[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Byl to okamžik, na který nikdy v životě nezapomenu. Bylo to v září 2022, když jsem se poprvé podíval na obrazovku ultrazvuku, a srdce mi zaplesalo radostí. S mojí manželkou Casey, které bylo v té době 40 let, jsme čekali naše první společné dítě. Samozřejmě jsme se těšili, že se narodí buď syn, nebo dcera. Jenže lékařka nás vzápětí velmi překvapila, když řekla, že to vypadá na dvojčátka,“ vzpomíná dnes pětačtyřicetiletý dvojnásobný táta James.
Toto nečekané zjištění bylo pro oba v první chvíli trochu šok. Při prvním těhotenském ultrazvuku bylo totiž slyšet jen jedno ťukající srdíčko. Při dalším podrobnějším vyšetření ale začalo být rychle jasno, v bříšku jsou skutečně dva plody. „To je prostě zázrak, řekl jsem tehdy s dojetím své ženě, když jsme si konečně naplno uvědomili, že se můžeme těšit na dva malé andílky,“ svěřil se James. Těhotenství dávalo Casey dost zabrat, dlouhé týdny ji v podstatě denně trápily silné ranní nevolnosti, cítila se hodně slabá. Úleva přišla až během druhého trimestru, kdy se manželé dozvěděli, že čekají dva chlapce. Pocit závratného štěstí ale brzy vystřídal obrovský strach a slzy.
Při rutinní prohlídce v rámci těhotenské poradny v nemocnici lékaři rodičům sdělili, že jejich ještě nenarození chlapci trpí tzv. transfuzním syndromem dvojčat (Twin-to-Twin transfusion syndrome, TTTS), což je velmi závažný patologický stav. Jde o poruchu, která se může objevit u monochoriální placenty, tedy když jsou oba plody v děloze vyživovány jednou společnou placentou. Dochází k tomu, že jedno z jednovaječných dvojčat je živeno či zásobováno krví méně a druhé více.
„Lékaři nám vysvětlovali, že kluci mají jednu společnou placentu a krev a živiny mezi nimi neproudí rovnoměrně, což představuje extrémní riziko pro jejich zdraví a další vývoj. Byli jsme okamžitě odesláni k odborníkovi na prenatální medicínu, který navrhl chirurgický zákrok v děloze, aby se jejich krevní oběh stabilizoval. Bohužel, po dalších testech jsme se dozvěděli, že tento zákrok by byl příliš riskantní, jak pro chlapce, tak pro mě,“ říká Casey.
Bylo potřeba provést předčasně akutní císařský řez, jelikož se hrálo o čas. Jedině tak mají děti alespoň nějakou šanci na přežití, dozvěděli se zoufalí a vystrašení rodiče. „Srdce nám krvácela, ale věděli jsme, že je to jediné možné řešení. A pak přišel den, kdy jsme se museli definitivně rozhodnout. Na konci 27. týdne těhotenství tak Casey chlapce předčasně přivedla na svět. Byly to emočně vypjaté okamžiky, držel jsem ji za ruku, srdce mi bilo až v krku. Vše se událo během pár minut, nejdříve se narodil Bailey, který vážil pouhých 994 gramů, a hned poté pomohli lékaři na svět Lucasovi. Ten byl ještě menší a vážil jen 740 gramů. Bailey nedýchal, takže jej okamžitě odnesli,“ vzpomíná James.
V dalších hodinách a dnech prožívali rodiče náročné chvíle plné nejistoty a psychického vypětí, jelikož oba chlapci bojovali téměř dva týdny o život na novorozenecké jednotce intenzivní péče. Ačkoli to vypadalo, že se jejich stav postupně zlepšuje, objevily se u Lucase problémy se srdcem, a lékaři u něj diagnostikovali aortální stenózu, což znamená zúžení srdeční chlopně, které brání normálnímu průtoku krve. Bez rychlé operace by neměl šanci přežít. Zákrok trval nekonečných sedm hodin.
„Čekání na výsledek operace bylo strašné, připadalo mi, že to trvá celou věčnost. Naštěstí vše dopadlo dobře a syn přežil,“ říká Casey a dodává: „Po mnoha měsících nekonečného stresu, strachu a zlých snů, jsme prožili opravdový zázrak. Na Vánoce, přesně tak, jak jsme tajně doufali, se naši malí hrdinové vrátili z nemocnice domů. Štěstí u nás doma bylo přímo hmatatelné. Společně se všemi našimi šesti staršími dětmi jsme si užili sváteční pohodu a rozbalili dárky pod stromečkem."
Rok 2024 přinesl rodině do života nové překážky, komplikace a výzvy. Lucas podstoupil další dvě náročné operace srdce, a navíc mu byla na čas nasazena výživová hadička, aby měl více živin a lépe přibíral na hmotnosti. „Další těžkou zatěžkávací zkouškou pro nás byla i diagnóza dětské mozkové obrny, ale víme, že náš život a boj o zdraví obou chlapců nikdy nevzdáme. Jsou pro nás stále naším ,vánočním zázrakem', a i když netušíme, co nám budoucnost přinese, jsme vděční za každý den, který s nimi strávíme. Lucas a Bailey, naši malí bojovníci, oslaví zanedlouho své druhé narozeniny a pro nás jsou největším darem,“ shodují se pyšní rodiče Casey a James.