[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
A jestli kroutíte hlavou a říkáte si, že „to jsme tedy objevili Ameriku“ a že je přece jasné, že má vaše školkové dítě základní hygienické návyky, ještě to zkuste přehodnotit. Až 95 % z nás si totiž podle údajů Státního zdravotního ústavu ruce umýt neumí. Jak to pak naučíme své děti? A pokud jde o smrkání, máme tu jeden příběh z praxe. Byl jeden chlapeček, kterému maminka odstraňovala nudle z nosu odsávačkou. Na tom nic podivného není, kdyby mu nebylo v té době 8 let a nebyl to spolužák mého syna. Hurá do výuky. Rýma ani kašel nebudou mít šanci!
Školka rovná se kolotoč viróz. Ale je v tomhle směru ideální „učitel imunity“ především v prvním roce, kdy ji dítě navštěvuje. Je-li prozatím jedináček, raketově stoupá pravděpodobnost, že ho budete mít během několika týdnů spíš doma v posteli než s ostatními dětmi na hřišti. Odolávat všem nudlím, které postupně začínají téct z malých nosů, nikdy nezvládneme na 100 %. Ale z celých 80 % ano, to je dobrá zpráva! Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se totiž taková infekce šíří právě špinavýma rukama. Čisté ruce jsou tedy základ obranyschopnosti. A pořádné umytí rukou je poměrně náročný proces.
Podle hlavní hygieničky Ústeckého kraje Mgr. Dany Vaculíkové se infekce šíří podáváním ruky dokonce častěji než líbáním. Rizikové je pochopitelně také kýchání a smrkání. Bakterie a viry jsou všude – mnohem více tam, kde to moc neřešíme. Až budete zahánět dítě od počítače, kde sledovalo pohádky, vzpomeňte si na to.
„Většina lidí považuje za nejkontaminovanější záchodové prkénko, ale ve skutečnosti je až několikrát špinavější počítačová myš a tu zase několikrát předčí klávesnice. A naprostou katastrofou co do bakteriologického výskytu bývají houbičky a hadříky na nádobí a někdy i kuchyňská prkénka,“ říká Dana Vaculíková.
A protože se bude školkové vybavení těžko koupat v dezinfekci každé odpoledne, nezbývá než naučit dítě správně a hlavně často si mýt ruce. Jen tak se spíše ubrání různým respiračním onemocněním, chřipkám nebo třeba rotaviru či salmonele – původcům nepříjemných několikadenních zažívacích potíží. Čisté ruce jsou ale prevencí i závažnějších chorob – například žloutenky typu A.
Mělo by to být tak samozřejmé jako vyzutí z bot po každém návratu domů. Pokud jezdíte s dítětem navíc MHD, myslete na hygienu o to více. Ruce by si dítě mělo mýt před jídlem, po kontaktu s domácím mazlíčkem, po vynesení odpadků nebo kašlání a smrkání. Vybavte se také praktickou dezinfekcí v malé lahvičce. Tenhle gel, ke kterému není třeba voda, skvěle zafunguje třeba při cestě do supermarketu, kde se madla nákupních vozíků bakteriemi doslova hemží. A co dělat v domácích podmínkách? „Jde předně o mechanické čištění ploch vodou a běžnými čisticími prostředky. Pokud neřešíte akutní infekci, není nutné stále prolévat záchod savem. To by naopak přispělo k množení velmi rezistentních bakterií, které by vám mohly uškodit,“ říká hygienička z Fakultní nemocnice Hradec Králové Lenka Hobzová.
Je to přece tak automatické! A přitom TAK složité pro malé děti. Naučit se používat kapesník vyžaduje cvik a někomu to trvá déle. Než ale vyšlete potomka do víru školkového režimu, věnujte nácviku dýchání a smrkání nějaký čas. S věčnou nudlí u nosu pak zatočíte během chvilky.
„Dítě se má naučit správně používat kapesník co nejdříve,“ říká otorinolaryngolog Jan Metzl. „Základem je, že čistit se má vždycky každý nosní otvor zvlášť, nikdy ne oba současně.“ I když období rýmy vypukne až za pár týdnů, trénujte dýchání a další možné „funění“.
„Vdech a výdech nacvičujeme s dítětem vždy jedním nosním otvorem. Ten druhý uzavřeme stlačením prstem a ústa musejí být stále uzavřená,“ popisuje správný postup Jan Metzl. Už samo dýchání je totiž „věda“ – spousta dětí dýchá ústy a ne správně, tedy nosem.
Jak používat odsávačku na rýmu u kojenců
Pro děti musí být učení správného dýchání (a tedy i smrkání) zábava, jinak s vámi nebudou spolupracovat. Lékař proto jednoznačně doporučuje: Vezměte na pomoc foukací hračky a vodu. Legraci si užijete třeba s bubláním do vody, při kterém probíhá nenásilná výuka. „Naplníme láhev nebo sklenici vodou a ponoříme do ní brčko,“ popisuje přesný postup Jan Metzl. „To pak dáme dítěti do úst a bedlivě hlídáme, aby se nadechovalo nosem a ne ústy a nepilo současně vodu.“ Ta radost z hlasitého bublání při výdechu bude neodolatelná (vzpomeňte si na chvíle, kdy dítě tiše umravňujete v restauraci, aby nebublalo do toho jablečného džusu nebo limonády!). Zpestřením mohou být různá nafukovací zvířátka, která děti posouvají po vodě právě za pomoci foukání nosem.
K prohloubení dechu, který je k umění smrkat potřebný, také účinně působí svěží vzduch. „Otvírejte často okna, hlavně při cvičení,“ radí Jan Metzl, jak si vše rychle osvojit. „A dohlížejte na to, aby dítě při chůzi venku dýchalo rytmicky jen nosem. Chůzi postupně zrychlujte až do pomalého běhu. Postupně dítě vytrénujte tak, že se nezadýchá a bude i méně kašlat.“ Co víc si přát do „virové“ sezony? Snad písničku. Výborným dechovým cvičením je totiž podle lékaře i zpěv. Společně se tedy zhluboka nadechněte a při pomalém vydechování si od srdce zazpívejte.