[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Před nedávnem jsem trávila příjemné odpoledne v parku s kamarádkou a jejími devítiletými dvojčaty. Zatímco my dvě jsme si naplno vychutnávaly krásný slunečný den venku, bez telefonů, notebooků a konferenčních online hovorů, její dva kluci byli čím dál nervóznější a podrážděnější a v jednom kuse přerušovali pohodovou procházku povzdechy a hláškami „já se tak nudím“ a „kdy už půjdeme domů“. Tři hodiny času na čerstvém vzduchu, bez jejich tabletů, ipadů a smartphonů s videohrami se ukázaly jako velmi obtížnou „zatěžkávací“ zkouškou,“ vzpomíná Ivana (36).
Proč je pro děti a dospívající natolik stresující, když jsou „násilím“ odtrženi od svých technologických vychytávek? „Moje diagnóza zní úzkost v důsledku absence připojení, zároveň také trvalé přetížení nervového systému, za které může „závislost“ na online světě a sociálních sítích. Jakmile není možnost být online, na dosah a nepřetržitě dostupný, organismus reaguje vyplavováním stresového hormonu kortizolu. Dítě je pak neklidné, roztěkané, špatně se soustředí na jakoukoli jinou aktivitu,“ říká Ilene Smith, certifikovaná koučka, která se zabývá mimo jiné psychosomatickou terapií.
Dnešní mladá generace si vůbec nedokáže představit, jaký byl život bez neomezeného a nepřetržitého přístupu k internetu a moderním technologiím, přemýšlí, jedná a komunikuje výrazně odlišněji, než si to pamatujeme my ze svého dětství. Odborníci pozorují dva znepokojující „symptomy“, a to, že děti ztrácejí schopnost komunikovat tváří v tvář, častěji se objevují vady řeči a neumí otevřeně projevovat, ale ani rozpoznávat reálné emoce (výrazy obličeje, mimika, gestikulace). „Projevují se pak jako emočně poněkud plošší, sebelepší „smajlík“ nenahradí, když mohou sledovat jednání a pocity druhých v osobních kontaktu,“ uvádí Ilene Smith.
Několik vědeckých studií již prokázalo, že nadměrné využívání technologií a sociálních médií má přímou souvislost s vyšší mírou výskytu úzkostných poruch a dalších psychických potíží u dětí a dospívajících. Jejich život probíhá v mnohem rychlejším tempu, než jsme byli zvyklí my, a je na nás, rodičích, abychom pomáhali svým dětem vytvářet příležitosti pro osobní kontakty, podporovali je při navazování přátelských vazeb s vrstevníky a rozvíjeli (praktickým procvičováním) jejich sociální a komunikační dovednosti. To, co dělá člověka jedinečným oproti ostatním savcům, je jeho sociální život a interakce. Sociální angažovanost umožňuje cítit se dobře. Vždyť často stačí jen pouhá přítomnost nebo pár slov od jiné osoby a hned je nám lépe, pohodlněji, jsme spokojenější.
Světově uznávaný neurolog a psychiatr Stephen Porges, PhD., zabývající se mimo jiné důsledky traumatu na lidský organismus, vyvinul tzv. polyvagální teorii. Jde o revoluční pohled na tzv. bloudivý nerv a jeho funkce, který pomáhá konkrétněji přiblížit a objasnit, jak nejrůznější stresové odpovědi organismu ovlivňují dynamiku vnitřních orgánů a další širší aspekty fyziologického fungování. Bloudivý nerv totiž spojuje mozek s tělem a řídí srdce, plíce a zažívací trakt, pomáhá regulovat náš pocit bezpečí a nebezpečí. Porgesova teorie ukazuje, jak moc naše pocity souvisejí s tím, co vidíme a slyšíme kolem sebe, jak prožíváme hlasy a výrazy tváří lidí, se kterými jsme v osobním kontaktu. To vše výrazně ovlivňuje a mění náš emocionální stav – příjemný melodický hlas, jemný, přátelský nebo konejšivý tón, milý a povzbudivý úsměv atd.
Úzkostně a nejistě se cítíme vždy, když náš nervový systém zaznamená a signalizuje riziko, jakýkoli příznak nebezpečí nebo ohrožení, které nedokážeme regulovat. Což lze mnohem efektivněji při přímém sociálním kontaktu, kdy rovnou „tváří v tvář“ vyhodnocujeme situaci a podle aktuálního vývoje se zachováme. Jednáme flexibilně, vyjádříme smutek, radost, podporu nebo zklamání jediným pohledem nebo gestem… Při komunikaci prostřednictvím sociální sítě, chatu, sms zprávy apod. je vše odosobněno a výměna informací může být zavádějící. Jde pouze o formu, postrádající jakékoli viditelné emoce. Co můžete (a měli byste) udělat pro své děti, aby získaly potřebné sociální a komunikační dovednosti, které budou do života potřebovat? Jak jim pomoci, aby byly emočně odolnější a pochopily, proč je přímý sociální kontakt tím nejdůležitějším?
Takový protokol domácího využívání technologií se vždycky hodí. Ne, není třeba odstranit veškeré počítače, telefony a iPady z domu nebo je ratolestem odebrat a zamknout do skříně. To by jen zvýšilo jejich stres a úzkost. Namísto toho se jim pokuste pomoci používat je správně, s rozmyslem a chytře a stanovte čas, kdy bude „povoleno“. Společně s nimi sestavte jakýsi „kodex“, který budou dodržovat, pro začátek třeba dva týdny. Vy pak sledujte, co s nimi omezení jejich kratochvíle dělá (nemají potíže se spánkem, jídlem, horší školní prospěch…), zda se projevují změny v chování a denním režimu.
Každý týden proveďte jednu malou, drobnou změnu v jejich návycích. Jakmile totiž vypozorujete, jak jednají, když nemohou technologie využívat neomezeně, a identifikujete vzorce jejich chování, dá se postoupit o krok dále. Po vzájemné dohodě pak každý týden něco změňte, například, zda není na místě vypnout data a vyhnout se kontrolování nových vzkazů na sociálních médiích během oběda, večeře nebo sobotního dopoledne. Když splní takový závazek, odměňte je, třeba uspořádáním grilovačky na zahradě nebo pozváním kamarádů. Můžete jim poradit, ať si místo rozesílání sms zpráv zkusí jinou aktivitu, kterou obvykle nedělají „naživo“. Třeba navrhnout kamarádovi projížďku na kole nebo sezvat spolužáky na turnaj v minigolfu. Poruší pravidla? Klidně zaveďte malý poplatek „do rodinného rozpočtu“ za každé nedodržení slova.
Místo rozčilování a zákazů motivujte k jiným činnostem, zkoušejte vzbudit zájem o sport nebo jiné zájmy, jednoduše se dětem věnujte a buďte s nimi. Berte je co nejčastěji (i přes protesty) ven, do přírody, zábavnou formou je donuťte k vyšší fyzické aktivitě. Upozorňujte na okolní svět a zajímavost kolem nás. Ano, připusťte si, že počítač, smartphone a internet budou vaše ratolesti provádět celým životem, přesto nevzdávejte snahu vést jejich zájem i jiným směrem.