeho další čtenářské návyky (až 70 % dětí, se kterými si rodiče pravidelně četli, když byly malé, čte později i samostatně a rádo).
Velkou roli musí ovšem sehrát také škola, která by měla aktivně podporovat vztah žáků k četbě a cíleně rozvíjet čtenářské návyky. Jelikož schopnost číst je potřeba si osvojit a jde o jednu z důležitých dovedností pro život ve společnosti, je úkolem školy podílet se na plánovité čtenářské výchově. Naučit děti pracovat s četbou a knihami při hodinách (nejen českého jazyka), číst celé texty a nikoli jen úryvky, umožnit (aspoň do určité míry) svobodnou volbu textů a hovořit s nimi o knihách a četbě. A motivovat, vést dítě k četbě i doma. A jedním z jejích hlavních pilířů je právě povinná (nebo, chcete-li, doporučená) četba pro každý ročník.
Podle výzkumu agentury Gabal Analysis & Consulting „Jak čtou české děti?“ jsou významnými faktory, které ovlivňují čtenářské aktivity dětí, rozdíly mezi dívkami a chlapci a rozdíly spjaté s typem školy, kterou navštěvují. Nadprůměrně více čtou dívky a častěji čtou děti z víceletých gymnázií než ty, které navštěvují základní školy. Jaké jsou preferované knižní žánry dnešních školáků?
Nejoblíbenější knihy jsou ze žánru dobrodružné literatury (35 %) a fantasy (34 %), dále pak dívčí literatura (20 %) a pohádky a pověsti (19 %). Polovina dětí preferuje knihy českých autorů a polovina knihy zahraničních autorů. Pokud jde o nejoblíbenější hrdiny, nejčastěji je malí čtenáři nacházejí v dobrodružných a fantasy knihách, více od zahraničních autorů. Při výběru četby se podle výzkumu projevují značné genderové rozdíly.