[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pohybuji se mezi maminkami už nějaký ten pátek. A rozhodně vidím velké rozdíly v přístupu k dětem. Moje dlouholetá kamarádka Bětka například razí názor, že všechny děti jsou šílené, nevychované, otravné a nestojí za pozornost. Tedy všechny kromě těch jejích. Má dvě dcerky, obě chodí do školky. Vždycky když se vidíme, baví se se mnou, ale mého syna úplně ignoruje. Ani se nezeptá, jak se má a tak dále. Prostě nezájem. Její chování je zarážející pro každého, kdo ji nezná do hloubky – není to přitom taková dračice, jak by se mohlo zdát. Když vidím, jak se věnuje svým holčičkám, leckdy se až stydím, že také nejsem tak precizní.
ČTĚTE TAKÉ: Šílené zdrobněliny aneb Nekažte mému dítětí jméno!
„Své děti miluju. Ale také je nikomu necpu. Jsou moje a nepředpokládám, že by někoho dalšího zajímaly zprávy z jejich života. Fakt nesnáším to slepičení na hřištích, kdy se slétnou potrhlé matky a začnou si vykládat, kdy jejich děti chodí na velkou a podobně. A taky nemusím to chlubení se,“ vysvětluje Běta. Z části s ní souhlasím, ale něco přeci jen nechápu.
„Asi bych nemohla hlídat cizí dítě. Jednak bych neunesla tu zodpovědnost, ale také se mi ta myšlenka celkově příčí. Ať se každý stará o své děti. Od toho je přece má…“ Pokračuje rozčileně. „A co mi vlastně na dětech tak vadí? Určitě je mi dost protivné, že jsou všechny tak ukňourané, nešikovné. Moje holky jsou takové v pohodě, nikdy mi nelezly na nervy… Ten jekot na hřišti nemůžu vystát. Vždycky, když tam s holkama jdeme, dost trpím. Ale pro ně se přemůžu, nesmím je přece izolovat. Manžel je s tímhle více v pohodě a tak s nimi často chodí on. Zná mě…“ přiznává nakonec Bětka.
„Za čas si holky budou domů vodit kamarády. Rozhodně nejsem typ, co by rád mazal dětem rohlíky a kupoval jim vajíčka s překvapením. Bojím se, že až k nám někdo přijde, budu vypadat jako nějaká macecha a holkám to ublíží,“ uzavírá. Podle mého názoru by mohla malinko polevit, ale proti gustu…