[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Já jsem například tento úvod psala dvacet osm minut, než se mi podařilo docílit toho, aby písmenka opravdu dávala dohromady existující slova.
Na šestinedělí už jsem přeci byla připravená. Dva a půl roku totiž můj život naplňuje sluncem člověk, který po narození spal v intervalech po dvaceti minutách. Takže já nespala vůbec. Už dva a půl roku náš byt rozeznívá hlasitým a sladkým smíchem osoba, která se dokázala hned po příchodu z porodnice ozvat stejně hlasitě, jako dnes.
Tedy s intenzitou lodního zvonu a třista dvaceti startujících vrtulníků k tomu. Tehdy v tom zvuku jen jaksi chyběla ta sladkost. Doplňovala jsem ji uměle jednou celou čokoládou spořádanou v průběhu noci. A pak, že se při kojení hubne.
A tak, když jsme si domů přivezli ten malý uzlíček, přišla euforie. Starší syn už dnes spí celou noc, jen ze spaní mluví. A recituje básničky. A volá na psa. Nahlas. Ale spí. A jeho mladší brácha dokáže prospat i tři hodiny v kuse.
To bude paráda! Řekla jsem si. A byla jsem z toho tak nadšená, že jsem zapomněla počítat.
„Jsem krásně odpočatá,“ oznamovala jsem muži hned po první noci v novém rodinném uspořádání. Muž podezřívavě nadzvedl obočí. Ale já jsem trvala na svém. Spala jsem dost!
Pak jsem chtěla nasadit synovi bryndák a nasadila jsem bryndák manželovi. Když potom muž vytáhl z lednice obal od salámu a z koše na tříděný odpad ten salám, řekl dost. „V kolik a jak dlouho jsi byla vzhůru, miláčku?“ zeptal se a vyčíslil mi, že doba, kterou jsem celkově prospala, nepřesáhla čtyři a půl hodiny.
Rozděleno na třikrát. Zdálo se mi to nemožné, ale moje iracionální chování mu dávalo za pravdu. Asi jsem fakt unavená.
„Nedá se nic dělat, dneska půjdu spát dřív,“ odtušila jsem optimisticky a pokračovala v denní rutinně. Přesně v osm hodin večer, při ukládání, dostal novorozený syn poprvé prdy.
Nevím, jestli se na to vztahuje nějaký Murphyho zákon, ale určitě tam funguje neúprosná kauzalita mateřství: Nevyprdíš – nevyspíš.
A tak jsem začala masírovat bříško, podala jsem nějaké ty kapky, nahřála jsem pecky, cvičila jsem s nožičkami, došlo i na tygříka a rourku. Matky vědí, o co se jedná, těm to vysvětlovat nemusím.
A kdo to neví, ten nemá děti, takže má život plný spánku, pohody a nudy. Tomu to vysvětlovat taky nemusím. Důležité prostě je, že jsem zase nespala.
Další ráno už jsem tak veselá nebyla. Pořád jsem se ale uklidňovala tím, že příroda přeci ví, co dělá, a obdařila mě pro toto období hormonálním koktejlem na míru. Ženská navíc vydrží víc než člověk.
Třetí den jsem poslala svojí babičce MMSku. Na pevnou linku. Kterou už rok nemá.
Čtvrtý den jsem přestala být schopná říkat slova ve větách.
Pátý den jsem přestala být schopná říkat slova.
Dala jsem synovi klíčky od auta a poprosila ho, ať mě odveze do zoo. Mají tam takové to oddělení nočních tvorů, kde je tma a létají tam netopýři. Možná se mi povede na chvíli pověsit na větev a spát. A jestli ani tohle neklapne, skočím si oddychnout do výběhu lenochoda. Snad si ho nespletu se lvem. Leda že by měl lev v posteli čokoládu. Zkrátka, jak se říká: Spánek za koně!
Žena, která se po vlastní zralé úvaze ocitla na mateřské dovolené se synem, jakého si vždycky přála. Od té doby, co se jí rodina rozrostla o druhého, skvělého a trochu předčasně narozeného syna, teď neví, kam dřív radostí skočit.
Střídavě se hroutí a střídavě se směje, a protože nestíhá vůbec nic a jako matka je úplně nemožná, rozhodla se k tomu ještě začít psát web a vydělat milion. Jen ještě neví čím. Poslední zbytky sil čerpá z cynismu, ironie a černého humoru a věří, že takových matek je víc. www.supermatka.cz