Linda Rybová: Mezi mnou a Davidem pořád existuje kamarádství

< první="" díl="">

* Byla jste typ, který ve škole zastává roli baviče?

Nevím, jestli baviče, ale byla jsem mnohem víc extrovertní, než jsem dnes. Teď naopak tíhnu k tomu být introvert, což není moc dobře. Osobně mi nejsou moc sympatičtí lidé, kteří všechno ventilují, a není nic, co by vám o sobě neřekli. Zároveň si ale myslím, že přílišná přecitlivělost a uzavřenost plodí spíš agresi.

* Dává vám dnes herectví to co na samém začátku?

Skutečnost, že mě baví hrát, jsem si uvědomila až ve třetím ročníku na konzervatoři. Začalo se mi líbit být chvilku někým jiným a uniknout na okamžik ze svého života. Dneska si nejvíc užívám představení, na jejichž konci mám pocit, že to mělo smysl. Nevím, co se stane, ale moje tělo zaplaví endorfiny a mně je moc dobře. Často se to stává během mojí oblíbené hry Africká královna, kde jsme na pódiu jen s Hynkem Čermákem.

* Jsou divadla, kde cítíte větší energii?

Vnímám, když na mě prostor působí dobře a lépe se mi v něm dýchá. Vždycky jsem měla ráda malá divadla. Když jsem hrála v Ungeltu nebo v Divadle v Řeznické, bavilo mě, že tam nemusím nic přehánět. Vždycky mě děsily velké prostory. Když jsem ale hrála Markétu Lazarovou v Národním divadle, byly tam prostory tak velké, že to najednou nabídlo úplně jiný druh svobody. Zdálo se mi, jako by tam fičel vítr, díky kterému by se dalo i lítat. Navíc tam úžasně fungoval pohyb.

* Využíváte v soukromí učení feng-šuej?

Zjistila jsem, že se tím nevědomě řídím. Mám úchylku v tom, že pořád stěhuji nábytek. Děti už si na to zvykly. David byl ze začátku nervózní, protože nikdy nemohl najít svoje věci. Pro mě to není jen věc estetiky, ale ještě něčeho ve mně, co potřebuji rozhýbat a možná si i uklidit v duši. Kamarádka, která se zabývá feng-šuej, mi řekla, že občas je dobré přestěhovat nábytek, protože se díky tomu rozproudí energie v bytě. Já sama si uvědomuji, že přemisťuji nábytek i podle toho, jak se mi mění život.

ČTĚTE TAKÉ: Blanka (17): Nezletilá maminka může být stejně dobrá jako 30letá

* Hledáte někdy pomoc v alternativní medicíně?

Jsem přesvědčená, že nemoci jsou propojené s naší psychikou a člověk by měl spíš léčit svoji duši. Moc se ale ve všech možnostech alternativní medicíny nevyznám. Nedávno mi masérka napíchala do uší jehličky a je pravda, že se něco stalo. Cítím, že mi to pomohlo nejen po fyzické stránce. Když ale dostanu svoji pravidelnou „kamarádku“ migrénu, stejně zase sáhnu po hnusném prášku.

* Najdete si čas jen sama na sebe?

To je téměř nemožné. Teď jsem si po deseti letech zašla desetkrát na masáž, a to bylo tak jediné, co jsem pro sebe za celou tu dobu udělala. Už se ale těším na to, až budou děti větší a já se pustím do
čtení knížek. Chci si jen tak číst nebo třeba jen koukat do prázdna a nedělat vůbec nic. V poslední době mám velký problém s tím vypnout hlavu. Občas se mi to na chvilku podaří během dovolené, ale jakmile myšlenkami zabloudím někam pryč, už se mě děti ptají, co se děje.

* Chodíte cvičit?

Vůbec ne. Nějakou dobu jsem cvičila pilates, což mi hodně pomáhalo proti bolestem zad. To bylo tak moje maximum. V jednom období života jsem pravidelně chodila do posilovny. Dělala jsem to ale kvůli muži, do kterého jsem byla platonicky zamilovaná. Měla jsem tenkrát tak silnou motivaci, až jsem si z toho nakonec uhnala zánět svalů. Bylo to úplně zbytečné, protože to stejně nakonec nedopadlo.

* Jak jste zvládala kila navíc během těhotenství?

Mám tři děti a vždycky se mi podařilo přibrat dvacet kilo. Nijak jsem se tím ale netrápila. Přišlo mi, že vyšší váha k těhotenství patří. Je tedy pravda, že jsem vždycky porodila ani ne tříkilové miminko. Takže nebudu tvrdit, že jsem si dobu těhotenství pořádně neužívala. Pamatuji si, jak jsem si vždycky dopřávala tři večeře, z nichž ta poslední byla kolem druhé ráno. (smích)

* Snažila jste se pak zase rychle zhubnout?

Pokusila jsem se o to jenom jednou, když jsem dva měsíce po porodu Františka začala točit film El Paso. Ale žádná sláva to nebyla. Každá žena asi ví, že takhle brzy kila moc dolů nejdou, pokud se tedy člověk nechce mučit.

* Bilancujete občas své úspěchy?

Často si říkám, že nevím, jestli svoje povolání dělám dobře, nebo špatně. Jediné, čím jsem si naprosto jistá, je, že jsem porodila tři děti a mám je ráda. To jsou moje veličiny, o kterých vím a můžu se o ně opřít. Sedmiletá Pepina dala nedávno mně a Davidovi přání, které vystihlo všechno: „Tatínku, nejvíc tě mám ráda za to, že to nikdy nevzdáš. Maminko, nejvíc tě mám ráda za tvou lásku ke mně.“ Nechápu jak, ale podařilo se jí naprosto vystihnout podstatu nás obou ve vztahu k životu i k ní.

* Potřebujete k životu přátele?

Přátelství je pro mě jeden z pevných bodů, a to i když někdy nedopadne dobře nebo se stane, že se druhému nedaří a já můžu udělat jediné, a to držet mu palce a doufat, že všechno dobře dopadne. Jsem taková, že když si někoho vyberu za kamaráda a on si to tak úplně nemyslí, jsem odhodlaná si na něj počkat. V tu chvíli dokážu být trpělivá, ačkoli jindy v životě mi tahle vlastnost chybí. Nedělá mi problém pak svým přátelům nabídnout pomoc, ale zároveň jsem schopná si o ni říct. Podle mě jsou to dvě propojené vody, bez kterých nemůže dobré přátelství fungovat.

* Věříte na přátelství mezi mužem a ženou?

Vlastně ano, ale s muži je to trochu složitější. Když jsem byla malá, moji největší hrdinové byli čtyři mušketýři. Dlouhou dobu jsem si myslela, že mužská přátelství fungují v tomhle duchu. Postupně jsem však pochopila, že to nemají s kamarádstvím zase tak jednoduché. Oproti ženám se liší už v samotné komunikaci mezi sebou a na rozdíl od nás se nepotřebují vidět třeba deset let, aby to mezi nimi fungovalo. Jenže navzdory tomu všemu jsem v poslední době už mnohokrát zjistila, že chlapi jsou často sami.

* Dokážete ještě dnes vyrazit s manželem na rande?

Je skvělé, že mezi mnou a Davidem pořád existuje kamarádství. Už jsme ale s dětmi tak prolnuli, že se ani jednomu z nás nechce být bez nich. Občas ale dokážu zapomenout, že jsem máma tří dětí. Jen tak si třeba s někým povídám, jedu tramvají nebo jsem sama doma a najednou se mi podaří odpoutat se od věčného strachu a starání se. Jsou to chvilky, během kterých mám pocit, že je mi zase šestnáct.

* A chtěla byste, aby vám bylo znovu šestnáct?

Díky tomu, že už jsou děti starší, se mi trochu zvolnil život a pomalu se ke mně vrací něco z minulosti. Zároveň jsem tady já v současném stavu. Propojují se mi tak dva životy, z nichž na jeden z nich jsem v rámci jiných věcí už trochu zapomněla. Mám pocit, že si ta moje dvě já spolu rozumí, ale zatím jen stojí vedle sebe. Potřebuji, aby se časem prolnula, abych byla ve všech směrech sama sebou.