[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pro nejstarší dochovanou zmínku o předchůdcích dnešního dudlíku se můžeme vypravit až do starověkého Egypta. Už 2 500 let před naším letopočtem se děti údajně uklidňovaly pomocí sání jiného předmětu než mateřského prsu. Konkrétně šlo o jakési hrnky, které je měly ukonejšit, nikoliv nakrmit.
Z období starověku se pak dochovaly malé předměty, které se dětem věšely na krk, plnily se medem a měly plnit funkci dnešního dudlíku.
Skutečným předobrazem dnešních dudlíků se stal jednoduchý váček z látky, který se naplnil chlebem namočeném v medu, makovém odvaru nebo dokonce alkoholu. Později se do pytlíků přidával cukr. Jakmile dětem začaly růst zuby, dávaly se jim na žužlání k prořezání dásní dřevěné korálky a tyčinky z kamene, kostí či korálu.
Dudlíky jsou zmiňované také v lékařské literatuře, a to již v 15. století. Důkaz o jejich existenci lze najít i ve výtvarném umění. Obraz Madony s dítětem z roku 1506 od Albrechta Dürera také dokumentuje malý látkový pytlíček k cumlání v rukou nemluvněte.
V různých částech světa plnily funkci dudlíku nejrůznější potraviny, například ryby, sušené maso nebo špek. Známé jsou také příklady klacku s cukrem omotaným látkou.
V 17. století se dětem z bohatších rodin dávaly k cumlání kroužky ze stříbra. Používaly se i jiné cenné materiály, například perleť nebo korál, který sloužil také jako ochrana před nemocemi a zlými silami.
Na nebezpečí spojené s používáním hadrových i dalších šidítek upozornil v roce 1909 lékařský článek, který poukazoval na rizika spojená s růstem a vývojem dětských zubů. Moderní dudlíky v podobě, jak je známe dnes, se začaly objevovat až v polovině 19. století s rozmachem průmyslu a objevem možností použití mízy z gumovníku.
První patent na kaučukový dudlík předložil ve Spojených státech roku 1901 newyorský drogista Christian W. Meinecke. Měl tvar bradavky a byl připevněný ke kotoučovitému štítu z kosti či hliníku s držátkem, aby jej dítě nespolklo. Meineckeho vynález se brzy ujal a další vylepšené varianty na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zaznívaly však i mnohé kritické hlasy a dudlíku se začaly připisovat mnohé neduhy, jako je skolióza, tloustnutí jazyka, deformace ústní dutiny či šíření nemocí.
Pravdou je, že první dudlíky úplně zdravotně nezávadné nebyly. Při zpracování kaučuku se používala síra, kvůli níž dudlíky nepříjemně zapáchaly. Některé se zase vyráběly v bílé barvě, k čemuž bylo zapotřebí olova.
Na počátku 20. století vystřídaly kaučuk přívětivější materiály. Tvar však zůstal prakticky beze změny. I když dnešní varianty lépe kopírují dutinu ústní a tvar se přizpůsobuje i věku, aby nenarušoval vývoj chrupu, princip cumlu na kotoučku s držátkem dosud ničím překonán nebyl.
Podívejte se na video, jak se připravit k porodu, na co všechno myslet a jak si užít všechny trimestry.
Dudlík (někdy též šidítko) je gumová nebo silikonová náhrada prsu. Je používán k utišení nebo uklidnění dítěte.