[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příběh, možná spíše postesknutí, maminky Pavlíny se podobá řadě podobných příběhů maminek na mateřské dovolené. Pavle je líto, že se jí z partnerského vztahu vytratila láska, touha po vzájemné blízkosti a sdílení.
„Jsem 8 let vdaná a z toho jsem už 4 roky na rodičovské dovolené. Máme dvě krásné a zdravé děti a já jsem moc ráda, že se jim mohu věnovat a být s nimi doma. Opravdu oceňuji, že děti nemusím dávat například do jeslí, kam jsem musela před několika desetiletími chodit i já. Moje maminka si mé „odkládání“ do drsných normalizačních jeslí (možná byly i vlídnější zařízení, to nepopírám) dodnes vyčítá.
Radost z našich dětí však často dokáže zastínit smutek z toho, že se nám z manželství nepozorovaně vytratila láska, vzájemná blízkost a touha být spolu. Samozřejmě nečekám romantiku jak z jihoamerické telenovely, ale mám kolem sebe několik vztahů, kde je láska stále viditelně přítomná, a tak si lámu hlavu, kde jsem udělala chybu.
S manželem spolu příliš nekomunikujeme, přes týden není moc času a také asi oba nemáme proč a o čem si povídat. Když spolu mluvíme, tak spíše o chodu domácnosti a problémech dětí. O víkendech se někdy vydáme společně na výlet, ale přijde mi, že je to pro oba spíše stres než radost. Příjemně strávený víkend vypadá tak, že jsem s dětmi u našich na statku, kde jsou děti šťastné, jdou z ruky do ruky a já mám čas na své záliby (koně a knížky). Manžel s námi nejezdí, raději relaxuje u počítačových her nebo kouká na nějaký sportovní kanál.“ (Pavlína, 37 let)
Významného německého psychologa a profesora drážďanské university, Bernharda Kalickeho, fenomén vytrácející se lásky z partnerského vztahu po narození dítěte zaujal natolik, že se stal jedním se spoluautorů studie a později i publikace „Paare werden Eltern“ (Z milenců rodičem). Závěry z několika let trvající studie, která se problematikou podrobně zaobírá, naznačují, že jedním z hlavních důvodů nesouladu a především pocitu, že láska odešla po narození dětí, je skutečnost, že zatímco před příchodem dětí žil pár „rovnoprávně“ – muž i žena se mohli svobodně a bez omezení realizovat – po narození dítěte se vše změní. Karty jsou předchozími generacemi rozdány, role jsou jasné.
„Na porod je všeobecně nahlíženo jako na důvod, pro který má žena přerušit nebo ukončit svoji dosavadní pracovní kariéru, a muž naopak zvýšit svoje pracovní úsilí mimo domov, aby čerstvou rodinu řádně ekonomicky zajistil.“ popisuje situaci mnoha párů Kalicki. A dále dodává, že s touto radikální změnou se vnitřně hůře smiřují zejména vzdělané a velmi aktivní ženy.
Muž i žena však mají nejen svůj úhel pohledu, ale i díl pravdy. Žena se musela částečně zříci své kariéry a zájmů, muž na sebe přechodně převzal náročnou roli živitele. Kterého však místo odpočinku a relaxace po náročném pracovním dni (jak byl dříve zvyklý) doma očekávají jen další povinnosti a mnohdy i nespokojená žena.
Vnímavé ženy možná nemusí číst žádnou studii, aby intuitivně chápaly, odkud v některých vztazích, do nichž vstoupilo děťátko, pramení nespokojenost a „divný pocit“, že láska je „fuč“. Kořenem problému je dle autorů studie skutečnost, že mužský a ženský svět zůstane v tomto období dlouho oddělen, narůstá vzájemné nepochopení, vytrácí se empatie a ztrácí se chuť vzájemného „sdílení“.
Psycholog Kalicki párům radí, aby se pokusily alespoň občas v duchu vyměnit své role. „Mužům naskočí husí kůže z představy celodenní péče o dítě a domácnost, ženy zase v raném mateřství obvykle netouží po stresech v manželově firmě.“ tvrdí psycholog. Zdá se tedy, že cestou je vzájemná úcta k aktuální roli toho druhého, snaha o pochopení a kompromisy a samozřejmě velká míra vzájemné tolerance.