Současné děti už nechodí samy ven. Je to dobře, nebo špatně?

Dobrý den. Já i bratr jsme v dětství byli venku prakticky denně (bydleli jsme v okresním městě), svoje klíče jsme měli od 1. třídy, abychom se mohli vrátit domů, když rodiče byli v práci. Vždy jsme měli domluvené, v kolik hodin se máme vrátit a to jsme i dodržovali.
Nyní jsem klidnější, že bydlíme na vesnici. Moje nejstarší dcera (nyní téměř 9) tudíž mohla od 5 let být sama na dohled z okna - dvorek, zahrádka a atletický stadion hned vedle zahrádky. A stejně jsem pořád koukala z okna, co dělá. Nyní má od 1. třídy také vlastní klíče. Od 2. třídy se může pohybovat po vsi téměř libovolně, ale máme dané pevné hranice (cca 0,5 km na každou stranu od domu), kam smí. Pokud chce někam dál, musí mi to říct. Často si bere ven i mobil, abychom byly v případě nutnosti ve spojení. Je poučená, že nemá k nikomu sedat do auta, přecházet silnici jen po přechodu atd.
Pohyb venku na vzduchu, samostatnost a svoboda konání se nedají vynahradit žádnými organizovanými kroužky. Přestože i dcera chodí do skautu a do hudebky, pobyt venku nejen s rodiči, ale i sama, ocení. Dokonce musí 1x týdně je autobusem sama do města (z organizačních důvodů to prostě jinak nejde).
U dalších dětí (máme celkem 3) to budu řešit obdobně.