Maminka.czŠkolák

Syndrom dokonalé matky

, Časopis Moje psychologie
18. 11. 2009
Syndrom dokonalé matky
Přesvědčení, že jedna osoba dokáže být zároveň bezchybná matka, dokonalá kuchařka, pečlivá uklízečka a perfektní manželka je zcela jistě nerealistické. Je to nesplnitelný cíl, přesto se ho stále snaží dosáhnout zástupy žen po celém světě.

Být dobrou matkou je touha snad každé ženy. Ty, co už potomka vychovaly, tu a tam rekapitulují, jak si tehdy počínaly, matky „v akutním nasazení“ jsou dennodenně stavěny před rozhodnutí, jak se zachovat v té či oné situaci, budoucí matky si v hlavě vytvářejí plány, jak svojí ratolesti vytvořit co nejlepší zázemí pro start do života.

Obvykle si malují obrázky dokonalého mateřství jako vystřižené z amerických filmů nebo z reklam na čisticí prostředky. Naklizený provoněný byt, na stole čerstvě uvařený oběd, v troubě voňavá buchta a na klíně krásné, čisté, upravené batole, samozřejmě klidné a usmívající se, komunikující s pohlednou a dobře naladěnou maminkou.

Představa je to sice krásná, ale většinou se rozpustí jako mýdlová bublina při prvním kontaktu s realitou. „Vždycky jsem se těšila na mateřskou. Myslela jsem si, jak si oddychnu a že mi ještě zbude čas na rozvoj sebe sama. Udržet pořádek v bytě umím, vařit taky stíhám, malé dítě navíc přece nemůže být náročnější než osm hodin v práci, myslela jsem si tehdy, ale pěkně jsem se mýlila.

Teď po dvou letech na mateřské už vím svoje. Malá mi zabere většinu dne a všechno ostatní jde stranou. Uklízím jen, když je to nutné, peru jednou týdně a na nějaké extra vyvařování, nebo dokonce pečení a zavařování, jsem jednou provždy zapomněla. Večer jsem utahaná jak po desetihodinové směně v práci,“ líčí dvaatřicetiletá Katka.

Katka je z těch šťastnějších matek. Dokázala si určit priority, a proto se nemusí hroutit pod přívalem každodenních povinností. „Vím, že bych nestíhala dělat všechno, a je mi jasné, co je pro mě nejdůležitější – spokojená dcerka. A té je jedno, jestli je ve dřezu hromada nádobí nebo jestli koš v koupelně nepřetéká špinavými svršky.“

„Dobře“ míněné rady

Ne každá žena ale dokáže podobně odvážný krok udělat. Tradiční představa o tom, jak by mělo mateřství vypadat, je silně zakořeněná, a to i přesto, že je málokterá žena schopná tyto nároky splnit. Možná že i vy byste v knihovně vašich vzpomínek objevili „dobře“ míněné rady matek, babiček, tchyní a dalších příbuzných o tom, jak byste se jakožto matka a manželka měla chovat, co byste měla dělat, a čeho byste se naopak měla vyvarovat. „Moje tchyně mě svými všetečnými poznámkami doslova ničí. Je přesvědčená, že jako matka nestojím za nic a že je na ní, aby mi ukázala, jak má taková perfektní žena vypadat,“ stěžuje si osmadvacetiletá Lidka.

„A tak mi věčně chodí za zády a všechno, co dělám, ustavičně komentuje. Neměl by už malý chodit na nočník? Kdy jsi naposledy myla okna? Ty nevaříš dvě teplá jídla denně? Přece mu neoblíkneš ty tepláky s dírou na koleni! Bohužel spolu žijeme pod jednou střechou, a tak před ní nemám kam utéct.“ Přísným policistou ale pro ženu nemusí být jenom její příbuzní. Pokud se dobrovolně rozhodne dát vale dokonalosti ve prospěch duševní pohody a zdraví, může se potýkat i s jiným typem překážek – s kritikou ostatních matek.

Ona se nechce obětovat pro dobro rodiny? Jí nevadí nepořádek? Jak si může vyjít na večeři s manželem a nechat dítě na hlídání cizí ženské? Za jejich popuzením mohou stát silně vžité stereotypy, strach z odlišnosti, ale i závist pramenící z vědomí, že ony by si nikdy nic podobného dovolit nemohly. Místo aby si připustily, že ženu nemusí mateřská vyšťavit do morku kostí, nebo si u ji dokonce může i užít, raději udělají z dotyčné pohodářky krkavčí matku. „S holkami od nás ze sídliště jsem se už úplně přestala vídat. Dozvěděla jsem se totiž, že mě za zády pomlouvají. Vždycky jsme spolu vycházely bez problémů, až do doby, kdy jsem jim oznámila radostnou novinku.

Dohodli jsme se s manželem, že si na dvě až tři odpoledne v týdnu najmeme paní na hlídání. Já tak budu mít čas vyjít si s kamarádkami, trochu se zapotit v posilovně nebo si zajít s manželem do kina. Byly z mého, podle mě docela banálního, rozhodnutí úplně v šoku. Prý jestli nemám strach a že ony by svému dítěti nic podobného neudělaly. Od té doby na mě koukají jako na fiflenu, co dá přednost kosmetice před dítětem. Já vím ale svoje. Malá má teď doma vyrovnanou mámu a manžel spokojenou ženu.“

Dokonalá matka

Některé ženy bohužel zažívají trochu jiný příběh. Tlak společnosti je zformuje natolik, že naplno propadnou takzvanému syndromu ideální matky. Třeba jako Simona. Na mateřství se připravovala už několik let před početím. Přestala pít alkohol, cigarety vyměnila za potravinové doplňky, začala zdravě jíst. Upravila svůj denní rytmus, protože se dočetla, že celkový stav matky před početím může mít vliv na zdraví plodu. Jen co otěhotněla, začala studovat hory knížek a příruček o tom, co je pro děti nejlepší. Sledovala pořady o mateřství v televizi, aktivně se účastnila internetových diskusí.

Zařídila dětský pokoj, do kalendáře si na následující rok rozepsala doporučené aktivity pro rozvoj dítěte. Když přišel den D, tedy spíše P, změnil se její život v kolotoč dřiny a stresu. Doma nesmělo být ani zrnko prachu, novorozený syn musel být jako ze škatulky a ona jako z reklamy na dokonalé manželství. „Celou noc jsem se budila na kojení a hned od brzkého rána, když malý na chvilku usnul, jsem už pobíhala po domě s hadrem v ruce.

Chodila jsem spát kolem půlnoci, protože jsem po večerech ještě vyvářela manželovi obědy do práce, a celkově jsem spala tak čtyři hodiny denně. Všichni mě obdivovali, jak prý to všechno úžasně zvládám, ale já se už po čtyřech měsících cítila na zhroucení.“ To na sebe nenechalo dlouho čekat. Když neposlechla hlava, začalo volat o pomoc tělo. Po roce na mateřské Simona onemocněla chronickým únavovým syndromem. „Už jsem neměla sílu cokoli dál dělat. Byla jsem slabá a toužila jen po tom pořádně se vyspat. Manžel si musel vzít dovolenou a pečovat o nás oba. Asi měsíc jsem strávila v posteli, než jsem začala konečně zase fungovat.

Tentokrát ale na jiné vlně. Všeho s mírou, řekla jsem si, a toho se držím dodnes.“ I ženy, které roli dokonalé matky ustojí, nemusí být pro ostatní zrovna požehnáním. „Moje manželka mi jde svým perfekcionismem na nervy,“ rozčiluje se Jirka, pětatřicetiletý sociolog. „Musí mít doma naklizeno a všechno běží přesně podle jejího plánu. Když něco náhodou trochu ujede, je hned oheň na střeše. Připadám si jako ve škole.“

Syndrom dokonalé matky se odráží i na dětech. Úzkostná výchova vytváří úzkostné děti. Je proto lepší nechat občas situaci volný průběh i s ohledem na to, že se možná něco pokazí. Pokud nebudete stát dětem věčně za zády a radit jim, jak nejlíp zvládnout to či ono, budou mít prostor přijít si na to samy a rozvíjet tak vlastní schopnosti a kreativitu. Možná se tu a tam spálí, ale pořád lepší, než aby se pak vypravily do světa z dokonalého hnízda, aniž by věděly, co to oheň vlastně je. Co tě nezabije, to tě posílí, říká staré moudro. I když je možná přece jen trochu extrémní, některé zkušenosti mu dávají za pravdu: děti z vypiplaných domovů mívají často alergie, děti, co nezažily problémy, nevědí, jak je řešit, děti, za které uklízí ochotné maminky, si pak neumějí samy udělat pořádek. Celkové skóre zní tedy jasně: dokonalá matka není potřeba. I přesto ale mnohé ženy k tomuto ideálu vzhlížejí a dělají si vrásky, jestliže se jim ho nedaří stoprocentně naplnit.

„Připadám si úplně nemožná. Nic nestíhám, dělám jednu chybu vedle druhé, kazím, co se dá. Nikdy jsem radši neměla mít děti,“ hodnotí se dvaadvacetiletá Kristýna, matka třináctiměsíčních dvojčat.

Myslete na sebe

A jak se ze syndromu dokonalé matky vymanit? Jednou z cest je zapomenout na chvilku na všechna „měla bych“ a „musím“ a věnovat se více sama na sobě. Můžete třeba začít zamyšlením nad osobními hodnotami. Udělejte si malou rekapitulaci. Vezměte tužku a blok a sepište si věci, které pro vás jsou důležité a cenné. Nemyslete jenom na ty, co by se měly, ale především na ty, které chcete. Je pro vás důležitá pěkná postava, sledování seriálu nebo četba hororů? Pak připište na lístek i ty. Teď si činnosti očíslujte podle priority. Která je číslo jedna? A která naopak není důležitá? Nyní se na seznam znovu podívejte. Aktivity v první půlce žebříčku byste ze života vypouštět neměla. Zkuste popřemýšlet, co vám brání v jejich uskutečňování a jak by se dala tato překážka odstranit. Říkáte si, jak moje zájmy souvisejí se syndromem dokonalé matky? Ta by si je nikdy nedopřála dřív, než by splnila všechny povinnosti, tedy takřka nikdy. Pokud si ale dovolíte občas se pobavit na úkor vytřené podlahy nebo zašitých ponožek, rozvíjíte sama sebe a rodinu pak bude doma čekat vyrovnaná usměvavá mamča namísto dokonalé ledové královny.

Přechod na ostrov „nedokonalosti“ se ale neobejde ani bez podpory druhých. Někdy přijde spontánně a sama, jindy jí musíte trochu naproti. Promluvte si s partnerem. Zjistěte, jaké jsou jeho představy o ideálním domově, možná budete překvapená, kolik dřiny děláte zbytečně. Zapojte ho do péče o dítě a v rámci jeho schopností i do domácích prací. Nemusíte být přece na všechno sama a věřte, že když ostatní pečlivě zaškolíte, dokážou tyto činnosti téměř stejně dobře jako vy. Zkuste být zkrátka trochu sobec a vyjednat si podmínky, které vám umožní být dobrou matkou a zároveň si nebrat všechny starosti na svoje bedra. Protože i když to může chvilkami vypadat jinak, jste na prvním místě člověkem, a teprve potom matkou a manželkou.

Maminka Roku 2019
Témata: Děti, Novorozenec, Kojenec, Batole, Předškolák, Školák, Jen pro maminku, Časopis Moje psychologie, Novorozený syn, Úzkostná výchova, Syn, Odvážný krok, Dokonalá matka, Únavový syndrom, Syndrom, Lidka, Denní rytmus, Máť

Mohlo by vás zajímat
Zimní děti versus ty letní: Datum narození ovlivňuje zdraví i charakter
Nejsmutnější příběh! Miminko žilo jen sedmnáct minut. Z fotek až mrazí
Obyčejný den očima mámy a dítěte. Tohle video vás dojme
Maminka roku: Dceři dávali jen padesátiprocentní šanci, říká Denisa
Máte přecitlivělé dítě? Zdánlivá slabost může být výhrou
Malý Alexandr se narodil bez očí a nyní čeká na adopci. Jeho máma se ho zřekla
Eliánek spí od dvou měsíců ve svém pokojíčku, říká Dominika Mesarošová
Doma beránci, ve školce vlci. A mohla jsem za to já, perfektní matka!
Marta Jandová: Dcera chodí do státní školy, na úkoly jsme připraveni

Horoskopy

Beran Vykročte vstříc pracovním úspěchům, které jsou na dosah ruky. Mnohé se vám již podařilo, ale k dalším…

Jména pro děti

Největší výběr jmen.

Dnes má svátek: Dana, Arpád





Aktuální vydání

Aktuální číslo časopisu

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

  

Výhodné předplatné

Objednat předplatné