[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když na těhotenském testu objevila Adriana dvě čárky, byla zrovna v prvním ročníku vysoké školy. Šok. Dítě přišlo dřív, než by si přála. Neměla práci, a tedy ani stálý příjem. Nedokázala si představit, že by dítě mohla zaopatřit tak, jak by si přála. Po týdnech, kdy se trápila, jak složitou situaci vyřešit, se rozhodla, že miminko dá k adopci hned po narození.
"Sbohem, moje holčičko, vždycky tě budu milovat," rozloučila se s děťátkem v porodnici a políbila ho na rozcuchanou hlavičku. Plakala. A nikdy nezapomněla na její malinkaté prstíčky. "Pro holčičku si přijela rodina, kterou jsem sama vybírala. Vzali nám ji pár hodin po porodu. Myslela jsem na ni každý den," vzpomíná Adriana, která si nepřála nic jiného než se se svou holčičkou zase vidět. Byla si však jistá, že adopcí své dceři zajistila lepší život.
Touha po mateřství se ale z Adrianina života nevytratila a během dalších několika let přivedla na svět tři syny. "Právě díky tomu, že jsem věděla, co pro ženu znamená vzdát se dítěte, začala jsem v této oblasti pracovat." Adriana byla dokonce jednou ženou požádána, aby se stala náhradní maminkou jejího nenarozeného syna. "Já i můj manžel jsme souhlasili. Kluci se na dalšího brášku těšili a pro mě to byla veliká čest."
Jenže krátce poté, co si rodina Collinsových přivezla domů nového člena rodiny, stalo se něco, co si tehdy tolik přála: ozvala se prvorozená dcera. "Bylo jí dvanáct a rozhodla se s námi pravidelně vídat. Cítila jsem se kompletní, jenže jejím adoptivním rodičům se tahle změna nelíbila – a dcery se v její dospělosti zřekli," dodává Adriana. Ona ani její manžel neváhali ani minutu a vlastní dceru si osvojili. Dnes je tedy Adriana matkou pěti dětí a její život je prý takto naprosto perfektní.