Maminka.czMateřská škola

Školky pro dvouleťáky: Co je pro rodiče a děti opravdu nejlepší?

Veronika Vlachová 3.  8.  2018
Dávat dítě do jeslí či do školky možná trhá mateřské srdce. Zvlášť když naše malé ještě neumí mluvit nebo se samo o sebe postarat. Dokáže dítěti instituce už od tak nízkého věku prospět? Hledali jsme odpovědi.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Zatímco procentuální počet matek na rodičovské oproti otcům neklesá, někteří politici i pedagogové mají jasno: Děti alespoň do tří let musí být s matkou. Přitom podle průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí vyšlo najevo, že skoro polovina matek s malými dětmi kolem dvou let na rodičovské by se chtěla vrátit do práce buď z finanční nutnosti, nebo kariérního důvodu. V čem tkví skutečné úskalí dětských jeslí a školek pro ty nejmenší a jak mohou dětem tyto instituce naopak pomoct do života? 

Marek Herman: Trvám na tom, aby až do roku a půl byla u dítěte hlavně maminka

Je to přece dovolená! 

Není pochyb o tom, že dítě potřebuje láskyplnou náruč svých rodičů. Zejména v prvních třech letech, během kterých se vyvíjí jeho osobnost, vnímání okolního světa a vztah k blízkému okolí, ale prakticky po celý svůj život. Ovšem když se poohlédnete po českých hřištích, dětských koutcích nebo narazíte na maminky na ulici či v dopravních prostředcích, vypadají skutečně všechny spokojeně, že čas tráví jen s dítětem? Má opravdu každá máma ponětí o tom, jak s tak malým dítětem jednat, aniž by ho psychicky nebo fyzicky negativně ovlivnila, jaké hry nebo aktivity mu nabídnout, aby rozvíjela jeho vnímání, chápání, emoční nebo sociální inteligenci, když právě s ní má potomek většinou nejčastější interakci?

ČTĚTE TAKÉ: Patří dvouleté děti do školky, nebo k mámě? Přečtěte si názory redaktorek

„Často vidíme mámy, které táhnou své děti dnem jen jakoby v závěsu. Ve skutečnosti se jim nevěnují, pak jsou z toho nervózní a děti samozřejmě také. Toto přece nepřináší nic dobrého. Myslím, že není vhodné celoplošně nutit všechny rodiče do toho, aby ve dvou letech dávali děti do školek, ale určitě je nutné mít alespoň tu možnost a moci se rozhodnout. 

Dvouleté děti místo ve školce asi nenajdou. Senát chce zákon zrušit

Ta volba už je na rodičích a o to přece jde. I dnes se mohou někteří rodiče rozhodovat, ale jsou to často ti, kteří mají poblíž nějaké vhodné zařízení a finanční stabilitu, aby toto mohli zafinancovat,“ podotýká ředitelka prvních montessori jeslí v Brně a lektorka emoční inteligence Ivana Procházková a poukazuje na odlišnou situaci, která v rodinách vznikala před několika lety: „Dříve byly rodiny vícedětné, žilo se na polích, venku, mámy se nikdy nevěnovaly dětem tolik jako dnes. Mívaly spoustu práce kolem domu a děti prostě byly u toho. Díky tomu se setkávaly se sousedy, se sourozenci a měly možnost se učit jeden od druhého, přebírat za sebe zodpovědnost, poznávat své limity, získávat vlastní zkušenosti. To je něco, co se s rodiči učí hůře.“ 

Kdy je ideální čas?

Zatímco se děti do školky v ostatních zemích ve světě dostávají už před svým prvním rokem, v Americe dokonce už po šesti týdnech od narození, v Česku se pořád drží tradice dlouholeté mateřské, za jejíž zachování hlasitě bojují někteří pedagogové a politici. Dětští psychologové zase často odkazují na texty profesora Matějčka, že jesle by si děti rozhodně nevymyslely.

„Pan profesor Matějček se zabýval především pobytovými jeslemi, tzn. zařízením, kde děti byly opravdu jakýmsi způsobem odložené v pondělí ráno a rodiče si je vyzvedli v pátek odpoledne,“ podotýká Ivana Procházková.

Věk kolem dvou let vidí Lucie Jašková, ředitelka soukromých jeslí Baby Pure v Praze, jako nejlepší dobu pro vstup do jeslí: „Je dobře, že se dítě dostane do jeslí už ve dvou letech, protože právě v tomto věku si začíná uvědomovat svoji vlastní osobnost, svoji individualitu, prostor vlastního já, prohlubuje se socializace u dětí, je rádo ve společnosti svých vrstevníků, která mu umožňuje rozvíjet období imitace.“ Její slova potvrzuje i profesor Edward Melhuish z Oxfordské univerzity, jenž se právě raným vzděláváním zabývá. Podle něj je období kolem druhého roku nejlepším pro získání a osvojení si základních a zásadních dovedností. 

Školky pro dvouleťáky? 

Důvodů, proč se vypisují a podepisují petice proti vstupu dvouletých dětí do školek, je víc. Například skutečnost, že většina mateřských školek není na vstup dvouleťáků vůbec připravena. „Za personálních i místních podmínek, které jsou dnes nastaveny, je velmi složité dvouleté děti do běžných školek přijímat. Nemyslím, že je ale otázkou, jestli děti dvouleté do školky patří, ale spíše, jak to můžeme udělat, aby tam mohly tyto děti být a dostalo se jim patřičného přístupu,“ polemizuje Ivana Procházková. Ale ani to není neřešitelný problém. Jenže jak podotýká profesor Melhuish v jedné ze svých studií zabývající se vzděláváním dětí, právě raná kvalitní péče, do které spadá i materiální zajištění jeslí či školek, je pro vývoj malého jedince nesmírně důležitá. Když se vám někdy poštěstí podívat se do školek například v sousedním Německu, není zde výjimečné mít třeba dva druhy umyvadel nebo záchodků: pro malé děti a pro předškoláky. 

Kdy daly své děti do školky slavné maminky? Asi vás to překvapí

A hbitě se i dvouleťáci dokážou o sebe postarat – sednout si na záchod, umýt si pak ruce nebo sedět na židli při jedení. Proč? Mají kolem sebe spoustu motivace a vzorů v podobě vrstevníků. Ale existují i takové děti, které péči matky intenzivně potřebují. „To by v ideálním případě měl buď personál, nebo sama matka včas identifikovat. Ani v tomto případě ale nemusejí být jesle traumatem. Zásadní je držet se toho, že jde zejména o kvalitu času, kterou s dítětem trávíme, ne o kvantitu,“ podotýká dětská psycholožka Hana Krejsová. 

Komu to prospěje 

Rozhodně není pravda, že každé dítě musí od dvou let do školky, ale některým z nich by první školní instituce naopak dodala větší jistotu. „Já vidím hlavní přínos dvouletých dětí ve školkách hlavně u rodin, které bohužel nejsou dětem nejlepším příkladem. Čím dříve se dítě setká s jinými zdravými vzorci chování, což může být i v instituci, tím lépe,“ poukazuje Ivana Procházková. Stejného názoru je také profesor Edward Melhuish. Právě on společně se svými kolegy stojí za velkou srovnávací studií, zveřejněnou před dvěma lety na ecec-care.org, ve které došel k zajímavému zjištění: U dětí, které pocházejí ze znevýhodněného prostředí, kvalitní vzdělávací instituce přispěje k většímu a rychlejšímu rozvoji kognitivních, jazykových a sociálních dovedností. A jak poukazuje na stav současných rodin v souvislosti s rozvodovostí lektorka Ivana Procházková, právě jesle či školka mohou dítěti dodat větší pocit bezpečí: „Školka může být právě oním stěžejním pevným bodem, který se v době, kdy se doma vše bortí, nemění, a v dítěti tak může udržovat pocit bezpečí, stabilitu, jasný řád, něco, o co se může opřít.“ 

Žádné následky? 

Argumentace některých pedagogů a psychologů je ta, že dítě umístěné do jeslí se pak v dospělém životě bude potýkat s psychickými problémy či poruchami chování. S tím ale Anna Dostálová, ředitelka jeslí Pididomek, absolutně nesouhlasí: „Žádná korelace mezi pobytem v jeslích a problémy v chování v dospělosti prokázána nebyla a již pro to existují empirické výzkumy. Jde o širší socio-ekonomický rámec naší společnosti a ne instituci jesličkového charakteru. Záleží především na kvalitě péče.“

Její slova potvrzuje i již zmíněná studie profesora Melhuishe, která srovnává dlouholeté výsledky zkoumání v několika světových zemích a vyjmenovává tři nejvýraznější charakteristiky pro posílení vývoje dětí. Patří mezi ně častá interakce dospělých s dětmi, která je citlivá a láskyplná, dále dobře vyškolený personál, věnující se práci s dětmi, a pak dostatečné vybavení jako hygienické a přístupné zázemí. Jak upozorňuje Anna Dostálová, teprve ve školní instituci se často ukáže, jaký přístup rodiče zvolili a do jaké míry je pro dětský vývoj výhodný: „Mezi námi provozovateli a pedagogy již nějakou dobu koluje, že výchovu potřebují častokrát víc rodiče než děti. Bohužel, rodiče někdy málo vedou děti k samostatnosti a vymlouvají se na nedostatek času.“ Anna Dostálová dále podotýká, že někdy rodičům pomáhají nastavit řád, který se v kolektivu nastavuje lépe než doma: „Děti potřebují pro harmonický vývoj řád, pravidelnost, pevné hranice a bezpodmínečnou lásku. A pokud v jeslích či dětských skupinách budou nastaveny správné podmínky a bude tam dobré personální zajištění, nemůže mít pro děti pobyt v takových zařízeních negativní dopad.“

S tvrzením, že by dítě kvůli času, které strávilo v jeslích, pak mohlo mít „doživotní následky“, nesouhlasí ani dětská psycholožka Hana Krejsová. „Pokud se bavíme o kvalitní péči v jeslích, nemůže to na dvouletém dítěti zanechat doživotní trauma. Jediným rizikem je, že si matka nebude v tu chvíli sama svým rozhodnutím jista a tuto nejistotu a nervozitu na dítě pak přenáší. Z toho často plyne nespokojenost ve školce i ve věku tří nebo čtyř let,“ uzavírá dětská psycholožka. 

Zápis do školky: Jakou vybrat, na co dítě připravit a co všechno by mělo umět?
Nepromeškejte chvíli, kdy chce dítě jíst samo. Litovali byste!
Ne každá reklama s dětmi je roztomilá. Buřt od táty se moc nepovedl
Témata: Děti, Mateřská a rodičovská dovolená, Rodiče, Hlídání dětí, Reklama, Zpátky do práce, Mateřská škola, Marek Herman, Inteligence, korela, Celý život, Soukromé jesle, Ivana Procházková, Pravidelnost, Chápání, Velký pocit, Ideální případ, Nízký věk, Dvouleté dítě, Jasný řád, Česká republika, Dětský vývoj, Velká jistota, Psychický problém, Nejlepší příklad