Maminka.czVaše příběhy

Syn chodí do první třídy. Je jediný, kdo nemá mobil. Co máme dělat?

23.  1.  2020
Že dnes vidíme běžně batolata s tabletem nebo předškoláky, kteří si na youtube suverénně najdou to, co potřebují, už mě nijak nepřekvapuje. Přesto jsem byla zaskočená, když jsem zjistila, že náš čerstvě sedmiletý syn, který chodí do první třídy, je mezi spolužáky jediný, kdo ještě nemá vlastní mobil.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Na rozdíl od manžela jsem vyloženě netechnický typ a chytrý telefon jsem dlouho z principu odmítala. Nakonec mě stejně neminul, ale všeobecné potřebě být pořád online jsem nikdy nepodlehla. Můžu si to dovolit, mám práci, která to nevyžaduje. A chápu a respektuju, že to každý z nás má jinak.

Naštěstí jsme se s mužem shodli, že pokud jde o naše děti, udržíme je od internetu, počítačů, tabletů i mobilů co nejdál, jak nejdéle to půjde. I když je manžel ke svému smartphonu někdy téměř přirostlý, před dětmi si dává pozor, aby ho s telefonem v ruce viděly co nejméně. Neváhá jim vysvětlovat, že telefon je dobrý sluha, ale zlý pán.

Staršího Tondu i mladší Anetku vedeme odmala ke sportu a k pohybu venku, já jsem navíc dost kreativní typ, takže se snažím i doma vymýšlet co nejpestřejší zábavu, díky které si děti na nějaká videa na internetu ani nevzpomenou.

Televize a tablet: Malé děti potřebují limit. Chvíli a dost!

Samozřejmě nejsme nějak radikální, pouštíme pohádky v televizi i na internetu jako všichni rodiče, v rozumné míře na tom nic špatného nevidím. A v době nemoci nás tyhle vymoženosti často doslova zachraňují a já občas jen zpětně obdivuji generaci našich maminek, jak nás třeba při neštovicích dokázaly doma zabavit a nezbláznit se z toho.

Potřebuje prvňák mobil? 

Jsem asi naivní nebo fakt nemoderní, ale než Tonda nastoupil do školy, opravdu mě nenapadlo, že by některé dítě do první třídy přišlo s mobilem. Natož že by jich bylo víc, nedejbože všechny! Tohle velké překvapení jsem odhalila asi po týdnu, když z Tondy jak z chlupaté deky lezla otázka, proč nemá svůj telefon.

„A k čemu bys ho prosím tě potřeboval?“ podivili jsme se s mužem upřímně a syn nám začal vyprávět, že všichni jeho spolužáci už svůj přístroj mají. Většinou nějaký jednoduchý dětský, ale najde se i klučina, jehož telefon by stačil leckterému dospělému.

Kdy je čas pořídit dítěti první mobilní telefon? A může ho používat ve škole?

Byli jsme z toho docela v rozpacích. „A to opravdu všechny děti do jednoho mají telefon? Nevymýšlíš si náhodou?“ nechtělo se nám tomu věřit. Ale Tonda vehementně kýval, že ano. A téma mobil mu od té doby leží v hlavě a nepřešlo ho doteď, ani po půlroce školní docházky.

Začala jsem sondovat mezi kamarádkami, které mají doma školáky, a většina mi potvrdila, že u nich je to podobné. A dobrá půlka z nich dětem pořídila mobily taky. Část to tak opravdu chtěla, část podlehla tlaku z představy, že bych jejich dítě mělo být černou ovcí, které se ostatní budou posmívat.

„Že by ho měly všechny děti do jednoho, to určitě ne. Ale je jich rozhodně ve třídě minimálně půlka. Nebo spíš většina,“ vyprávěly většinou.

Jak poznáte, že váš předškolák je závislý na mobilních hrách?

Opravdu mají telefon všechny děti? A co na to paní učitelka?

My jsme s mužem od začátku zaujali stanovisko, že na tenhle nátlak nepřistoupíme a mobil pořizovat nebudeme. A snažili jsme se to vysvětlit i Tondovi. „Podívej, jednou svůj mobil rozhodně mít budeš. Ale doteď ti nechyběl, nepotřeboval jsi ho, a kdybys ho neviděl u ostatních dětí, ani by tě to nenapadlo. Co bys s ním dělal? Ve škole ho při vyučování nepotřebuješ, ani by ti to paní učitelka nedovolila, a doma už vůbec ne…“ domlouval mu manžel. Tonda nejdřív přikyvoval, ale s postupem času, jak se s dětmi více zná a kamarádí, se ukázalo, že ho absence mobilu trápí čím dál víc.

Prý že zkrátka nezapadá, když je jediný. „Kdyby tam byl ještě aspoň někdo další,“ fňukal jednou. „Ale já jsem mami fakt jedinej, chápeš to? To je přece hrozný!“ Bylo mi jasné, že taktika, že je tím aspoň originální a zajímavý, tady není na místě.

Manžel se nakonec rozhodl zajít za třídní učitelkou, už proto, aby se ujistil, že si Tonda nevymýšlí. Ale paní učitelka mu vše potvrdila. A dodala, že náš postoj chápe a ona sama taky telefony považuje u tak malých dětí za zbytečný, ale ať přesto zvážíme, jestli „pro Tondův klid“ mobil nepořídit.

Manžel se ohradil, že je to zkrátka z logiky věci nesmysl. Tondu do školy vodíme, po škole vyzvedáváme, telefon je úplně zbytečný. Kdyby se něco dělo, zavolají nám přece přímo ze školy. Nebo snad chce paní učitelka naznačit, že šestileté děti budou spolužáka šikanovat a posmívat se mu, když mu telefon nekoupíme?

Jednoznačnou odpověď nedostal, působilo to tak, že se chce paní učitelka pojistit ve smyslu: „Já jsem vás varovala.“ Když Tondu ve škole vyzvedávám, nepřipadá mi, že by se k němu ostatní děti chovaly nějak jinak. I on mi doma tvrdí, že jsou kamarádi. Ale že prý s mobilem by byli ještě větší. Co mu na to má člověk říct?

Batole a YouTube: Tohle všechno byste si měli ohlídat

Syn dostane mobil na konci roku za vysvědčení

Nakonec jsme se s mužem dohodli – a hned to Tondovi i řekli – že pokud mu to ve škole dobře půjde, koupíme mu mobil na konci roku za vysvědčení. A do druhé třídy už tedy půjde s ním. Ať to klidně spolužákům tahle řekne. Syn sice brblal, ale trochu ho to uchlácholilo.

Přesto mi to pořád hlava nebere. Vím, že bydlíme v Praze, kde pustit dítě samotné do ulic je úplně něco jiného než na venkově, že se tady my rodiče asi bojíme tak nějak víc, ale tahle posedlost kontrolou – nic jiného v tom podle mě není – je prostě přehnaná. Ještě víc mě štve, že tomu pak podlehne i ta menšina, která by za normálních okolností jednala jinak. My jsme toho zářným příkladem.

Petra, 35 let

Témata: Děti, Školák, Výchova, Vaše příběhy, Syn, Základní škola, YouTube, Postoj, Mobil, Jedi, Půlka, Jed, KDO, Telefon, Praha, Tondo, Chod, Učitelka, Třída, Tonda, Internet, Vymoženost, Anetka, Spolužák