Stydlivost mi komplikuje život

??? 7. 7. 2013 16:07
dobry den ja vim tohle je stranka pro maminky ale zaujal mne clanek pro lidi ze stidlivovsti mam stim trapeni taky a chtel bych vedet jak stim bojovat k babice na penzion prijeli lidi ja sem sice normalne zdravil ale prijel tam i clovek se kterym si myslim ze bych se moch dobre kamaradit byli tady sice jenom dva dny ale nevadi ale ja nebyl schopnej ani pozdravit ho bylo mu 15 a ja se chtel skamaradit ale tim ze sem se stidel to bylo knicemu a chtel sem se jen zeptat jestli je moznost jak tzo prekonat a proste jit za nim a zacit se proste kamradit budu rad za odpoved
Miroslav Staněk 12. 12. 2013 16:32
Respekt studu pacienta všeobecně ve zdravotnictví, v gynekologi, urologii, proktologii a pod. zejména, aneb co se medikům na fakultách a sestrám na zdravotních školách zřejmě nepřednáší, ale co jsou povinni vědět a tedy co se přednášet (jednou – co nejdřív začít) musí.
Jako všichni zdraví lidé, i doktoři a zdravotnický perzonál nejsou žádné nadpřirozené, éterické, bezpohlavní bytosti, jsou to „od přírody“ obyčejní lidé. Studium medicíny nebo speciálně gynekologie ještě nikoho nezbavilo sexuální vnímavosti, pohlavního pudu. Neudělalo z žádného muže či chlapa eunucha. Stejně tak u žen. Nelze tedy vůbec přijmout, akceptovat či věřit, že doktor má, jak oni říkají, „neosobní“ přístup k pacientovi (z reálně biologického a psychologického hlediska je takové tvrzení nesmysl. přetvářka a lež, klamání druhých i sebe sama) a je jisté, že si „na své" přijde. Jinak řečeno: Kdyby stěny ordinací (ambulancí) mohly nebo uměly mluvit.... Rovněž tak významové spojení „falešný stud“ je jejich nesmyslným, hloupým propagandistickým výmyslem. Člověk se buď stydí, nebo, je-li citově dementní, retardovaný, nebo jakkoliv necitlivý, se nestydí. Stávající praxe je, především ve zmíněných oborech, pro mnoho žen a manželských párů psychickým tlakem na rezignaci na stud a osobitost citového založení, zásahem do rodinného života a tedy velkou, ba nesnesitelnou psychickou zátěží. Stud je přirozený cit a jeho umrtvování či potlačování a v jejich důsledcích jeho absence činí člověka psychicky, specielně citově, deficitního a patří do prostředí vykřičených domů a lehkých žen. Bez studu má člověk neúplnou, deformovanou, zmrzačenou, psychickou – citovou výbavu. Tato manýra přežívá z dob, kdy povolání lékařky bylo ženám jen velice těžko přístupné a tedy šlo o vzácné výjimky a lékařství ve všech oborech bylo považováno prakticky za čistě mužskou záležitost. Gynekologie prováděná muži, bez respektu tohoto citu, bez ohledu na citové založení klientů, jako by tvor mužského (a ne, jak je logicky přirozené, opačného, tedy žena) pohlaví byl předurčen (od kdy, kým, čím???) pro výkon této činnosti, je mírně řečeno, s odpuštěním, prasárna. Neochota doktorů diferencovat lidské osobnosti i podle jejich citového založení, v oblasti osobní intimity, zejména sexuality a nahoty, ukazuje na jejich etickou, kulturní a intelektuální úroveň. Jednou ze základních dimenzí lidství je také estetické vnímání. Jak v tomto ohledu se to má s činností (gynekologií) při níž je ženám přikazováno, aby exhibovaly svoji nahotu a nechaly se osahávat příslušníky opačného pohlaví, cizím mužem (chlapem), není nutné rozvádět. Nejenže by měl být pacient dotazován na přijatelnost toho či onoho vyšetřovacího (diagnostického) a terapeutického postupu, měl by s ním být dohodnut a výslovně vyjádřeno stanovisko pacientky (-a); oni ani tehdy, kdy je pacient iniciativní v této komunikaci, dávají znát, že jsou to oni, kdo bude pískat a pacient bude podle nich skákat protože jej „mají v hrsti“. Vytvářejí tím pro pacienty zábrany, kvůli nimž pacient návštěvu lékaře odkládá, váhá. Tento moment je stejně tak neslučitelný s humánním posláním medicíny, s jejím humanitním základem. Evidentně si osobují právo jakékoliv manipulace s pacientem. Z pacientů si dělají prostituty a prostitutky. A je jejich zřejmým přesvědčením, že je nikdo a nic nedonutí k slušnosti. Je to chyba či přesněji špatnost systémová. Je ale prostředí doktorské tak strnulý, zkostnatělý aparát, navíc organizovaný systémem vzájemného zaštiťování (obdobně jako u mafií), že není schopen jakýchkoliv reforem svých zaběhnutých praktik, vedoucích k jejich polidštění, či zlidštění sám od sebe ze svého zamýšlení se a uvědomění a ze své iniciativy. V oblasti etického „myšlení“ jsou doktoři v nějakém ani ne středověku, jako spíš v nějakém prehistorickém dávnověku v protikladu k pokroku v oblasti jejich technického vybavení. Ve věci respektu lidské důstojnosti v smyslu obsahu tohoto dokumentu jde o zneužívání obav lidí o svoje zdraví a tím způsobem o zneužití důvěřivosti občanů – pacientů. Je to citové vydírání v pravém smyslu toho slova. Aby se mohlo něco změnit, musí to být od doktorů vyžadováno pacienty. Nestyďte se tedy jedíné: Připomenout doktorům, že cokoliv, co vám navrhují nebo od vás žádají máte právo odmítnout, že se stydíte, že je to naprosto přirozené, že je to vaše nezadatelné přirozené právo a jejich povinností, plynoucí z humanitní povahy, z humanitního základu jejich povolání, které jim nikdo nevnucoval, je toto vaše právo bez zaujetí, bez nevraživosti či jakékoliv averze vůči pacientovi respektovat. Nesmějí pacientovi přikazovat. Vše musí být záležitostí dohody a pacientova jasného a dobrovolného, nijak nevynuceného (ani psychickým nátlakem, např. zastrašováním) souhlasu. Mimo jiné také za to jsou placeni.Toto by si měl každý pacient uvědomit a na tom si u doktora stát, či na tom trvat. V žádném případě nestát před doktorem jako ponížený prosebník. Skutečnost, že toto se děje v 21. století, kdy antropologové a filozofové – humanisté a etikové se zamýšlejí nad originalitou a jedinečností lidské bytosti, že se to děje v oboru, který má být službou tomuto unikátnímu fenoménu, nad tím každému soudnému člověku zbývá jenom nechápavě kroutit hlavou. Takový stav by se dal chápat jako nouzový, a nevyhnutelný, jako provizorium v polních lazaretech za prvními liniemi na bojištích světových válek, nikoliv však jako společenská norma chování člověka v období hlubokého míru v životě lidské společnosti. Chování doktorů v současném systému jejich činnosti, v němž mají prakticky zajištěnu nepostižitelnost a beztrestnost za jakoukoliv jejich nepřístojnost, naprosto ignoruje běžné normy slušnosti ve společenském životě, v mezilidských stycích. Kde jinde najdeme případy, že ten, kdo vstupuje do intimní sféry druhého člověka si vyhrazuje právo nebrat ohledy na jeho názory a především na jeho cítění a diktovat svoji hegemonii v tomto kontaktu, jak tomu je u doktorů v jejich jednání s pacientem? Nakonec stojí za zjištění i to, kolik doktorů vůbec ví o Úmluvě o lidských právech v biomedicíně a Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny Rady Evropy z Ovidea 1997, které ČR ratifikovala a o Kodexu práv pacienta (všechny tyto dokumenty jsou k dispozici na internetu). Kolik doktorů tyto dokumenty mělo v rukách, kolik jich je četlo a co si o nich myslí. Skutečnost je taková, že vám doktoři dají znát, že jim s nimi můžete vlézt na záda. A takový postoj a chování doktorů týkající se etických principů, který je opovrhováním lidskou důstojností, zasluhuje adekvátní reakce pacientů. Toto vše nabízíme k zamyšlení a pro uvědomnění si toho, že pacient nemá a nesmí být ani není v kontaktu s doktorem bezprávnou bytostí, ale občanským partnerem. A že pán doktor není totéž co pán bůh. Což, jak je všeobecně známo, velká většina doktorů dodnes nepochopila. Nenechejte si od nich vnutit fikci, že jsou něco co ve skutečnosti nejsou, protože vůbec nemohou být. Bylo by to k vaší škodě.
Miroslav Staněk. 13. 12. 2013 15:52
Není to stud kdo vám komplikuje život, ale ti, kdo ho nerespektují.
Miroslav Staněk 8. 1. 2014 14:34
Respekt studu ve zdravotnictví.
Tato úvahou navazuje na dřívější dokument s názvem „Respekt studu pacienta všeobecně ve zdravotnictví, v gynekologii, urologii, proktologii a pod. zejména“, Je mnoho věcí, které se člověku v životě již nabídly a dále nabízejí k promyšlení. Předmětný problém tedy není jediný. Je to však záležitost, která až příliš komplikovala a komplikuje lidem život. Proto není důvod k tomu aby se o ní přestalo přemýšlet. Takovým problémům není radno dopřávat klid. Vytrvale a trvale. Vždyť jde o lidi, o to jak s člověkem budou doktoři jednat a zacházet Další otázky a další pohledy na problém, které se jeví jako potřebný doplněk k tomu, co již bylo ve shora zmíněném dřívějším dokumentu řečeno, je touto úvahou doplněno. Někdy v 70. létech min. stol. vycházel časopis Mladý svět. Časopis měl v každém čísle diskusní stránku pro čtenáře. V jednom z čísel se v této diskusi některý ze čtenářů kriticky zmínil o výroku nějakého doktora nebo studenta medicíny, že: „Když se to tak vezme je žena jenom lidská samice“. Ukazuje to, že právě tento výrok dokonale vyjadřuje pohled dnešního (jako tehdejšího) doktora na hodnotu života lidské bytosti (posuzováno podle jejich skutků). Čtenář nijak neskrýval své pohoršení. Nebylo těžké toto jeho rozhořčení pochopit a do jisté míry i sdílet. Ale vede to k uvědomění, jak mnoho žen, tím, že svůj stud znásilňují se vlastně zbavuje jedné ze základních hodnot svého lidství a shora zmíněnému výroku medika tak dává za pravdu. Nemalý vliv na jejich rozhodování má to, že tím nevybočují ze „stáda“, z davu. Nějaký projev osobní individuality v jejich argumentaci není znát. A ta jejich „argumentace“ je zjevně „opsána“ od „argumentace“ doktorské propagandy, která je projevem snahy udržet veřejnost v nevědomosti, neinformovanosti.. Jsou uváděny stále dokola ta stejná otřepaná a prokazatelně nepravdivá tvrzení, že doktor má k pacientovi (blíže neobjasněný) neosobní přístup, že žádný doktor ze zásady nikdy zbytečně neosahává, či neprohlíží člověka na nejintimnějších místech, a že pacientův stud je ze své podstaty falešný. Kdyby to nebylo k pláči, pak by to bylo i k smíchu. Stud je ryze lidská schopnost a je to dar, který má významnou funkci a smysl. Lze pochybovat, že někdo může nabídnout příklad studu nějakého jiného živočicha. Stud je v neposlední řadě také regulativ fungující jako zábrana proti nepatřičnému chování člověka. Určitě nejen, ale především v oblasti intimity. Je také faktorem lidské důstojnosti a proto si zasluhuje velice pozorného a šetrného zacházení.. V prvním (shora zmíněném) dokumentu bylo řečeno, že doktoři rádi označují svoje povolání jako umění, a že jedním z kritérií, která umění charakterizují je jeho estetický charakter, obsah, či rozměr. Speciálně v medicíně je tento fenomén určován v první řadě respektem studu a má na pacienta,na rozdíl od plácání o falešném studu apod. uklidňující vliv. Zkusme z tohoto hlediska pohledět na praktiky doktorů, co se týká zacházení s pacientem a zejména v takových oborech, které jsou lokalizovány do intimních míst lidského těla. Není snad gynekologické „vyšetřování“ z technického a estetického i etického hlediska obdobou úkonu hospodáře, který ohledává, osahává slepici (tedy samici), zda má či nemá v kloace vejce. A buďme v tom upřímní. Je to příklad ukazující jak se doktoři chtějí a umějí (tedy spíš nechtějí) zamýšlet nad aspekty své činnosti. S humorem bývá žena z podstaty svého pohlaví označována jako slepice. K problému ženství (ženské otázky), je však zapotřebí přistupovat s vážností. Jeho zlehčování neprospívá dobré věc. M.J. Husovi se připisuje výrok, že společnost klesne tak hluboko, jak ji nechá klesnout žena. Poslední stav a vývoj společnosti z hlediska tohoto problému ukazuje, že právě proto nelze formování společnosti ponechat pouze ženám. Správné a dobré celkové fungování společnosti je v zájmu každého člověka bez rozdílu pohlaví. Je evidentní, že styl doktorské činnosti se zakládá na přísloví, že účel světí prostředky. Nejenže lidstvo už dávno ví, že toto přísloví nemá absolutní platnost, ale je nutno v tom smyslu vzít na vědomí, že humánní nebo humanistické účely světí jenom humánní či humanistické prostředky. Pokud jde o strnulost zdravotnického aparátu, je možno jako příklad uvést z poslední doby dva problémy. Zrušení obvodní příslušnosti pacienta k doktorovi (obvodní systém) a přítomnost otců u porodu. V prvním případě vedli doktoři zuřivý boj o to, aby obvodní systém, který znemožňuje volbu doktora pacientem zůstal zachovaný. Život ale byl rozumnější a tento antihumánní systém byl po dlouhých tahanicích a obstrukcích z řad doktorů přece jen zrušen. V případě druhém to zpočátku vypadalo jako v prvním případě, ale když zde začal rozum vítězit a odpůrci této možnosti přec jen museli ustoupit, tak si vymohli aspoň to, že to bylo prohlášeno za tzv. „nadstandard“ a v duchu výroku, „když tatíci a maminy chcete aby u porodu byli oba rodiče, tak si to tučně zaplatíte. Prostě aspoň se vám pomstíme. Ptejme se jakým právem? Což původcem života není lidský pár? Jakým právem má být otec odstaven od události zrození svého potomka. On se snad někde toulal nebo zahálell, když se zakládal ten nový život? Kde ten chlap byl, když bylo dítě počato? A snad nemá se otec rovným dílem podílet na dalším růstu a výchově svého potomka? Tak jaký nadstandard?. Tyto příklady ukazují, že doktoři nejsou ti, kteří by pozitivně ovlivňovali (chtěli ovlivnit) vývoj humanity či humánnosti ve své profesi. A na tuto skutečnost by měla být zaměřena pozornost veřejnosti v neposlední řadě. Uvedené příklady názorně ukazují že jsou to doktoři, kteří se udýchaně plazí s vyplazeným jazykem za společenským vývojem pozitivních humanistických změn. Ba naopak, že takové změny snad nikdy nejsou v doktorských představách vítány. Ale někdy jsou přec jen iniciátoři pokroku. Tady můžeme jako příklad vidět jejich angažovanost v potratové politice. Dalším příkladem může být jejich arogantní a bezohledná iniciativa v boji za splnění svých platových vizí (akce „děkujeme odcházíme“). Je to ale pozitivní humánní pokrok? Antický lékař Hippokrates žil v 5. století př.Kr.. Jeho známá přísaha vydržela, byla respektována až do započetí komunistické vlády (dva a půl tisíce let), kdy byla nahrazena tzv. Doktorskou sponzí, v níž adept lékařství např. slibuje Československé socialistické republice a jejímu lidu: především to, že si bude vědom poslání vědy pro socialistickou společnost… Ostatní fráze jsou zde tak všeobecně formulovány, že se doktor vlastně nezavazuje k ničemu, protože vše je ponecháno na jeho subjektivním názoru, či výkladu který, jak známo, je příliš pružný. Novější sponze je pak pouze obměněna tím, že je z ní vymazána jen ta socialistická fráze. V Hippokratově přísaze můžeme naproti tomu číst:: Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím. Ani prosbami se nedám pohnout k podání smrtícího léku, ani sám nedám k tomu nikdy podnět.. Stejně tak neposkytnu žádné ženě prostředek k vyhnání plodu… Jak vidno není divu, že Hippokratova přísaha se v naší společnosti, kde doktoři sami jsou pachateli bezpráví (a dalších z Hippokratova výčtu neřestí) na pacientech, leckomu nehodí do krámu (prý zastarala). Poukazy pacientů na žalostný stav etiky v jejich oboru jsou jimi bagatelizovány, ironizovány a ignorovány. Mělo by být tedy obnovení respektu Hippokratovy přísahy, úsilí o její renesanci, věcí všech vzdělaných, poctivých, čestných, úhrnem slušných lidí. Dnes už snad takoví lidé už nežijí? Nebo je jich tak málo? Miroslav Staněk
Śíření je volné (nepodléhá žádným omezením) a doporučené. . EEO – Edice etické osvěty.
4

Horoskopy

Štír Pokud jste se s partnerem přes týden pohádali, máte o důvod víc sekat dobrotu. Jenže vám se nechce…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Jonáš, Damián, Damian





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné