Maminka.czPremium

Syna přivedla na svět v 33. týdnu těhotenství. V hlavě bezmoc a miliony otázek, vzpomíná maminka Aneta

Ivana Ašenbrenerová 1.  10.  2022
Nedonošeňátka se vám někdy vejdou i do dlaně. Předčasný porod přichází většinou nečekaně a málokterá maminka je na takovou situaci připravená. A čím je miminko menší a nezralejší, tím má větší strach o jeho život.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Začátek těhotenství byl u Anety trochu divoký. Nejdříve to vypadalo na mimoděložní těhotenství, což se brzy vyvrátilo, pak se objevil hematom, který za měsíc naštěstí zmizel. A protože je maminka „hledací“, která má načteno, co ve kterém týdnu se u miminka právě vyvíjí, věděla, že hranice životaschopnosti je 24. týden. Když jí ale při pohodovém grilování v červnu 2021 ve 31. týdnu praskla plodová voda, začaly se jí hlavou honit různé myšlenky. „Věděla jsem, že je miminko schopné přežít, ale v hlavě jsem měla jen to, že přece ještě rodit nemůžu, že je brzo. A taky spousta ‚proč‘?“

Klepněte pro větší obrázek

Bezmoc a miliony otázek

Lékaři ve zlínské porodnici ji sice uklidňovali, že to může ještě pár týdnů trvat, než porodí, ale ona hledala další informace. „Narazila jsem na Nedoklubko a jejich stránky mi moc pomohly. Pročítala jsem si informace o předčasném porodu a také příběhy ostatních maminek. Moc jsem chtěla vydržet aspoň do 35. týdne, aby mělo miminko start do života co nejlepší, ale nepodařilo se,“ vzpomíná Aneta. Když se rozběhl porod, byla už celkem smířená s tím, že inkubátoru se prostě nevyhnou. Věděla také, že Adámek je ve zlínské porodnici v dobrých rukách. 

Ale pak bylo všechno jinak. Adámkovi zjistili atrézii jícnu a převezli ho do Brna. Ona musela zůstat ve Zlíně, přijet za ním mohla teprve třetí den. Z JIP se dostal Adámek na „běžný“ pokoj po 18 dnech, kam za ním Aneta každý den docházela. Nějakou dobu byl ještě v inkubátoru, ale už dostával mateřské mléko na střídačku s umělým. „To byl můj hnací motor – odsát co nejvíc mléka. Svou roli určitě sehrály hormony, díky kterým ženy vydrží všechno a nezhroutí se. Jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem to zvládla,“ vzpomíná na loňský červen Aneta.

Klepněte pro větší obrázek

Nejhorší pro ni bylo odloučení a miliony otázek v hlavě, proč se to stalo, co mohla udělat jinak nebo kde udělala chybu. „A taky bezmoc, ale to zřejmě zažívají všechny maminky, když mají nemocné dítě.“ Musela se naučit nic neplánovat a radovat se z maličkostí. Třeba když vypije miminko pár mililitrů mléka. Když se zbaví sondy, kterou je krmené a začne pít samo. Když přijdete k inkubátoru a má zase o jednu hadičku méně. „To pochopí asi jen maminky předčasňátek. A teď mám radost z každého vývojového pokroku. Druhé vzpřímení, přetočení na bříško, lezení, první sed, protože to u nás není samozřejmost, všechno máme vydřené rehabilitacemi a cvičením.“ 

V pokračování pro předplatitele také najdete

Jak je na tom Adámek zdravotně dnes?

Jaké zákroky ho ještě čekají?

Co Anetě dodává sílu se s celou situací lépe vyrovnat?

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Témata: Novorozenec, Těhotenství, Časopis Maminka, Rozhovor, Miminko, Mateřství, Nedonošená miminka, Premium, mladá maminka, Zlín, Předčasný porod, Apolinář, Aponedo, Jícen, Facebook, Maminka, Brno, Salem, Česká republika