[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ústavní soud v únoru jen znovu potvrdil to, co říkal už dříve – střídavá péče má být výchozím modelem péče, ale může mít více forem, ne jen symetrickou podobu s rozložením času mezi rodiči 50 : 50. Za střídavou péči se dá považovat jakýkoli model, ve kterém jsou děti alespoň 30 procent času i v domácnosti druhého rodiče.
V konkrétním případě, který Ústavní soud ČR projednával, odvolací soud zachoval střídavou péči v režimu 50 : 50, aniž by se podrobně zabýval tím, co si přejí samotné děti. Ty hned při několika příležitostech řekly, že chtějí trávit více času s matkou. Ústavní soud zdůraznil, že je nutné vždy pečlivě posuzovat zájmy dítěte a stěžejní k posouzení nejlepšího zájmu dítěte je zjistit jeho názor. „Soudy se musí zaměřit na konkrétní potřeby dítěte, ne na formální označení formy péče. Ta může být rozdělena asymetricky – například v poměru 60 : 40 nebo jinak, pokud to lépe odpovídá potřebám dítěte,“ dodala Kateřina Rumíšková z advokátní kanceláře Spring Walk.
Místo snahy o matematicky spravedlivé rozdělení péče a nálepky „výlučná“ nebo „střídavá“ péče by rodiče měli především zohledňovat, co jejich dítě skutečně potřebuje a ne, jak je to pojmenováno. Faktory jako vztah k jednotlivým rodičům, stabilita prostředí nebo školní docházka mohou hrát zásadní roli při rozhodování o tom, jak bude péče uspořádána.
Klíčová je vzájemná dohoda rodičů. Ideální je najít kompromis, který bude vyhovovat především dítěti. „Je třeba mít na paměti, že rodiče spolu budou muset o výchově a péči o děti komunikovat a spolupracovat dlouhou dobu. Této odpovědnosti je nezbaví žádný soud ani žádný rozsudek,“ upozorňuje Kateřina Rumíšková z advokátní kanceláře Spring Walk. „Rozsudkem nejde pokrýt všechny situace, které v životě dítěte mohou nastat. Kompromis a dohoda by tedy měly být hlavním cílem, pokud rodiče nechtějí trávit roky v soudních síních,“ dodala Kateřina Rumíšková.