[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Schválně se podívejte na byt z výšky očí vašeho dítěte. Divná perspektiva, že? Třeba vypínače světel jsou tak vysoko, že si dítě samo nerozsvítí, ale elektrické zásuvky jsou natolik dole, aby do nich pohodlně mohlo strčit cokoli. Jasně, můžete pořídit všechny ty záslepky, ochrany rohů, pojistky šuplíků a oken, zábrany na schodiště, protiskluzové pásky na schody, netříštivá skla a spoustu dalších bezpečnostních vychytávek – a asi byste i měli. Stejně ale tipujeme, že vaše vynalézavá ratolest přijde na nějaký způsob, jak se přizabít.
VIDEO: Dětské popáleniny a opařeniny
Přitom kolikrát jde o zdánlivé drobnosti, které by vás třeba ani ve snu nenapadly. Což ovšem neznamená, že nenapadnou vaše dítko. Jako když si řekne o velkého plyšáka a pak si z něj udělá vysvobozující schod ze svého šprušlového spacího vězení. Nebo sice sotva leze, ale dokáže přisunout židličku k oknu – obzvlášť ta otevřená dokořán malého horolezce vyloženě vábí.
„Skoro vždycky je to tak, že dítě někdo deset vteřin nehlídal. Deset blbých vteřin, střih, let do popáleninového centra,“ říká vedoucí lékař Zdravotnické záchranné služby v Hradci Králové Marek Dvořák, jehož instagramový účet o první pomoci má přes devadesát tisíc sledujících. „Deset vteřin je dlouhá doba na průšvih,“ souhlasí s ním Veronika Poláčková, lékařka z Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze. „Se synem jsem se třeba rozčilovala, proč má tahací kačer tak nesmyslně krátký provázek, vždyť se pořád převrací! Až u dcery, která si omotala kabel od televize kolem krku a začala se dusit, jsem uznala, že sice každé dítě je jiné, ale blbý nápad můžou mít všechny.“ A přesně těmihle „blbými nápady“ a nehodami vás teď budeme tak trochu strašit.
Ochutnají kdeco. Od pavouka přes odhozený cigaretový nedopalek po gelovou kytičku do WC. Skupinou nejvíce ohroženou otravami jsou děti od jednoho roku do tří let. Ale co si budeme povídat, i ještě školáci mají někdy přihlouplé nápady.
Až 90 procent otrav se stane doma, většinou nepozorností rodičů nebo špatným uskladněním nebezpečných látek. Dezinfekční a čisticí prostředky proto volte s bezpečnostním uzávěrem a vyhraďte jim uzamykatelnou skříňku. Poctivě zamykat byste určitě měli i léky – a nezapomínejte je do té skříňky vracet! A ačkoli jste mičurinská povaha, na pár let si odpusťte tchynin jazyk, diefenbachii, dračinec, břečťan a další víceméně jedovatou zeleň. Ne, nestačí pokojovku přesunout na skříň, může jí třeba upadnout lísteček… Přístup k lékům, čisticím prostředkům a pokojovkám nezapomeňte zkontrolovat, když dáváte děti k babičkám.
Horké nápoje způsobují většinu opařenin u dětí do pěti let. Zasaženy bývají hlavně hlava, krk a hrudník, takže případné trvalé následky jsou celý život vidět. Navíc se jedná o velmi bolestivé zranění, které vyžaduje dlouhé léčení i opakované zákroky. Pořiďte si proto zábranu na sporák, zvykněte si vařit na zadních plotýnkách, nestavte hrnce a horké nápoje na okraje kuchyňské linky a stolu.
Pozor také na ubrusy, které na sebe může dítko strhnout. Stejně nešťastně může zatahat za elektrickou šňůru od varné konvice, grilu, remosky nebo žehličky. Dost opařenin vzniká i ve vaně, manipulace s kohoutkem děti láká. Nikdy je proto nenechávejte v koupelně bez dozoru – nemluvě o nebezpečí utopení.
Dítě jako účastník dopravní nehody, to je černá můra nás rodičů. Má to své opodstatnění, nejvíce smrtelných úrazů se odehrává právě v dopravě. Domácí nehody sice nebývají tak vážné, na druhou stranu polovinu hospitalizovaných úrazů zapříčinily pády, nejčastěji právě v prostředí domova nebo jeho okolí. Zejména pak ve věkové skupině 0–5 let, to jsou ty pády z přebalovacích pultů, postelí, schodů a nábytku, podklouznutí ve vaně, na dlaždicích, plovoučce, zakopnutí o koberce a prahy… Určitě máte svůj vlastní arzenál domácích pádů, v nichž hrál hlavní roli váš kamikadze potomek.
O malých dětech se říká, že jsou celkem nerozbitné a omyvatelné. Bohužel to vždycky neplatí, mají posunuté těžiště, takže padají hlavou napřed. Starší děti spíš bourají při sportu, takže trvejte na přilbě a chráničích zápěstí, kolen, loktů, případně páteře. A nacvičujte bezpečné přecházení, brzdění, odhad vzdálenosti jedoucích aut a podobně.
Statisticky hrozí utonutí zvláště dětem mezi jedním až čtyřmi roky. A prý už deset centimetrů vody může znamenat nebezpečí. To je samozřejmě extrém, ale i ten se děje a vy určitě nechcete figurovat v anekdotických důkazech. Proto dítě v blízkosti vody bedlivě hlídejte. Vy nebo jiný dospělý, ne starší sourozenec! A nejlépe adresně. Záchranáři totiž mají zkušenost, že čím víc lidí dítě hlídá, tím méně je hlídáno – dochází totiž k přelévání zodpovědnosti.
Máte-li na zahradě bazén, určitě ho oploťte nebo zastřešte. Přikrýt plachtou ho nestačí, naopak při pádu pod ni může mít dítě potíž se dostat nad hladinu nebo ke břehu. Zrádná jsou i zahradní jezírka nebo nádrže a sudy na vodu. Ohledně nafukovacích kruhů, rukávků, labutí, plameňáků a dalších výlisků z Číny, které vytvářejí iluzi bezpečí, vám instruktoři plavání vzkazují: Vážně chcete svěřit život svého dítěte plastové věci za padesát korun? Navíc představa, že tonoucí křičí a mává, je mylná. Na volání nemá kyslík a ruce mají co dělat s vodou. Dítě vypadá, že si jen tak hraje – přitom se ve skutečnosti topí. Mrazivě to vystihuje claim preventivní kampaně v Portugalsku: Smrt utonutím je rychlá a tichá.
Jak řekla v úvodu MUDr. Veronika Poláčková – všechny děti mohou mít blbý nápad. Takže odstraňte z jejich dosahu nebo zabezpečte všechny provázky, šňůry, kabely, ale třeba i řetízky od žaluzií. Taky igelitové tašky, pytle, sáčky, které úplně vyzývají k tomu, udělat si z nich čepičku a udusit se.
Další příčinou dušení, zejména u dětí ve stáří šesti měsíců až tří let, bývá vdechnutí drobných předmětů či tvrdších kousků potravy. Kdyby vás zajímalo, jak velký je takový předmět, aby způsobil udušení, je to 3,8–4,4 milimetru. A suverénně nejčastěji ho vdechnou dvouleťáci. U těch úplně nejmladších se skloňuje tajemný strašák všech novopečených rodičů SIDS – syndrom náhlého úmrtí kojence. Hrozí až do roka, ale nejčastěji k němu dochází mezi druhým a čtvrtým měsícem života.
A že nám to na předporodních kurzech kladou na srdce, pokouší se o nás infarkt pokaždé, když se monitor dechu v postýlce rozječí. I když si několikrát pročtete, co v takovém případě dělat, představte si sami sebe u bezvládného tělíčka – dokážete v tu chvíli a v těch nervech reagovat? Nejde o to, že vás teď děsíme, ale že je dobré si tyto reakce právě v těch vypjatých emocích zautomatizovat.
DOJDĚTE K DÍTĚTI, VYPNĚTE MONITOR, ABY NEŘVAL.
OSLOVTE DÍTĚ, ZATŘESTE S NÍM, PODÍVEJTE SE, JESTLI REAGUJE.
POKUD REAGUJE, normálně dýchá, začne brečet, pravděpodobně nemělo zástavu dechu a určitě ne zástavu oběhu. Občas se přístroj rozječí, pokud monitor není správně nainstalovaný, má nad sebou širokou matraci nebo dítě leží mimo snímací podložku.
DÍTĚ NEREAGUJE. Pokud je s vámi v domácnosti někdo, koho ještě ten monitor nevzbudil, volejte o pomoc, ať nejste na místě sami – hned jak přijde, volá záchranku na lince 155. Následující instrukce vám zopakuje operátor tísňové linky: Položte dítě na rovnou podložku a podívejte se pozorně, jestli dítě dýchá – zvedá se hrudníček, slyšíte a cítíte proud vydechovaného vzduchu. Pokud vidíte dýchací pohyby, ale necítíte proud vzduchu, dítě má pravděpodobně něco v dýchacích cestách – hlen, mléko, cizí těleso. Dostaňte to ven údery mezi lopatky.
Pokud nedýchá, proveďte 5 umělých vdechů tak, aby se s každým vdechem mírně zvednul hrudník. Pokud ani pak nejsou přítomné známky života, 15x rychle stlačte hrudník – je nejlepší si to vyzkoušet na kurzu. U kojenců stlačujte dvěma prsty. Pak proveďte 2 vdechy a 15 stlačení. To dělejte dokola, dokud dítě nezačne jevit známky života nebo než přijede záchranka, poměry vám vždycky řekne operátor na lince 155.
VIDEO: Jak resuscitovat dítě v bezvědomí?