[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vojtovi byly necelé dva roky, když dostal úporný průjem provázený vysokými horečkami. Měl i 39,6 oC a po dvou dnech začal zvracet. Protože v sobě nic neudržel, skončili jsme v nemocnici na kapačkách a z výtěru se zjistilo, že má ve střevech bakterii kampylobakter,“ vzpomíná pětatřicetiletá Zdena z Prahy na první setkání s touto nemocí.
„Bylo mu opravdu hrozně, nejenže z něj všechno lítalo horem nebo dolem, ale měl k tomu i kruté bolesti břicha, tři dny plakal a naříkal, že ho to moc bolí. Vypadal příšerně, byl zchvácený vysokou horečkou, kterou se nám dařilo srazit vždycky jenom na chvilku, kroutil se bolestí a samozřejmě nechtěl nic jíst ani pít, protože jakmile se napil, všechno vyzvracel. Když jsme přišli k dětské lékařce, okamžitě volala sanitku, protože Vojtík už byl dehydratovaný.“
V nemocnici strávili celkem pět dní, během kterých se stav malého pacienta pomalu zlepšoval. Dalších čtrnáct dní dodržovali přísnou dietu, i když skutečně jíst začal Vojtík až po osmi dnech, a trvalo ještě docela dlouho, než se úplně vzpamatoval.
Kampylobakterióza je v současné době nejčastěji hlášeným infekčním onemocněním potravinového původu.
Původcem je bakterie, která se běžně vyskytuje v zažívacím traktu drůbeže i volně žijících ptáků, jimž však nepůsobí žádné problémy. Člověk se tedy nejčastěji nakazí ze syrového či nedostatečně tepelně upraveného drůbežího masa. To byl zřejmě i případ malého Vojtíka.
Čtěte také: Jak zacházet s cukry aneb Müsli na děti...
„Když jsme se vrátili z nemocnice, zavolala mi paní z hygienické stanice a onemocnění se mnou probrala. Samozřejmě jsem dlouho přemýšlela, jak se to mohlo stát, protože jsme sice dva dny předtím, než Vojta onemocněl, měli k obědu kuře, ale bylo propečené dost, vlastně se maso rozpadalo od kostí. Nakonec jsme došli k závěru, že pravděpodobně sáhl na syrové maso, když jsem vařila, protože mi rád pomáhá a v tomhle věku je opravdu těžko uhlídatelný,“ říká Zdena.
A má pravdu – právě v hygieně domácího pracovního prostředí vidí odborníci největší nebezpečí. Na syrové drůbeží maso by měl sahat skutečně jen ten, kdo právě vaří. Děti mohou pracovat třeba se zeleninou, ale syrové kuře jim do rukou opravdu nepatří.
V ledničce drůbež ukládejte tak, aby na ni malí pomocníci nedosáhli, a nenechte je na ni sahat ani v obchodě. Nejde ale jen o maso samotné – úzkostlivé hygienické zásady byste měli dodržovat také u nožů a prkének na krájení. Ideální je obojí umýt v myčce na vysoký teplotní stupeň. V každé rodině by také měla být zvláštní prkénka na syrové maso a na ostatní potraviny.
Po práci s drůbeží si důkladně umyjte ruce teplou vodou, dobrou volbou jsou dezinfekční mýdla, která jsou již k dostání i v lahvičkách s pumpičkou a s příjemnou vůní. V případě kampylobakteriózy bohužel stačí letmý dotek a neštěstí je hotovo.
Když se Vojtík z nemoci dostal, zdaleka nebyl okamžitě považován za zdravého.Po dvou týdnech od nákazy šel na kontrolní výtěr, který byl ale stále pozitivní, i když se už nemoc nijak neprojevovala. Hygienici jsou v takovém případě nesmlouvaví – Vojta nesměl do předškolního zařízení.
„Choroba se sice nepřenáší kapénkovou infekcí, ale pouze stolicí, přesto Vojta nesměl do jesliček a dokonce i jeho starší bráška musel zůstat doma, přestože sám neonemocněl. Po měsíci jsme šli na další výtěr a v něm sice kampylobakter našli jen ojediněle, protože to ale nebyl stoprocentně negativní výsledek, zase jsme zůstali doma. Kromě toho, že jsem měla problémy v práci, jelikož hlídání nemáme, mi kluci lezli po hlavě, protože se ukrutně nudili,“ popisuje Zdena.
A protože k uznání dítěte schopného docházky do předškolního zařízení musí mít rodič tři negativní výtěry za sebou, trvalo to celkem šest týdnů, než mohla jít Zdena do práce a kluci do jeslí a do školky.
„Zajímavé je, že kdyby byl starší Tadeáš už v první třídě, mohl by po celou dobu chodit do školy, tam omezení pro sourozence nemocných neplatí. Protože měl ale odklad, do školky ho hygienici nepustili,“ dodává Zdena.
„Dětská lékařka nám poradila, že na kampylobakter nejvíc zabírá kyselé, takže Vojta po skončení diety jedl kysané zelí a pil čaj s citronem, navíc bral Hylak a ještě jsem mu koupili laktobacily v kapslích a přidávali mu je do jídla, aby se mu co nejdříve spravila střevní mikroflóra. I tak to ale trvalo hodně dlouho a doktorka říkala, že měla i případ, kdy mělo dítě pozitivní test na kampylobakter dokonce ještě půl roku po onemocnění.“
Z Vojtovy nemoci si celá rodina odnesla nepříjemný zážitek a velké poučení.„Okamžitě jsem vyhodila všechna prkénka a koupila nová, která jdou vyvařit. Každé má jinou barvu, abych si pamatovala, na jakém budu krájet syrové maso a na jakém ne. Vyčlenila jsem taky jeden nůž na syrovou drůbež. Měsíc jsem se na kuře nemohla ani podívat, pak už kluci žadonili, tak jsem ho koupila, ale museli být v dětském pokoji, když jsem ho čistila a dávala péct. A pro jistotu jsem si vzala chirurgické rukavice,“ směje se dnes už opět s nadhledem Zdena.
Na všech bezpečnostních opatřeních ale bude nekompromisně trvat i v budoucnosti, protože malý Vojtík ležící v takřka bezvládném stavu v nemocnici a následné šestitýdenní martyrium s výtěry jí dalo pořádně za vyučenou. „Manžel se mi sice směje, že si v kuchyni hraju na chirurga, ale myslím, že ani on už by si tenhle zážitek zopakovat nechtěl. Navíc doktorka říkala, že kdybychom kampylobakteriózu dostali my, průběh by byl nejspíše ještě mnohem dramatičtější, protože dospělí se s ní vyrovnávají hůře než děti,“ dodává.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.