Maminka.czChování a vztahy

Syn se převléká za děvče. Mám se bát?

Martina Machová 4.  3.  2015
Místo aby si hrál s autíčky a motorkami, hraje si s holkami na princezny. Miluje převlékání do holčičích šatiček, maminčiny boty a šminky. Je to důvod k obavám?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jindra pracuje přes 20 let jako učitelka v mateřské školce, má dva dospívající syny a spokojenou rodinu. Jako učitelka nedávno řešila poněkud nestandardní situaci, kdy ji maminka malého chlapce kategoricky žádala, ať již v žádném případě jejímu synovi nedovoluje, oblékat se při hře jako děvče.

Mám doma podivína?

Ve školce mají totiž mezi holčičkami velmi oblíbenou„krámovací krabici“ plnou látek, šátků a šatů „pro princezny“. Synek nespokojené maminky si často s holčičkami nadšeně hrával, rád se převlékal za princezny a často tak vítal maminku, když přicházela – měl prostě radost a chtěl se pochlubit. Vzhledem k tomu, že si Jindra podobným obdobím prošla se svým starším synem, měla o problematice hodně informací, byla tolerantní, chápavá a neměla předsudky. (I když se i ona jako matka přirozeně obávala, zda se v jejím synkovi neskrývá dívka uvězněná v mužském těle.)

Zatímco na homosexuály už nekouká většinová společnost skrz prsty a obvykle chápe, že si svou sexuální orientaci přinesli na svět, transsexuálové jsou vnímaní jako podivínští exhibicionisté a jejich osobní život nebývá jednoduchý. Jindry syn však ze svého holčičího období vyrostl a Jindra tak mohla díky svým osobním i profesním zkušenostem mamince chlapce fundovaně poradit.

Zakázat, nebo povolit?

Britská psycholožka Alison Soutter na základě svých 15 let trvajících výzkumů chlapců s poruchou pohlavní identity tvrdí že: „…přání být děvčetem – oblékat se jako děvče a dělat to, co se běžně považuje za holčičí činnost – je mezi malými chlapci poměrně běžné.“ Dle psycholožky jde ve většině případů spíše o zpoždění ve vývoji, nebo aktuální zálibu, než o trvalou poruchu.

V knize Výchova kluků od skvělého australského psychologa Steve Biddulpha se o chlapcích s touhou převlékat se za děvčata a napodobovat typicky dívčí chování píše: „Rodiče by k němu měli přistupovat shovívavě a měli by se postarat o to, aby se chlapec nestal terčem posměchu.“

A Biddulph dále upozorňuje: „Chlapecká touha být děvčetem naráží na značný tlak vrstevníků, takže toto přání je zřejmě skutečně silné. Pro dítě je kruté, když ho musí potlačovat, a pravděpodobně to v něm vyvolává značné napětí.“ Dle psycholožky Alison Soutter je dokonce možné, že zákazy a restrikce jeho touhu ještě vystupňují.

Potřebují pochopení

Pokud se zdá, že chlapec ze své jinakosti nevyroste, je velmi důležité, aby si byl jistý pochopením, přijetím a láskou rodičů. „…posměch je velmi bolestným zážitkem a může vést k dalším problémům, chlapci s poruchou pohlavní identity potřebují pomoc a ochranu,“ zdůrazňuje psycholog a autor mnoha knih o výchově Steve Biddulph.

Biddulph v takových případech velmi doporučuje, aby rodiče pečlivě vybírali školu, kam bude chlapec chodit. Spíše než velké státní školy, kde často bují šikana, doporučuje vybrat menší „alternativní“ školy s osobnějším přístupem a větší tolerancí k odlišnostem jednotlivců. Chlapce je důležité (klidně s pomocí psychologa) vést k tomu, aby se uměl případnému posměchu bránit a uměl se s ním vnitřně vyrovnat, což není pro dítě i dospívajícího vůbec jednoduché!

Zapojte tatínka

Ale zpět k příběhu učitelky Jindry; empatická pedagožka maminku velmi uklidnila a v duchu názorů odborníků doporučila, aby matka chlapci v jeho hrách nebránila. Velmi negativní (až agresivní) postoj otce, který si své názory naprosto nenechá vymluvit, navrhla řešit tak, že se maminka s chlapcem domluví, že ve školce si může užít „holčičích her“, co hrdlo ráčí a doma na něj naopak budou čekat autíčka, motorky, lego... A hlavně angažovaný tatínek, který mu ukáže, že mužský svět nestojí na kritizování zdánlivých chyb a nedostatků z bezpečí gauče – ale v tvůrčí a kreativní hře, ať již s legem nebo s tátou na rybách či hřišti.

Zajímavý je v těchto souvislostech postřeh psycholožky Alison Soutter, která si při svých pozorováních všimla, že silnější sklony k těmto hrám měli chlapci z rodin, kde otec plnil svou roli velmi pasivně, například z důvodů hendikepu či těžké nemoci.

Témata: Vaše příběhy, Chování a vztahy, Syn, Šikana, Britská psycholožka, Převlek, Děvče, Posměch, Podivín, Názor odborníků, Alison, Mužský svět, Biddulpha, Restrikce, Jindra, Jinakost