[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Děti dnes často trpí nedostatkem pohybu, což snižuje jejich fyzickou kondici, přispívá k nadváze a má rovněž negativní vliv na pozornost. Sport, pokud dítě baví, přináší příjemné emoce z vyplavených endorfinů, má dobrý vliv na sebevědomí dítěte a učí ho překonávat překážky či spolupracovat v týmu. V pubertě pak bývá sport velmi dobrým prostředkem proti nudě,“ zdůrazňuje psycholog Mgr. Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
„Sport, soutěže a závody u dětí zlepšují nejen kondici, ale i psychiku. Připravují je na životní zkoušky a nepříjemné situace. Během zákazů a omezení sportu za dva roky pandemie covidu ale až třetina aktivních dětí s pohybem skončila a už se k pravidelnému sportování zpátky nevrátila,“ řekl na Olympiádě dětí a mládeže v Krkonoších olympijský vítěz v pětiboji David Svoboda. Sportovní soutěže, jako je třeba zrovna dětská olympiáda, která je zároveň největší multisportovní akcí v Česku, podle Svobody znamenají nejen po fyzické, ale také po psychické stránce náročnou zkoušku.
Děti si díky sportu od malička zvykají na nepříjemné předstartovní stavy, vyrovnávají se s různými druhy obav, nejistoty a strachu. Patří mezi ně strach z bolesti, ze selhání nebo špatného hodnocení ze strany rodičů nebo vrstevníků.
„V období vládních covidových zákazů trpělo hned několik ročníků dětí nedostatkem zdravého pohybu, což na nich zanechalo zdravotní následky. A to nejen pokud jde o imunitní systém, výkony a kondici, ale i omezení rozvoje motorických a koordinačních schopností. Snížila se také schopnost přirozené socializace. Doufám, že to bude pro společnost velkým poučením a že už nic podobného znovu nedopustí,“ uvádí David Svoboda.
Děti sport a pohyb podle něj velmi potřebují. Na psychickou zátěž se díky němu postupně adaptují a stávají se výrazně odolnější vůči stresu. Některé děti prožívají období svých prvních soutěží a závodů velmi intenzivně a tlak těžko snášejí. Později ale vnímají podobné situace jinak, naučí se své psychické stavy regulovat, a závodní stres si dokonce užívají.
Raději než soutěživost by David Svoboda v dětech podporoval jejich nadšení pro sport a vnitřní motivaci. Soutěživost bývá dobrým zdrojem motivace, ale v nadměrné míře je kontraproduktivní.
„Některé děti jsou již od mala soutěživé a závodění mají rády, jiné naopak soupeření s ostatními nesnášejí. Pokud nesoutěživé dítě nutíme závodit, vystavujeme ho nadměrnému stresu a v podstatě ho traumatizujeme. Radost z výhry si musí umět užít hlavně dítě a ne jeho rodiče či trenér. Vyhrávat za každou cenu není pro zdravý psychický vývoj dobrá strategie,“ říká k tomu Mgr. Jan Kulhánek.
Jak děti správně motivovat ke sportu, k tomu, aby se hýbaly s nadšením?
Ideální cestou je vlastní příklad rodičů a vytváření různorodých příležitostí. Děti mají přirozenou potřebu k pohybovým aktivitám, a proto není dobré jim v tom bránit nebo je zbytečně omezovat. Pokud mají příležitost, dokážou se zabavit různými hrami a sportem i na několik hodin denně, na pohyb si zvyknou jako na normální součást každodenního života.
A když jako rodič narážím na nechuť dítěte a musím ho do sportu nutit?
Problémy mohou nastat právě v případech, kdy si děti tento návyk z různých důvodů neosvojí. Může to být způsobeno dlouhodobými zdravotními potížemi nebo zanedbáním ze strany rodičů či jinými vnějšími omezeními. V takových případech je potom potřeba, aby rodiče aktivně trávili s dětmi volný čas co možná nejčastěji a pomohli jim najít vhodné aktivity, které jejich ratolesti preferují, a dohlédli na pravidelný režim jejich opakování. Ideálně každý den. Postupem času by měla potřeba dohledu ze strany autority odeznívat. Pokud se nic nezanedbá, děti samy od sebe ve sportovních činnostech podle vlastního výběru rády setrvávají.
Nechat děti vybrat si sport, kterému se chtějí věnovat, nebo je nechat vyzkoušet si více druhů?
Samozřejmě nejlepší variantou je, když si děti vyberou sport samostatně. Potom záleží na tom, jak se případně rodičům podaří vyřešit dostupnost nebo finanční a časovou náročnost a další organizační věci, kterým je často potřeba v praxi ustoupit. Je dobré, když dětem rodiče ukážou co nejširší možnosti výběru sportů a snaží se následně, především v předškolním a mladším školním věku, upřednostňovat všestranný rozvoj nebo kombinovat více sportů.
A kde je hranice, abychom je nezdravě nepřetěžovali?
Optimální míra zátěže je u dětí velmi individuální, a je tedy nutné přihlížet ke schopnostem a zdravotnímu stavu každého zvlášť. Zdravé děti by se měly věnovat pohybovým aktivitám v průměru přibližně dvě hodiny denně. Pokud je zátěž taková, že mají chuť druhý den, byť s jinou intenzitou, opět aktivity opakovat, a tedy stíhají dostatečně regenerovat, je to v pořádku. V opačném případě hrozí v dlouhodobém měřítku přetížení a s tím související nechuť ke sportu, případně negativní zdravotní důsledky. Citlivé krátkodobé přetížení s dostatkem následného odpočinku v následujících dnech ale může naopak nastartovat žádoucí adaptační procesy a posilování odolnosti a zdatnosti organismu.
Jak jste vy sám začínal s profesionálním sportem? Byl jste akční dítě?
Odmalička jsme byli s bráchou oba hodně aktivní a ve volném čase jsme se pro zábavu věnovali různým sportům. Chodili jsme například na zimní stadion bruslit, později na karate, plavání, jezdili jsme na kole a hráli spolu i s dalšími dětmi různé sportovní hry. Bavilo nás hodně věcí, a tak asi není žádnou náhodou, že jsme oba skončili u vícebojů.