[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Někdy se ale výchova v oblasti stravy tak trochu vymkne kontrole a maminka pak už zkrátka neví, co s nabírající postavou dítěte dělat. O takovém problému může vyprávět naše čtenářka Martina. Její devítiletý syn totiž trpí obezitou!
"Jmenuji se Martina a již od dob svých vysokoškolských studií žiji v Praze. Vzdala jsem se tu za svého spolužáka z univerzity, a po ročním manželství se nám narodil syn Adam. Náš partnerský vztah ale nevydržel, a v době, kdy malý Adam nastupoval do první třídy, došlo k rozvodu. Se synem mám ale vztah opravdu hezký. Jsme nejlepší kamarádi. Jeho táta, můj bývalý manžel, má nyní jinou rodinu a před třemi měsíci narodila dcera. O od té doby u nás na návštěvě zatím nebyl. Dříve jezdil s Adámkem pravidelně každý druhý víkend na výlety. Teď už ale jaksi, dle jeho slov, nemá čas.
Za normálních okolností bych asi tímto prohlášením nezačínala své vyprávění, ve kterém chci mluvit o nadváze svého syna. Zde to ale jistou souvislost má. Adamův táta byl totiž nadšený sportovec a se synem většinu času trávil právě sportem. Od malinka syna vedl k fotbalu. O víkendech jezdili na dlouhé výlety na kolech. A Adam byl z toho vždycky nadšený. Ale právě to mu teď schází a scházet zřejmě bude. A o to také bude moje snaha přivést svého syna k normální váze a zdravému životnímu stylu.
Adam dlouho problémy s váhou neměl. Nabírat začal až koncem první třídy. Těžko si vysvětluji, čím by to mohlo být. Považuji za normální, že se dětem mění postava třeba v období puberty a dospívání. Nyní měří 131 cm a váží 55kg. A na jeho postavě to je opravdu vidět. Navíc, když se posledně ve třídě vážili, měl Adam údajně ze všech dětí nejvíce.¨
Dokonce o 15 kilogramů více než jeho stejně vysoký kamarád. Je pochopitelné, že se mu spolužáci posmívali. Adámek pak doma dokonce plakal. „Nevím, proč jsem tak tlustý. Jím pořád stejně. A ani nemám být po kom tlustý, když ty i tatínek jste hubení,“ prohlásil plačky Adam po návratu ze školy. Má pravdu. Také nechápu, jak je možné, aby vážil tolik. Já i můj bývalý manžel jsme opravdu štíhlé postavy. Ani nikdo v rodině, ba dokonce ani prarodiče, problémy s nadváhou nemá.
Po první delší úvaze nad synovou váhou jsem se rozhodla, že zajdeme na vyšetření k lékaři. Adámek s tím kupodivu bez protestování souhlasil. Asi také čekal, že mu třeba lékař poradí. Jenže žádný zázrak se nekonal. Po třech vyšetřeních, včetně vyšetření štítné žlázy, doktoři usoudili, že Adam je zcela v pořádku a zdravý. Měl by, dle slov lékařů, více sportovat a zdravěji a méně jíst.
Boj za synovu lepší postavu jsem tedy nevzdávala a přihlásila kluka do fotbalového kroužku. Ten ho zpočátku i bavil. Sám si ostatně tento sport vybral. K narozeninám jsme mu koupili nové kolo.
A já zašla za kamarádkou, která se zabývá dietami a sestavováním speciálních jídelníčků například pro sportovce, pro modelky anebo lidi omezené ve stravě závodně. Navíc je to má dlouholetá kamarádka a vystudovaná zdravotní sestra. Když jsem ji pečlivě sepsala, jak vypadá synova strava, na první pohled udělala jen několik drobných změn. Více zeleniny, více ovoce, méně cukrů ve stravě.
Jenže jak mám kontrolovat, co jí syn ve škole? Stravuje se ve školní jídelně, kde na výběr jídlo nemá. A abych mu vařila obědy, není reálné, protože ze zaměstnání se vracím až kolem třetí. A to je na vaření a na jídlo pozdě. Poprosila jsem tedy syna, aby si dával menší porce, ke svačině, aby si nekupoval sladké pečivo a čokolády, ale spíše věci jako například jogurt nebo tmavé pečivo.
Poprosila jsem tedy syna, aby si dával menší porce, ke svačině, aby si nekupoval sladké pečivo a čokolády, ale spíše věci jako například jogurt nebo tmavé pečivo.
Dlouho jsem pak žila v domnění, že se na stravě něco zlepšuje. A také mě těšilo, že syn začal pravidelně sportovat. Jenže to celé byla, bohužel, jen moje mylná představa! Až nedávno jsme zjistila, že Adam přestal na fotbalový kroužek chodit. Nejprve mi tvrdil, že ho to prostě přestalo bavit. Když jsem ale naléhala a nechtěla se s takto jednoduchou odpovědí spokojit, prozradil, co je tím pravým problémem. Spoluhráči se mu posmívají kvůli jeho postavě!
A ani se stravou to není příliš růžové. Stále si ke svačině kupuje sladké pečivo, buchty, čokolády a sušenky. K pitím má nejraději kolu. Když mu to zakazuji, stejně se od třídní učitelky a maminek spolužáků dozvídám, že ve skutečnosti jí Adam takto. A mě navíc začíná čím dál více lhát. Stydí se zřejmě přiznat pravdu. Já tak propadám zoufalství, chci synovi pomoci, ale nevím už jak. Nemám tolik času, abych hlídala každý jeho krok a nutila ho jíst zdravě. Nemohu si dovolit chodit s ním každý víkend sportovat tak, jako to dělal jeho otec. Pokud někdo má podobné zkušenosti, dejte mi prosím nějakou radu. Děkuji."
Já tak propadám zoufalství, chci synovi pomoci, ale nevím už jak. Nemám tolik času, abych hlídala každý jeho krok a nutila ho jíst zdravě. Nemohu si dovolit chodit s ním každý víkend sportovat tak, jako to dělal jeho otec. Pokud někdo má podobné zkušenosti, dejte mi prosím nějakou radu. Děkuji."
Podle dětské psycholožky Marty Sochorové je v první řadě nutné obnovit ztracenou důvěru syna ve svoji matku. „Důvěru dítěte není úplně snadné získat zpět. A už vůbec ne, pokud na dítě máte málo času. Pokud chcete synovi opravdu pomoci, čas vás to stát bude. Věnujte se mu více. Vařte o víkendech zdravá jídla, berte ho sportovat a povzbuzujte ho, jak mu to jde. Spolužáci se mu posmívají, tak vy jej musíte motivovat,“ radí psycholožka. A dodává, že rozhodně by bylo dobré zahrnout do výchovy zpět i otce. A o problému si s ním pohovořit.