[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Počet obézních dětí v českých rodinách neustále narůstá, „malí velcí“ Češi se již bohužel projedli k předním příčkám evropského žebříčku dětské obezity. Příčin dětské obezity je pochopitelně několik, na jednu se však kupodivu často zapomíná – touto opomíjenou příčinou je stres.
Přistupovat k jídlu jako k léku na neklid a frustraci dítě obvykle naučí rodiče – samozřejmě neúmyslně. Dochází k tomu v situacích, kdy je dítěti místo pochování, pohlazení, vlídného slova či kontroly pleny opakovaně nabídnuto jídlo či pamlsek jako odpověď na jeho evidentní nepohodu.
„Jsi nespokojený? Pláčeš? Křičíš? Tu máš rohlík, bonbon či sušenku a hned ti bude lépe!“ Místo naplnění skutečné potřeby je dítě polaskáno nějakou laskominou, jenže na laskominy se rychle zvyká …
Rodiče tak nevědomky deformují vztah dítěte k jídlu; zhoršují jeho rozlišovací schopnost odlišit fyziologické a psychologické příčiny hladu. Již v raném dětství lze pak zaznamenat sklony k tomu, řešit stresové situace zvýšeným přísunem jídla či vybraných laskomin. V takovém případě je nutné nejen „narovnat“ vztah k jídlu, ale také se vyvarovat dlouhodobého stresu.
„Za každou cenu zabraňte vzniku situace, vedoucí k dlouhodobému nezvladatelnému stresu,“ varuje v těchto souvislostech v publikaci s příznačným názvem Stop dětské obezitě uznávaný český odborník na výživu Petr Fořt.
Neznají to pochopitelně jen děti, ale i dospělí – pakliže se dobře najíme, je nám zkrátka dobře po těle. Hladina krevního cukru přirozeně stoupá, endorfiny (tzv. hormony štěstí) se vyplavují) a míra spokojenosti roste. Pakliže je dítě v situaci, kdy je neustále ve stresu, intuitivně hledá „díru v plotě“, kterou by se dostalo z nepříjemného stavu ven.
Některé děti utíkají do světa fantazie a stáhnou se do sebe, jiné mohou sáhnout po jednoduchém chvilkovém uspokojení, který se ukrývá v jídle. Je pochopitelné, že pokud si dítě uvykne uchylovat se ve stresu ke konejšivé náruči pochutin, bude časem tloustnout.
Dalším poněkud kontroverzním tématem je jídlo coby odměna. Děti se dnes velmi často odměňují za nejrůznější zásluhy sladkým bonbonem, čokoládkou apod. Negativní dopady se samozřejmě nemusí projevit u každého dítěte, ale i tento přístup k jídlu (ke sladkostem) může v některých dětech nepozorovaně živit pocit, že jídlo rovná se blaženost a okamžitý únik ze stresu a nepohody.
Čím je stres delší, tím může být riziko vyšší. Je tedy zřejmé, že trvalý stres může být za určitých okolností dokonce prvotní příčinou obezity!
Souvislost mezi stresem a obezitou jde však ještě dál, kupříkladu významný slovenský biochemik a badatel Richard Kvetňanský na základě svých poznatků tvrdil:
„Vztah mezi vlivem stresu na obezitu je otevřený. Někteří lidé reagují na stresové situace ztrátou hmotnosti, jiní při stresu přibírají. Naše spolupráce s vědci z amerických pracovišť přinesla v této oblasti nové zásadní poznatky. Podařilo se nám dokázat, že stres zvyšuje obezitu při zvýšeném příjmu potravy, a to mechanismem působení neuropeptidů (NPY) přímo na břišní tukovou tkáň. "
Je tedy nesporné, že je v souvislostech s dětskou obezitou naprosto nutné brát v potaz jako jeden z rizikových faktorů nejen nevhodnou skladbu jídelníčku a nedostatek pohybu, ale také stres.