[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Termínem „překotný porod“ označují lékaři porodní proces, který trval méně než dvě hodiny a proběhl zcela spontánně. Zkracuje se přitom první doba porodní, tedy fáze otevírání a přípravy porodních cest. Právě z toho důvodu se vyskytuje mnohem častěji u žen, které už někdy rodily, než u prvorodiček. Možná má příroda pocit, že zaskočit nečekaným a extrémně rychlým porodem ženu, která ještě nikdy nerodila, by nebylo úplně fér, a tak tuto zajímavou zkušenost poskytuje spíše těm, které si rození už někdy vyzkoušely.
Pravděpodobnější je překotný porod také u žen, které nosí pod srdcem spíše menší plod, pro který je cesta na svět přece jen o něco snadnější, než když se porodními cestami musí prodírat čtyřkilový cvalík. Vyšší výskyt překotných porodů zaznamenávají porodníci také u žen, které trpí – v tomto případě doslova – extrémně silnými děložními stahy. Alespoň v tomto případě mohou mít pocit, že ty opravdu velmi citelné bolesti k něčemu jsou.
V českých podmínkách většinou rodiče stíhají dojet do porodnice nebo přijede záchranná služba k nim domů. Jsou ale i případy, kdy se porod v porodnici prostě nestihne a děťátko přichází na svět tam, kde se mu zrovna zalíbilo, třeba doma nebo ve vlaku. Rozhodující většinou je, zda už má žena velmi silné kontrakce, které přicházejí rychle za sebou, což ji nutí k tlačení.
V takové fázi porodu už nemá smysl soustředit se na odvoz do porodnice, spíše je třeba připravit se na to, že porod přijde každou minutou právě tam, kde se zrovna nacházíme. Ačkoli to některým ženám může připadat nemožné, v určitém okamžiku každá z nás pozná, že narození dítěte je nevyhnutelně blízko.
Pro matku znamená překotný porod zvýšené riziko poranění děložního hrdla nebo pochvy, častější jsou také trhliny v hrázi. Miminko se zkrátka doslova dere na svět, což se někdy neobejde bez následků, a co platí v případě běžného porodu, platí o to víc v případě porodu extrémně rychlého. Nebezpečný ale může být překotný porod i pro děťátko, které je ohroženo především nitrolebečním krvácením. To může vzniknout právě tehdy, kdy je průchod těsnými porodními cestami až příliš rychlý, takže na hlavičku dítěte působí velmi silné kontrakce v rychlém sledu za sebou.
Při hodně rychlém porodu se může také přetrhnout pupečník, což by znamenalo riziko vykrvácení. Proto je potřeba i po zdárně proběhlém překotném porodu mimo porodnici spěchat k odbornému ošetření. Příliš často se to nestává, ale ženu může náhlý porod natolik zaskočit, že opomene dítě po vyklouznutí přidržet, takže výjimečně může dojít i k úrazu miminka.
Třebaže je rozrušení rodící ženy i jejího okolí v případě překotného porodu zcela pochopitelné, nejdůležitější je v takové chvíli pokusit se zachovat klidnou hlavu. Jestliže porod ženu a její rodinu zaskočí, je třeba nejprve přivolat pomoc. Má-li rodička pocit, že do porodnice nestihne dojet, volejte záchrannou službu. I kdyby se zdravotníkům nepodařilo dorazit předtím, než se děťátko narodí, operátorka vám může po telefonu radit, co a kdy udělat, aby vše proběhlo tak, jak má. Uveďte své jméno, adresu, věk rodičky a týden těhotenství, v němž se nalézá.
Popište, co se děje a v jakém stadiu podle vás porod je. Zásadní je zejména informace o tom, zda již odtekla plodová voda, případně jak vypadala – jakou měla barvu a zda v ní byly nějaké sraženiny nebo krev. Rizikem je zejména infekce, a to jak pro dítě, tak pro matku, proto připravte kus čisté látky, třeba vyprané prostěradlo nebo ubrus. Všichni si důkladně umyjte ruce teplou vodou a mýdlem. Na rodidla ženy ale sahejte jen minimálně, nebo raději vůbec.
Než přijede sanitka, položte ženu na podložku, kterou jste připravili, a nechte ji, aby zaujala polohu, která je jí příjemná. Mluvte na ni a případně ji uklidňujt. Některé ženy si porod „odřídí“ samy a v nepřítomnosti zdravotníka nevidí žádný zásadní problém, pro jiné to může být zneklidňující. V takovém případě ženě řekněte, že pomoc je na cestě a že kromě toho máte na telefonu vyškolenou operátorku.
Pak postupujte podle jejích pokynů, konzultujte s ní změny stavu a poskytujte ženě psychickou podporu. Je pravděpodobné, že kvůli riziku nitrolebečního krvácení vás operátorka vyzve, abyste pokud možno přiměli rodící ženu netlačit hned, jakmile pocítí nutkání. První pocity na tlačení je spíše třeba mělce a krátce prodýchat, použít tzv. psí dýchání. Jestliže je narození dítěte nevyhnutelné a vy už vidíte hlavičku miminka, operátorka vás zřejmě vyzve, abyste se pokusili ochránit hráz před trhlinami. Většinou postačí, když na nejvíce napnutou oblast přiložíte prsty a jemně zatlačíte. Tím zároveň ochráníte i hlavičku dítěte.
Když hlavička proklouzne, v žádném případě se nesnažte dítě vytáhnout silou. Při následující kontrakci velmi pravděpodobně tělíčko vyklouzne z matčina těla samo, přitom si miminko dorotuje přesně tak, jak potřebuje. Taháním ven byste tuto přirozenou rotaci mohli narušit a výsledkem by mohla být třeba zlomenina klíční kosti miminka.
Soustřeďte se výhradně na to, abyste kluzké děťátko bezpečně zachytili a ochránili před pádem. Může se stát, že po porodu zjistíte, že novorozenec má pupeční šňůru kolem krčku. Nepanikařte, přestože třeba miminko zatím nepláče, vsuňte pod pupeční šňůru prst a jemně ji přetáhněte přes hlavičku.
Dítě položte na bok na matčino břicho – možná mu z pusinky vyteče plodová voda, a teprve potom začne dýchat. Pokud máte z filmů zažito, že je třeba novorozeně poplácat přes zadeček, aby začalo plakat, ponechte si tuto myšlenku jen jako filmovou vzpomínku. Nikde není psáno, že děťátko musí svůj příchod na svět ohlásit křikem. Pokud dýchá, je zřejmě v klidu, což je známka, že jste všichni situaci zvládli více než dobře.
Jednou z vašich základních starostí po porodu by mělo být zajištění toho, aby se miminko nepodchladilo. Novorozenec je k podchlazení velmi náchylný, protože nedokáže sám regulovat svou tělesnou teplotu. O podchlazení lékaři hovoří tehdy, když tělesná teplota klesne pod 35 °C, a pro novorozence je to skutečně závažný stav. Proto miminko ihned dobře zabalte. V tuto chvíli je důležité teplo, proto se nemusíte zabývat omýváním děťátka ani pupečníkem. Ten rozhodně nestřiháme, dokud pulzuje, pak by hrozilo vykrvácení.
Ideální je počkat na příjezd zdravotníků, kteří pupečník odborně podvážou a ošetří. Není žádný důvod k tomu, aby dítě nemohlo zůstat spojeno s matkou až do příjezdu záchranky. Asi půl hodiny po porodu vyjde z matčina těla placenta, i to bývá spontánní, tedy ji násilně nevytahujte, v takovém případě je naopak zvýšené riziko jejího potrhání. Placentu zabalte do igelitu a ukažte ji zdravotníkům, aby zkontrolovali, zda vyšla celá. Její zbytky by mohly být zdrojem zánětu a následného krvácení.
Možná máte v paměti případ ženy, která překotně porodila doma, porod zvládla dobře, přesto měl nepříjemnou dohru u soudu. O co šlo? Ženu z Brna zaskočil překotný porod doma a její dítě přišlo na svět dřív, než se rozkoukala. Po narození miminka tedy zavolala záchrannou službu, od níž očekávala, že její dítě odborně ošetří a prohlédne.
Do nemocnice se jí ale po proběhlém porodu nechtělo, a tak záchranářům sdělila, že i s děťátkem už zůstane doma. Zasahující lékař ale proti vůli matky rozhodl, že dítě do nemocnice musí, a tak je sanitka skutečně odvezla.
Rozzlobená maminka se proto obrátila na soud. Jelikož zákon přesně upravuje situaci, kdy může zdravotnický personál poskytnout péči dítěti bez souhlasu jeho rodičů, soud dal matce za pravdu. Podmínkou takového jednání lékaře totiž je, že péče je v daném případě nezbytná k záchraně života nebo zdraví dítěte.
A jelikož v brněnském případě lékař při prohlídce miminka žádnou patologii nezjistil, což zdokumentoval ve zprávě zhodnocením stavu dítěte tzv. Apgar skóre ve výši 10 bodů, tedy nejvyšší možnou hodnotou, neměl právo proti vůli matky dítě odvézt do nemocnice. ideálně by měli zdravotníci rodičům vysvětlit, proč považují převoz dítěte do nemocnice za prospěšný, a pokud i poté rodina trvá na tom, že si to nepřeje, nechat si podepsat informovaný nesouhlas s poskytnutím péče.
Tím by byli zbaveni odpovědnosti za případné újmy na zdraví, k nimž by v důsledku tohoto rozhodnutí došlo. I u nás totiž platí, že za své dítě jsou v prvé řadě odpovědní rodiče. Tedy: V případě, že je vaše miminko po narození mimo ústavní péči zdravé, nemusíte se převozu do porodnice vůbec podvolit. Záleží tedy jen na vás, zda do nemocnice opravdu chcete jet.
„První dítě se mi narodilo čtyři hodiny od první kontrakce. Nenapadlo mě, že u druhého ani nepoznám, že rodím. Naštěstí jsem byla v porodnici, měla jsem málo plodové vody, tak mě dva týdny před termínem porodu hospitalizovali. Chodila jsem na monitory a na jednom z nich najednou začala sestra běhat s mým výsledkem a volat doktory. Pak se mě ptala: ‚Vás nic nebolí?‘
Ale mě bolela jen záda, z toho neustálého monitorování. Když mi řekla, že podle monitoru mám silné kontrakce, smála jsem se. Nic jsem totiž necítila. Přesto trvala na tom, že půjdeme na porodní sál. Nechtělo se mi, ale nedala jinak, tak jsem si sbalila věci a šla. Byla jsem přesvědčená, že mě ze sálu vrátí zpět na rizikové. Jenže na sále mě vyšetřili a řekli, že jdeme do porodního boxu.
Byla jsem mimo, takže jsem se zeptala, co tam budeme dělat. Všichni se smáli a lékařka mi řekla: ‚My nic, vy budete rodit.‘ V tu chvíli jsem začala v břiše něco slabého cítit. Došli jsme na porodní lůžko a najednou se mi chtělo tlačit. Tak jsem zatlačila – a syn byl na světě. Nebudete tomu věřit, ani já jsem nevěřila, ale měl přes čtyři kila!“
Článek vyšel v časopisu Maminka 11/2013