[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Střídavou péči většinou preferují otcové, pro které to je téměř jediná varianta, jak své děti vidět více než jednou za měsíc o víkendu. Usilují o ni za předpokladu, že o děti mají zájem a chtějí se o ně starat. V tom případě jim střídavá péče poskytne možnost mít na své děti vliv, trávit s nimi volný čas a podílet se na jejich výchově. Je možné, že se najdou i muži, kteří usilují o střídavou péči proto, aby se pomstili manželce. To jsou však, doufám, pouze výjimky. Pokud má otec dítě ve střídavé péči, zpravidla za něj utratí víc, než by ho stály klasické alimenty.
Pro matku znamená oproti klasické plné péči ta střídavá finanční výhody. Navíc může své koníčky a povinnosti přesunout na týden bez dětí a další týden věnovat volný čas převážně jim. Nevýhoda střídavé péče je zde zřejmá, matka je týden bez svých dětí, což většinou špatně nese. Nutnou podmínkou při střídavé výchově je komunikace mezi rodiči. Pokud toho nejsou schopni, tato forma nebude fungovat. V takových případech pak může dojít až k exekucím dítěte, jak bylo v poslední době hojně prezentováno v médiích.
Nejčastěji zmiňovanou výhodou pro děti je, že nepřichází o maminku, ani o tatínka. Na to nelze nic namítat. Pokud není jeden z rodičů pro výchovu vysloveně nezpůsobilý, děti to zpravidla oceňují. Dalším argumentem zastánců střídavé výchovy je to, že dítě nepřijde o mužský ani ženský vzor. Zde je otázka, jestli je kvůli tomu nutné volit střídavou péči, jestli třeba pro mužský vzor nepostačí dědeček, maminčin přítel a ještě tatínek o víkendu. Obecně je pro děti hlavně obohacující, pokud mohou sledovat konstruktivní řešení problémů mezi rodiči, což stejně střídavá výchova nevyřeší.
Málokteré dítě ovšem ocení, když si musí každý týden balit věci, že každý týden usíná v jiné posteli, snídá z jiné misky u jiného stolu a často musí jeden z týdnů daleko dojíždět do školy či školky. Děti jsou často fixovány na určité předměty, snad každé z nich má do určitého věku svého oblíbeného plyšáka na spaní. Pokud se věci kolem dětí příliš často mění, málokterému to prospívá.
Pocit jistoty a stability se nepojí pouze k předmětům, ale samozřejmě i k lidem. Je přirozené, že si dítě vytváří specifickou citovou vazbu k jednomu konkrétnímu člověku, většinou k tomu, který o něj po většinu času pečuje. Otázkou je, jak se dítě s vytvářením specifické citové vazby vyrovná, když se pečující osoba každý týden mění.