[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Teď vám to nepřijde, ale až budete svého prvňáčka budit v sedm, nedejbože dřív, za urputné prosincové tmy, po školkových časech se vám zasteskne se silou nebývalou. Jo, to jste ještě chodili na krásnou půl devátou, a když jste dorazili za pět devět, taky se houby stalo…
Zato přijít do školy pozdě, to už není žádná legrace, takže disciplínu musí mít nejen dítko, ale i vy. Prvňáka (ale co prvňáka – ve větších městech i třeťáka, ba čtvrťáka…) dnes pustí samotného do školy málokdo, tudíž si na nový režim zvyká celá rodina. A vstáváním to jen začíná.
Ne, nechtěli jsme strašit, do Halloweenu daleko… Brzy zjistíte, že ono „přitvrzení“ se týká hlavně právě režimu, ať už jde o vstávání nebo o to, že zejména živější děti mají problém prosedět najednou celé dopoledne. Moudří pedagogové proto dětem dopřávají co nejvíc pohybu: Někde mají dokonce část třídy vyhrazenou pro „povídání“, na zemi jsou polštářky…
Hravá bývá i výuka, motivování dětí nejen jedničkami s hvězdičkou (ty se leckde dávají ještě ve třetí třídě, a jak je děti chtějí!), ale i razítky se zvířátky a podobně. Ona je vlastně „adaptační“ celá první třída – hlavním cílem je, aby si děti ve škole zvykly, a pokud možno se jim tam líbilo nebo aspoň nekladly ozbrojený odpor.
Kamarádka Míša, jejíž syn v červnu dokončil třetí třídu a dcerka první, mi s upřímností sobě vlastní napsala:
„Paní učitelka je super, ale úkolů dává požehnaně. Jejich množství byl tak trochu šok – nevím, kdo se na konci školního roku radoval víc, jestli já, nebo Stella, že už žádné nemá…“ Někteří učitelé nedávají úkoly aspoň na víkend, jiní nedělají výjimku ani v pátek. Každopádně se připravte na každodenní porci cvičení z češtiny, matiky a spol., a na to, že při nich budete asistovat. Denně.
Zatímco v předškolním ročníku školky byl váš potomek „starý mazák“ (haha), teď se najednou znovu ocitl ve zranitelné pozici nováčka. V době, kdy je odkladů sice už méně než před pár lety, ale přece jenom nějaké pořád jsou, může být květnové nebo i dubnové dítě nejmladším ve třídě.
Téměř posvátná úcta, s jakou vám bude prvňáček sdělovat, co říkal nebo dělal „Matyáš, ten třeťák, víš?“, možná vzbudí úsměv, ale „velké vzory“ mohou být pro vaše dítko důležitým záchytným bodem a další motivací. Teď jsem se při té vzpomínce nahlas zasmála, ale – nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem vyzvedávala syna – prvňáčka z družiny a starší kluci na něj u vchodu do školy volali:
„Ahoj Ondro! Tak zase zejtra!“ V tu chvíli jsem věděla, že i když je Ondra (zatím!) jeden z nejmladších a nejmenších v celé škole, nemusím se o něj bát. A že mu tady bude dobře.
Tohle vyvedlo z míry mou bývalou spolužačku Andy a upřímně řečeno, moje děti, budoucí čtvrťáci, s tím bojují dodnes. „Dcerka si dává na věci dost pozor, je celkově opatrná,“ řekla mi Andy. „Takže jsem nechápala, co se děje, když s nástupem do školy začala ztrácet věci.“
Naštěstí to máme kousek, ale i tak mě pravidelné návraty pro zapomenuté oblečení, ale i sešity nebo učebnice někdy dost rozladily… Psychologové tvrdí, že zapomínání se častěji týká talentovaných (!) dětí, jež bývají myšlenkami jinde, ale v různé míře „skleróza“ sužuje většinu školáků.
Co s tím? Nedělat z toho drama, nicméně připomínat a připomínat, trochu to hlídat – a zároveň za děti nepřebírat zodpovědnost a sem tam je i nechat nést následky. Samozřejmě s citem pro míru. Což je mimochodem jedna z nejtěžších rodičovských lekcí.
Jak připravit děti na nástup do školy