Maminka.czNovorozenec

Štěpánka Duchková: "Kluky si dodnes lehce spletu!"

Adéla Vedralová 8.  8.  2011
Sympatická moderátorka Štěpánka Duchková si už dva a čtvrt roku užívá roli maminky jednovaječných dvojčátek Adámka a Honzíka. Dostali jsme od ní dokonce pár praktických rad, jak dvojité štěstí zvládnout a nezbláznit se...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Co byste ze své zkušenosti poradila nastávajícím maminkám dvojčátek?

Štěpánka: Od začátku jsem se snažila, aby moji synkové dělali vše společně, měli totožný rytmus. Nám se to podařilo rozjet a dodnes tato pravidla trvají. Je skvělé, že oba kluci stejně usínají a přibližně ve stejnou chvíli se budí. Jeden druhého absolutně neruší. Neumím si vůbec představit, jak bych bez takového režimu fungovala.

Zvládáte i svou práci, což je obdivuhodné. Jak to děláte?

Štěpánka: Naštěstí mi kluci pořád pravidelně usínají po obědě a do tří odpoledne o nich nevím. Tak mám čas na své povinnosti. A když je potřeba, někdo mi je na chvilku pohlídá.

Nabízí se otázka: Pletete si své syny?

Štěpánka: Jasně! Dodnes se mi stane, že nevím, který je který. Když je jeden na zahradě a druhý čeká doma, musím dlouho koukat, než si uvědomím, o koho jde.

Liší se tedy povahou?

Štěpánka: Ano, v tomto směru jsou naprosto rozdílní. Adámek je tanečník a zpěvák, zároveň je také agresivní. Svého brášku dokonce občas škrtí a kouše. Honzík je zase klidnější. Stále potřebuje rozdávat pusinky a rád nás objímá. Problém je, když chce obejmout Adama, tak schytá facku. U nás je prostě veselo.

Těhotenství s dvojčátky bývá rizikové. Měla jste nějaké problémy?

Štěpánka: Naštěstí jsem neměla žádné! Neznám zvracení ani otoky a do sedmého měsíce jsem s plným nasazením hrála golf. Bohužel se mi ty nepříjemnosti přihlásily, až když se kluci narodili o šest týdnů dříve...

Jak vše probíhalo?

Štěpánka: Adámek s Honzíkem museli nějakou dobu zůstat v nemocnici, takže jsem se domů vrátila bez miminek a jezdila za nimi třikrát denně. Bylo psychicky i fyzicky náročné období. Nejhorší pro mě nastalo, když mi dali domů jen jednoho a druhý zůstal v nemocnici. Tenkrát jsem zažila hrozné pocity, které jsem do té doby neznala.

Jak zvládáte s dvěma batolaty běžné denní úkony, jako třeba nakupování?

Štěpánka: Na nákup s nimi sama rozhodně nemůžu! Do košíku je oba neposadím, takže musím jít s doprovodem nebo bez nich.

Jak řešíte oblékání vašich kluků?

Štěpánka: Nechci, aby byli úplně stejní. Docela se mi ale líbí, když jsou si nějakým prvkem oblečení podobní, například barvou.

Až povyrostou, dáte v tomto ohledu také na jejich názor?

Štěpánka: V tom mám jasno už teď! Pokud se budou chtít oblékat stejně, nebudu jim bránit. Když ne, nechám je být. Máme totiž známé, také jednovaječná dvojčata, kterým je dnes čtyřicet a dodnes zuří při vzpomínce na to, jak je rodiče nutili chodit jako přes kopírák. Právě těchto pocitů bych své kluky ráda ušetřila.

Jste spokojená s nabídkou oblečení na chlapečky?

Štěpánka: Podle mého názoru jsou u nás v dětské klučičí módě velké rezervy ve srovnání s holčičí. Když přijdu do obchodu, vidím jen růžovou a až někde v koutě se to začíná trochu modrat. Proto mnohem radši nakupuji v zahraničí, kde jsou i přijatelnější ceny. A jelikož kupuji všeho dvojité množství, i tohle musím řešit.

Jak jste vybírala kočárek?

Štěpánka: Tenkrát jsem udělala chybu a trvala na tom, aby kluci v kočárku seděli vedle sebe místo za sebou. Měla jsem za to, že by byl jeden z nich vzadu v nevýhodě, protože by neměl dobrý výhled. Teď vím, jak velký je to nesmysl. S tím kočárkem, co jsem koupila jsem potom zažila peklo. Nikde jsem neprojela, špatně se skládal... Právě kočárek, kde děti sedí za sebou, je miliónkrát lepší. Bohužel jsem na to přišla pozdě! Snad můj omyl někoho poučí.

Témata: Děti, Porod, Slavní rodiče, Předškolák, Novorozenec, Školák, Batole, Kojenec, duch, Štěpánka Duchková, Dobrý výhled, Kluk, Kluky, Step