[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Charismatická produkční a organizátorka u nás i ve světě úspěšných výstav je velmi činorodá a zorganizovat rozhovor s ní nebylo jednoduché. Není se čemu divit, své práci se věnuje naplno, stejně tak jako péči o malou Aničku. Sice jsme si spolu povídaly při focení, následující čtení ale rozhovorem nazývat nebudu. Olgu jsem požádala, aby napsala o nejdůležitějších momentech svého života - bez skrupulí a otevřeně. Trochu jsem se bála, jestli přizná, jak je to s otcem její dcery (v bulváru si toho užila už dost), Olga to ale vzala s nonšalancí sobě vlastní.
Takže na vysvětlenou: biologickým otcem malé Aničky je režisér Jaroslav Brabec, druhým tatínkem je rovněž režisér Jiří Menzel. Že se v tom nevyznáte? Olga přiznává, že její rodina je sice netypická, ale nijak to ani jí, ani Aničce nevadí. Má prostě jen jednu maminku a dva táty...
Co mám Aničku, tak na něj vzpomínám víc a víc. Beru si příklad ze svých rodičů. Dlouho jsme stavěli rodinný dům, ale přesto si na nás oba vždycky našli čas. Jezdili jsme na chatu, na Šumavu pod stan, s tátou jsem jako malá holka slezla Malou Fatru a Slovenské rudohoří. A když už se smělo za hranice, tak jsme celá rodina se sestrou a bratrem byli na měsíc pod stanem v Albánii a celou jsme ji procestovali. To samé v Irsku a postupně v dalších zajímavých evropských zemích. Naše prázdniny byly zásadně dobrodružné. My děti jsme musely dost vydržet. To mi ostatně pomáhá dodnes. Rodiče nám dali lásku k cestování a odvahu k překonávání překážek. Užitečné pro mě bylo už od raného věku srovnávání naší země s těmi cizími. Člověk pak opatrněji kritizuje a více si váží toho, co má doma...
Dost rychle jsem odešla z domova. Od čtrnácti jsem studovala na sportovním gymnáziu v Českých Budějovicích a bydlela na internátě. O víkendech byly často závody a několikrát ročně různá soustředění, takže jsem domů jezdila málokdy. Byl to ale úžasný čas, který patřil k tomu nejlepšímu, co jsem zažila. Mezi sportovci bývá většinou dobrá parta a my jsme se scházeli i o prázdninách. Jezdili jsme společně na hory a na vodu.
ČTĚTE TAKÉ: Gabriela Partyšová: Je zamilovaná do dvou mužů zároveň!
Na internátě jsem se za ty čtyři roky nenudila ani minutu. Vyváděli jsme také dost děsné věci... Lezení v noci do 4. patra do pokoje po hromosvodu je jedna z mála věcí, které jsem doma přiznala :-) Neměla jsem ještě žádné opravdové starosti a jen jsem si vesele užívala života. Z gymnázia mi zůstalo i několik přátel, kteří jsou dnes v Praze a se kterými se potkávám dodneška. Také proto bych si přála, aby Anička sportovala. Nejenom kvůli dobré partě, ale i proto, že sport naučí člověka překovávat překážky na sportovišti a později i v životě.
Když někoho milujete, tak mám dojem, že je samozřejmé, že s ním chcete i dítě. Dítě je podle mě přirozené vyústění vztahu, pokud je tedy míněn vážně. Jiří v sobě takovou touhu neměl. Ale věděla jsem, jak moc se během našeho vztahu proměnil. Měl sám chuť změnit svoje stereotypy, čehož jsem si moc vážila. Bohužel na tu poslední změnu došlo pozdě. Oba ale víme, že bych z naší společné domácnosti odešla dříve či později, protože jsme ji nesdíleli sami. Figurovala v něm i Jiřího sestra, dvojče... Naplnění touhy po dítěti přišlo až s Jaroslavem a bylo oboustranné.
Pokračování >>>