[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud jste už alespoň pár měsíců máma, znáte to. Nejdřív mají „vodnaté oči“, pak se párkrát rozkašlou, a najednou jsou fakt nemocní. Sotva je z jednoho dostanete, upadnou do postele s něčím jiným. A pak i váš muž, o vás ani nemluvím. Je jedno, kolik členů domácnosti nakonec ulehne a jestli mezi nimi budete i vy sama, ve výsledku to budete zase jen vy, kdo bude muset fungovat. Ustát strach z vysokých horeček i komplikovanějších diagnóz, přežít hodiny v čekárnách u spousty doktorů, nedej bože sebrat sílu na pobyt v nemocnici, nehroutit se po probdělých nocích, hrát si s dětmi, když je jim alespoň chvilku lépe, a k tomu mít na hrbu domácnost a třeba i práci. A do toho ještě Vánoce. Tohle by „zabilo i vola“. Ale ne vás. Vy to musíte zvládnout.
Když o tom přemýšlím, ani nevím, která část marodění je horší. Na začátku přichází strach – co se z toho vyklube, co si bude muset vaše dítě odtrpět, jak dlouhá bude rekonvalescence, co na to (zase) řeknou v práci? Jakkoli je každý z těch strachů jinak závažný, dohromady tvoří pořádný balvan, který vás začne drtit. Do toho jste s dítětem najednou 24 hodin denně, pravděpodobně si ho vezmete i k sobě do ložnice, anebo se nastěhujete k němu do pokojíčku, abyste byla opravdu v dosahu. Takže se nejen nevyspíte, ale ať chcete, nebo ne, přijde něco, čemu klidně můžete říkat ponorka. Dny plynou v tempu „od léku k léku“ a vy „od kafe ke kafi “ a modlíte se za zlepšení. Jenže když přijde, úleva se koná jen částečně. Jste vyšťavená a bacily to vědí. Takže ve chvíli, kdy malý marod sbírá síly, padáte do peřin a modlíte se za zázrak. Z peřin se zase zvednete a jdete se věnovat dítěti, které už je plné elánu a bourá vám byt.
Co potřebujete především? Místo zázraku si raději od počátku hýčkejte alespoň po telefonu kamarádky, které dobře chápou, proti čemu momentálně stojíte. Nemusejí vám pomáhat, mnohdy opravdu stačí, že vyslechnou a pochopí. Protože prostě vědí.
„Právě proto, že je období nemocí tak náročné, musí na prvním místě platit, že se máma postará sama o sebe, protože jen tak je schopná udělat maximum pro dítě,“ podotýká Ivana Procházková, spoluautorka knížky S láskou i rozumem, která v Brně pořádá kurzy pro rodiče a sama je dvojnásobnou mámou. Důležité je dobře jíst: čerstvé a kvalitní potraviny, vývary, které posílí i dítě. A to všechno platí dvojnásob, pokud kojíte. Když dítě spí, spěte.
A protože jste zavřená doma, domluvte se s partnerem, že po jeho návratu z práce budete mít svoji (půl)hodinku. Venku. Na masáži za rohem. Nebo ve vaně. Jen pro ten pocit, že na vás záleží a že vaše nasazení není samozřejmé, jak někdy bývá. „Pro psychický stav pečující mámy a rodinnou pohodu vůbec je zkrátka fajn, když vás někdo na chvíli vystřídá. Pokud se to neděje a dítěti není vyloženě zle, můžete si hledat nějaký čas pro sebe také v době, kdy dítě spí, anebo se třeba dívá na pohádku. A i když nemůžete opustit byt, můžete si třeba zacvičit či strávit chvíli na sociálních sítích. Jde o to, abyste se odreagovala a užila si něco ryze svého,“ doporučuje psycholožka Pavla Koucká.
Maminka by se měla postarat sama o sebe. Pak může udělat maximum pro nemocné dítě.
Chlapi tohle často nechápou. Jste přece doma, celý den s prckem v posteli nebo u televize (tak to vidí oni), proč byste si měla od péče o ně odpočinout? A přestože ne každý je takhle „slepý“, hodí se vědět, jak na ně, když vám během nemoci dětí nepomáhají. „Co chcete od svého muže, formulujte jasně. Každý den se jen vypovídat vám stejně nic neusnadní. Není to nikam směřované. Kdežto když povíte svá očekávání, co on může udělat pro vás, abyste se cítila lépe nebo co by vám zkrátka udělalo dobře, určitě spolu najdete společnou řeč. Věci typu: pomohlo by mi, kdybys Pepíka dnes vykoupal ty, anebo cestou z práce prosím tě podle seznamu nakup… To už je pro ně srozumitelné i snadněji splnitelné,“ říká k tomu Ivana Procházková.
Čím je pak dítěti lépe, tím se mění náročnost celé situace. Vy byste ráda zase uvedla domácnost do „původního stavu“, ale dítě si chce hrát, kreslit, začíná pobíhat. Neuděláte vůbec nic. Když už ho to v posteli echt nebaví, využijte jeho temperamentu k něčemu užitečnému.
„Na jednoduché domácí práce. Zalévání, třídění příborů z myčky, plnění pračky nebo třeba zametání jsou aktivity, které děti zabaví a vám mohou i pomoct,“ navrhuje psycholožka Pavla Koucká. A já také navrhuji povolat v této fázi babičky. V době akutní nemoci chtějí děti především mámu a babičky také ne vždycky touží po bacilech, ale v tuto chvíli už se to dá. A když to nejde, prodlužujte čas vyhrazený pro tatínka po návratu z práce.
Už je všechno v pořádku? Skvělé! Ale některé věci se vrací do normálu i pár týdnů po nemoci. Třeba fakt, že nemoc našich dříve samostatných dětí dělá malé rozmazlence a závisláčky. Logicky. Ve strachu o ně jim dáváme o 1000 větší pozornost, ledacos dovolíme, ony to chtějí i nadále. Mají znovu problém s odcházením do školky, jsou mrzuté, když se mají vrátit ke svým povinnostem.
„Je vhodné už v průběhu nemoci dítě upozorňovat na výjimečnost situace a udržovat ho alespoň povídáním v kontaktu s realitou, která nastane, jakmile se uzdraví,“ říká na rovinu Ivana Procházková s tím, že je ovšem dobré se připravit i na zádrhele. „Je ale důležité tyto okamžiky brát také jako posilování odolnosti dítěte k frustrujícím situacím, protože o těch je částečně běžný každodenní život, na který dítě denně připravujeme,“ dodává pragmaticky.
Jakmile nemoc poleví, děti se nudí a na řadu přicházejí tři „T“. „Běžně doporučuji jen velmi omezené vysedávání před obrazovkami, nicméně v období nemoci si můžeme pohádky s dětmi užívat ve vyšším počtu, ve zvýšené míře povolit hraní na mobilu apod. Znám například maminku dvojčat, která mi vyprávěla, že v období neštovic, jež u nich měly těžký průběh, je televize doslova zachránila. Touha dětí se škrábat byla nezvladatelná a televize byla tím jediným, co pomáhalo, aby na svědění zapomněly. Zajímavá pak ovšem byla i dohra, kdy děti, které do té doby znaly v televizi jen večerníček a krásně si spolu hrály, tak po skončení neštovic, jako by si zapomněly hrát. Několik dní pak jen škemraly, že chtějí pustit pohádku,“ upozorňuje psycholožka Pavla Koucká na rizika, se kterými musíte počítat
Článek vyšel v časopise Maminka. Aktuální lednové číslo můžete koupit na ikiosek.cz