Stand-up komička Adéla Elbel o rozvodu, střídavé péči i fyzických trestech. "Plácnutí na zadek u sebe vnímám jako selhání nervů."

Co je podle vás „trapnohumor“?

To je humor pomalu, ale opravdu velmi pomalu kráčející na hranici snesitelnosti. Zalézá nepříjemně pod kůži, ale něčím vás fascinuje. Mám "trapnohumor" ráda, je to disciplína, kde občas nevíte, zda je mistrně zvládnutá, nebo se vůbec nedaří. Katarze je pak o to větší.

Kdybyste chtěla v rámci stand-up pobavit publikum složené jen z matek, jaký byste zvolila repertoár?

Nejdřív bych si je “oťukla”. Jak dlouho jsou matkami, jaké to pro ně je, jak moc se do této role projektují…. No a pak by se to tvořilo samo na základě jejich odpovědí. Miluju improvizaci, a tak mi vždycky všechno vyplyne na místě. Matky jsou super téma.

Na svých stránkách o sobě píšete, že jste nesmlouvavá. Jak se to projevuje ve výchově?

Jsem láskyplná, ale přísná máma. Mám nároky jak na sebe, tak na své dcery. Nemám ráda lenost a jsem dost činorodá. Takže to stejné chci od svých dětí.

Nějak si vás neumím představit hystericky křičet nebo se rozčilovat. Pletu se?

Ale jo... To já dokážu. Jen se pak vždy rychle uklidním. Umím vyletět. Samozřejmě se snažím, aby to bylo co nejméně. A myslím, že se mi to docela daří.

Taky jste milovnicí prosecca – občasného všeléku pro většinu mateřstvím znavených maminek...

Prosecco už moc nepiju. Spíš si dám ráda se svým mužem pivo. Ideálně po výletě. Nejlepší na duši je totiž příroda a pohyb. To jsem pak naprosto šťastná.

Vaše dvě dcery, Amálku a Vilmu, dělí od sebe deset let. Jak spolu přes ten celkem velký věkový rozdíl vycházejí?

Jsou na sebe velmi fixované. Sice je mezi nimi jistá řevnivost, což mě právě vzhledem k věkovému rozdílu nepřestává překvapovat, ale mají se moc rády. Však jsou také hodně spolu. Bohužel je mám ve střídavé péči, takže ony dvě jsou spolu, a pak jsme tam my s otcem na střídačku.

Na síti jste sdílela sebekritickou poznámku mladší Vilmy, která o sobě řekla, že je lenoch. Jak se to projevuje?

Ale vlastně ani není, je to spíš velká spáčka. Dokáže spát klidně do oběda. Typická sova. Takže večer ji pak nemůžu tak snadno uspat.

Co puberta? Předpokládám, že u starší Amálky už něco proběhlo...

Bude jí osmnáct, takže pubertu zdárně ukončujeme. Musím říct, že to nebylo jednoduché období. Amálka schytala ve velmi citlivém věku, když jí bylo dvanáct, rozvod rodičů, a tak měla pubertu mnohem náročnější, než by jinak musela mít. Doufám, že to pro ni zpětně nebude tak těžké, jako to prožívala...

„Působím velmi chaoticky a nepromyšleně, ale přitom všechno má svůj řád. Takhle asi v životě vedu všechno.“ Co se týká toho řádu, jak ho uplatňujete ve výchově a jak u vás doma vypadá pro změnu zhmotněný chaos?

Mám řád v tom, co je potřeba udělat. Mám celkem dobrý time management. Mám ráda uklizeno, ale moc mě nebaví se úklidem zabývat. Takže se mi po zemi často válí komínky neuklizeného oblečení. Dost cestuju, vlastně není týden, kdy bych se někam nehnala s kufrem, takže mám spíš řád v hlavě než v domácnosti.

V jednom rozhovoru jste prozradila, že jste poměrně liberální matka. Dala jste třeba někdy holkám na zadek? Co na ně platilo víc: klidné domlouvání a moře slov, nebo jedna výchovná beze slov?

Na zadek jsem jim dala a opravdu na to nejsem hrdá. Doteď si na to plácnutí pamatuju a vnímám ho jako své selhání nervů. Myslím, že je to ponižující pro dítě a vlastně i pro rodiče, pokud nemá jiné zbraně než ruku. Domluva a vysvětlování. Nic jiného se nemá používat.

A jak je to tedy u vás s tou liberálností?

Netlačím a nemám na děti zvýšené nároky. Chci, aby byly morálně zdravé, ale jestli u toho budou hrát na klavír, nebo ne, to neřeším. Chci, aby měly v tom náročném životě mezi dvěma domácnostmi co nejvíce klidu.

Ve své knize Doba temna, která je takovou vaší zpovědí, je i pasáž určená dcerám. Je to takové desatero „ideálního života“. Co konkrétně byste chtěla holky naučit, čeho je ušetřit?

Rozhodně mi záleží na tom, aby poznaly samy sebe. Aby věděly, kdo jsou a co od života chtějí. Pak mají větší šanci najít si k tomu vhodného partnera a nespadnou do nehezkého vztahu jako já.

Neměly by si tu pusu přece jen v některých ohledech nabít?

Ale to si samozřejmě nabijí. Jen chci, aby je to bolelo co nejméně a aby věděly, že tu pro ně jsem.

Jakého ženicha byste jim jednou přála? A jak podle vás vypadá ideální chlap?

Ideální chlap je velkorysý. To znamená, že má velké rysy. Charakterní, hluboký, pro kterého je rodina ta pravá parta. Takže nějakého takového.